Máš lékárničku? ✅
Tony's pov
Došel jsem do laborky a sesunul jsem se na zem. Snažil jsem uklidnit mé splašené srdce. Pomaličku jsem začal dostávat pod kontrolu emoce. Zavřel jsem oči a pokusil jsem se zapomenout na to, co se zrovna stalo. Ucítil jsem horké slzy a snažil jsem se je setřít. Bylo jich tolik, že jsem toho po chvilce nechal.
Opatrně jsem si stoupl a snažil jsem se ignorovat bolest v mojí hlavě. Dobelhal jsem se až k pracovnímu stolu. Z šuplíku jsem vyndal malé zrcadlo. Podíval jsem se do něj. Koukala na mě troska. Oči jsem měl zarudlé, vlasy jsem měl rozcuchané a rty jsem měl od líbání opuchlé. Zrcadlo jsem hodil na zem a všude se rozlétly střepy. Kolena se mi rozklepala a další slzy opouštěly slzné kanálky. Spadl jsem na kolena a okamžitě se mi do nohou zarylo pár střepů. Ignoroval jsem to a užíval jsem si zaslouženou bolest. Bolest, kterou teď na sněhu zažil Steve. Bolest, kterou jsem mu nikdy nechtěl způsobit. Nechal jsem krev a slzy kapat na podlahu.
"Proboha? Co se stalo?" probral mě Stevův hlas. Pohled jsem zabodl do země a začal jsem studovat odstín mé krve. Uslyšel jsem spěšné kroky a hned na to teplou dlaň na mých zádech. Dotek, který jsem si nezasloužil. Snažil jsem se zvednout, ale přes bolest to nešlo.
"Kurva, kde máš lékárničku?" zeptal se mě vyděšeně. Roztřesenou rukou jsem ukázal na bílou skřínku na stěně. Steve se k ní hned rozběhl. Vyndal z ní obvazy, nějakou pinzetu, náplasti a desinfekci. Něco položil na stůl a podíval se na mě. Uhnul jsem pohledem. Nedokážu se mu podívat do očí. Nejde to.
"Zlato? Potřebuji, aby ses nehýbal. Abych ti něco nerozřízl," zašeptal a já jsem zavřel oči. Nohou projela ostrá bolest. Vyděšeně jsem otevřel oči a znechuceně jsem sledoval střep, který mi Steve vyndal z nohy. Do rány mi nalil desinfekci a já jsem zakřičel. Opravdu do hrozně bolelo. Na nic nečekal a začal zastavovat krvácení. Nohu mi opatrně obvázal a to samé opakoval u všech střepů. Nakonec se do mého těla dostaly jen tři.
"Zlato? Můžeš se na mě alespoň podívat?" zeptal se mě Steve pár minut po tom, co mě ošetřil. Zakroutil jsem hlavou. Nedokážu už ani mluvit. Hlasivky vypověděly službu a slzy mi mojí situaci také neulehčovaly.
Steve mě chytil za bradu a pomalu otočil mojí hlavou. Zavřel jsem oči. Neunesu ty jeho nádherné modré oči, ve kterých bych viděl tolik utrpení.
"Já-já se ti omlouvám... Nechtěl jsem tě naš..." začal se omlouvat a já jsem se začal zoufale smát. Konečně jsem se mu podíval do tváře. Vlasy měl docela upravené, oči vyděšené a zabodnuté do těch mých. Ret měl napuchlý a roztržený. Na krku měl velký kousanec.
"Ty se omlouváš mně?" zeptal jsem se ho zlomeným hlasem. Opatrně kývl hlavou na souhlas. Zvedl jsem se a nevnímal jsem tu hroznou bolest, která mi oslabovala celé tělo. Steve se také postavil a byl smutný. Smutný kvůli mně.
"To já bych tu teď měl klečet na kolenou a prosit o odpuštění. To já jsem ta zrůda. To já bych teď měl snést modré z nebe, jen abych si zasloužil tvůj pohled. Ale já to neudělám. Zasloužíš si někoho lepšího. Protože já jsem ďábel a ty jsi anděl. Anděl, co potřebuje svého anděla," řekl jsem hysterickým hlasem. Slzy dál cestovaly po mém obličeji. Steve se tvářil opravdu zmateně a pořád byl smutný. Chtěl jsem se rozejít pryč a odejít z jeho života. Aby se už nikdy neopakovalo to, že neovládnu svůj vztek.
Bohužel moje nohy dosloužily a kolena se mi podlomila. Pár silných paží mě zachytil. Blonďák mě pevně tiskl k tělu. Chtěl jsem od něj odejít, ale nedokázal jsem to. Byl jsem moc slabý a moc jsem ho miloval.
Miluji ho a proto to musím udělat.
"Zlato," zašeptal jemným hlasem, "co to povídáš? Nic špatného jsi neudělal. Nejsi žádná zrůda ani nechutné stvoření. Jsi Anthony Stark. Muž, kterého miluji. Nepotřebuji žádného anděla. Potřebuji jen tebe." Začal mě hladil dlaní po zádech. Opatrně jsem ho objal.
"Proč musíš být pořád tak úžasný? Já ti ublížím a ty mě tu teď držíš, abych nespadl na zem. Držíš mě pohromadě, i když jsem troska," šeptal jsem a litoval jsem, že jsem nevykrvácel.
"Ublížil? Vždyť jsi mi neublížil," trochu se zasmál a moje srdce poskočilo. Tak hrozně miluji ten jeho smích. Smích, který nemám právo slyšet.
"Ublížil. Já-já jsem se neovládl. Slí-slíbl jsem si, že už se to nikdy ne-nestane. Ale znovu se-se to stalo. Zkratoval js-jsem a nevěděl jsem, co-co dělám," brečel jsem a celým srdcem jsem prosil o odpuštění. Odpuštění, které nemůžu dostat.
"Zlato, to je v pořádku," stále mě hladil po zádech a víc si mě k sobě přitiskl, "mě-mě se to líbilo. Tedy až na ten konec. Jinak jsi byl úžasný." Šeptal a v mém srdci přeci jen zaplál plamínek naděje.
"Nechtěl jsem, abys mě takhle někdy viděl," zahuhlal jsem do jeho ramene. Nasál jsem jeho úžasnou vůni a ucítil jsem známé mrazení v podbřišku.
"Tak to je blbý, protože já tě tak ještě vidět chci," zašeptal mi do ucha. Odtáhl jsem se od něj a překvapil mě jeho úsměv na rudém obličeji. Znovu jsem ho objal a pevně jsem ho držel.
"Ono... ehm... už se ti to někdy stalo?" zeptal se mě po chvilky ticha Steve. Znovu jsem začal potichu brečet.
"Dřív se mi stávalo pořád. Já-já jsem ublížil hodně lidem. Mys-myslel jsem si, že už se to nikdy nestane. Teď jsem pro tebe zr-zrůda. Já-já jsem ti ublížil. Tebe to bolelo a já-já jsem pokračoval. Nedokážu se podívat ani na sebe, jak se pak mám podívat do tvého čistého, nádherného, andělského obličeje?" huhlal jsem mu do ramene a stále jsem brečel. Poslouchal jsem jeho rychlý tep, vdechoval jsem jeho úžasnou vůni a užíval jsem si teplo na mém krku, které způsoboval jeho dech.
"Ale mně se to líbilo, chápeš?" zeptal se mě. Odtáhl se od mě a ruce dal na má ramena. Díval jsem se do země a moc dobře jsem cítil jeho pohled, který byl zapíchnutý do mě.
"Tony, podívej se na mě," poprosil mě tichým hlasem, "prosím." Uslzené oči jsem zvedl a setkal jsem se s tou nádhernou modří.
"Miluji tě celým svým srdcem a na svůj život ti slibuji, že pro mě zrůda nejsi," usmíval se a já jsem se také pousmál.
Miluje mě, miluje mě, miluje mě.
A/N
Slibovaná kapitola zde! Kdo by se divil, proč včera nic nevyšlo, určitě se podívejte na můj profil. Budu vás tam častěji informovat o aktivitě. Pokud bude nějaký neobvyklý týden jako je tento. Tak mi nezapomeňte hodit follow. Budou vám pak chodit upozornění ♥
Jedna rychlá otázka. Co by si měli (Tony a Steve) dát navzájem k Vánocům? Jsem úplně na kreativním dně a vůbec nic nedokážu vymyslet. Moc za vše děkuji ♥
Marvel_corn
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro