Tony's pov

Vyskočil jsem z postele a potichu jsem se rozešel k oknu. Roztáhl jsem záclony a vychutnával jsem si pohled na New York. Od okna šla trochu zima. Budu to pak muset s Jarvisem vymyslet. Otočil jsem se a ve skříni jsem našel moji oblíbenou mikinu. Hodil jsem ji na sebe a znovu jsem si stoupl k oknu. Škoda, že tu teď s námi není Peter.

Už přes měsíc jsem ho neviděl. Vychovatelka mi řekla, že se ukázal nějaký jeho příbuzný. Celé je to v jednání a mně nezbývá nic jiného, než čekat. Čekat, kdy ho zase budu moct obejmout. Už jsem si opravdu myslel, že všechno dopadne dobře. Dokonce jsme spolu vyzdobili jeho nový pokoj.

Zatáhl jsem jednu půlku okna, aby to sem nepouštělo tolik zimy, ale i tak jsem se trochu klepal.

Co to s tím Jarvisem dneska je?

Dvě silné paže mě objaly a ucítil jsem rty na temeni mé hlavy. Otočil jsem se a díval jsem se přímo do Stevovo očí. Jeho bledý obličej zdobil jeho krásný úsměv.

"Babe? Proč neležíš?" káravě jsem se ho zeptal. Usmál se jako andílek a já jsem měl chuť líbat ho co nejdéle to jde.

"Nechci ležet," zachraptěl a hned na to se otočil a začal kašlat. Pohladil jsem ho po zádech. Bylo mi ho tak hrozně líto.

"To je hrozně hezké, ale musíš. Tak šup. Nebo se ti udělá ještě hůř. Copak ti není zima?" zeptal jsem se ho a starostlivě jsem si prohlédl jeho odhalené paže. Povzdychl si a sklopil pohled k zemi.

"Ale vždyť už je mi lépe. Nemůžu se celý den válet v posteli," znovu zachraptěl.

"Tak dost. Okamžitě si jdeš lehnout," zamračil jsem se. Chytil jsem ho za ruku a rozešel jsem se k posteli. Odevzdaně mě následoval a určitě z toho nebyl šťastný. Opatrně jsem ho strčil do postele a přikryl jsem ho peřinou.

"Půjdeš za mnou?" zeptal se mě a upřel na mě svoje kukadla. Začal jsem se ztrácet v té dokonalé modré barvě.

"Promiň babe, ale nechci být nemocný," vtiskl jsem mu pusu do vlasů. Smutně přikývl hlavou. Zvedl jsem se a vrátil jsem se k oknu. Zatáhl jsem i druhou záclonu. Steve se na mě trochu vyděšeně díval.

"Co je zase?" zeptal jsem se a usmál jsem se. Je tak dokonalý. I když má teplotu a bolí ho v krku.

"Ve-venku je sníh?" zeptal se mě a já jsem se začal smát.

"Co čekáš? Je začátek Prosince! Jasně, že je tam sníh," došel jsem až k němu. Vyděšeně mě pozoroval a jeho bledá kůže ještě více zbělala. Pokud to vůbec jde. Sedl jsem si na kraj a chytil jsem jednu jeho ruku. Byla studená a trošku se klepala.

"Babe? Všechno dobrý?" zeptal jsem se ho a začal mě děsit. Zakroutil hlavou a v očích měl slzy. Roztáhl jsem ruce, on se jen posadil a objal mě. Své ruce jsem obmotal kolem jeho studeného těla. Horké slzy začaly mokřit moji mikinu.

"Šššš. Je to jen sníh. Za pár týdnů určitě roztaje. Navíc to znamená, že budou Vánoce. Máš rád Vánoce, že jo?" zeptal jsem se ho a hladil jsem jeho nemocné tělo.

"Je tam sn-sníh," zachraptěl.

"No a? Je to jen kus zmrzlé vody," pořád jsem nechápal, co se děje.

"No právě," zašeptal.

"Co no právě?"

"Kus zmrzlé vody. Já jsem byl kus zmrzlé vody," zahuhlal do mého ramena. Konečně mi to došlo. Jeho tep byl hrozně rychlý a těžce dýchal.

"To už se nikdy nestane. Rozumíš? Já ti to nedovolím. A pokud se to stane, budu kus zmrzlé vody s tebou. Už tě nikdy nepustím. Jsi můj a jenom můj. Takže mi tě žádný led vzít nemůže," šeptal jsem mu do ucha a on se konečně uklidnil. Zvedl jsem se a on se na mě uslzeným pohledem podíval. Povzdechl jsem si a obešel jsem postel. Mikinu jsem nechal válet za zemi a skočil jsem na mou půlku. Zalezl jsem pod peřinu.

"Zlato, nechci, abys byl nemocný," prolomil ticho a otočil svůj krásný obličej tak, aby mě viděl.

"Ale já chci," usmál jsem se. Jen našpulil rty a nic neříkal. Věděl moc dobře, že to nemá cenu. Nepřesvědčí mě, ani kdyby chtěl.

"Co chceš k Vánocům?" zeptal se mě a já jsem ani chviličku nepřemýšlel nad odpovědí.

"Tebe," pokrčil jsem rameny. Jeho nezdravě bílá pleť se začala zbarvovat do zdravé červené.

"Mě už ale máš," usmál se.

"Ale já nic jiného nechci. Jen tebe," promluvil jsem zamyšleně.

"Už ti někdo řekl, že jsi romantik?" zasmál se. Uculil jsem se.

"To mě někdo štípněte a dejte mi facku! Ty se teď vážně červenáš?" začal se smát a já jsem se zamračil.

"Já se teda rozhodně neče..." začal jsem se bránit, i když jsem věděl, že je to lež.

"Červenáš! Já to vidím!" celý zářil. Měl jsem chuť ho něčím praštit po hlavě. Na druhou stranu jsem rád, že je mu trochu lépe. Chudák už týden leží v posteli. Já teď asi budu nějakou dobu ležet taky.

"Mně se to líbí," zasněně zašeptal a začal zkoumat moje oči.

"Co se ti zase líbí?" zeptal jsem se ho a rty jsem měl semknuté do úzké linky. Je mi úplně jasné, co řekne.

"Že se červenáš!" potichu křikl a pořád se culil.

"Necháš toho někdy?" zeptal jsem se ho o vzdechl jsem si.

"Ne."

"Tak ti teda děkuji, dědku," použil jsem oslovení, které jsem už velmi dlouho nepoužil. Steve se tomu začal smát, bohužel kvůli tomu začal kašlat. Vlezl jsem si pod jeho peřinu a propletl jsem naše nohy. Docela mě překvapilo, jak chladné je měl.

"Půjdeš se mnou ven?" zeptal jsem se ho a našel jsem jeho ruku. Pevně jsem ji chytil a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Druhou rukou si začal hrát s mými vlasy.

"Co to meleš? Před chvilkou ji mě násilím dostal do postele a teď chceš, aby šel ven?" nechápavě se zeptal.

"Tak zaprvé. Nebylo to násilím. Za druhé. Jasně že ne teď. Až ti bude lépe. Půjdeš se mnou ven a postavíš si se mnou sněhuláka?" vysvětlil jsem mu. Chvilku byl ticho a určitě promýšlel můj plán.

"Když pak půjdeme do postele, tak jsem pro," prolomil ticho a já jsem se upřímně usmál.

"Jasně. Uděláme sněhuláka a pak uděláme tebe," zubil jsem se. Dostal jsem malý pohlavek do hlavy.

"Tak jsem to nemyslel," zachraptěl a určitě byl rudý jako rajče.

"Ale jo, myslel," zasmál jsem se.