Steve's pov

Už je to měsíc od našeho souboje... Jakmile se Tonymu začalo dařit lépe, musel jsem odejít. Šlo o tajnou misi. Pomáhal jsem ukrýt Buckyho. Úřady ho pořád chtějí, ale SHIELD už ne. Podařilo se jim vyhnat HYDRU z Buckyho hlavy navždy. Byl jsem hrozně rád. Můj starý kamarád byl zpět. 

Petera jsem pořád neviděl. Wanda mi řekla, ať trochu počkám. Musí ho na to trošku připravit. Nemůžu se prý jen tak objevit ze dveří. Taková blbost.

"Stačí, že jsi udělal infarkt svému příteli. Nemusíš to udělat i svému synovi," kladla mi na srdce. 

S Tonym jsem moc nemluvil. Občas jsme si něco řekli, ale to bylo vše. Léčí se. Zjistil jsem, že byl na transplantaci srdce. Reaktor pomáhal jeho tělu, aby nové srdce přijal. Naštěstí se mu kvůli mě nestanou žádné vážné následky. Už se z toho pravděpodobně dostal. 

***

Vešel jsem do Avengers toweru. Konečně to přejmenoval. Mluvil o tom takovou dobu, ale nikdy nic neudělal. Až celá věc s Ultronem ho donutila sesadit své jméno. Lidé ho už nemají tak rádi, jako ho mívali. Je mi to líto. Svojí reputaci si opravdu střežil a miloval.

Vešel jsem do výtahu a ani nevím proč, ale zmáčkl jsem tlačítko značící nejvyšší patro. Vyšel jsem těch několik schodů a otevřel jsem dveře na střechu. Došel jsem až k samému konci střechy. Stál jsem na kraji budovy v hrozné výšce. Adrenalin mi běhal celým tělem. Opatrně jsem si sedl na kraj. Stačí jeden blbý pohyb a letím dolů. Zavřel jsem oči a přemýšlel jsem, proč jsem sem vůbec přišel. Bylo tu až moc vzpomínek a znovu jsem se cítil na kraji zhroucení. 

"Steve?" probudil mě z mého přemýšlení hlas. Lekl jsem se a sklouzl jsem. Zachytil jsem se prsty o kraj rovné střechy. Bál jsem se a opravdu jsem si nepřál umřít. Je toho ještě tolik, co musím udělat.

"Steve!" znovu křikl hlas. Ucítil jsem teplé ruce na těch mých. Jednou rukou jsem se pustil a chytil jsem se onoho člověka. Hned mě cizí dlaň pevně sevřela. Její majitel mě vytáhl za ruku a mé nohy se bezpečně dotkly země. Pohled jsem měl ze samého šoku rozostřený a dost jsem se klepal. Okolí jsem moc nevnímal. Jediné, co jsem si uvědomoval, byla pevná země a objetí, do kterého jsem byl vtažen. 

Po minutě jsem se uklidnil. Zhluboka jsem se nadechl a odtáhl jsem se od člověka, který mě objímal. V celé své kráse přede mnou stál Tony. Oba jsme jen stáli a dívali jsme se navzájem do očí. Ticho bylo trapné a tíživé.

"Tohle už prosím nikdy nedělej," zašeptal hnědovlásek a stále vyděšeně mě sledoval. Kývl jsem hlavou a raději jsem ještě o několik kroků poodstoupil od místa, kde jsem málem spadl ze střechy.

"Musíme si promluvit,"  řekli jsme oba ve stejnou chvilku. 

"Promiň," znovu jsme promluvili najednou. Usmál jsem se, stejně jako se usmál Tony. Byl jsem potichu. Nechci mu skákat do řeči.

"Ehm... Poslechneš si prosím vše, co ti chci říct? Já-já... Pokud už to ze sebe nedostanu, tak mě to zabije," šeptl a já jsem přikývl. Také mu musím říct tolik věcí. Je toho tolik, co mi musí odpustit a je toho tolik, co mu musím odpustit já.

"Omlouvám se," přerušil jsem ho. Nervózně si prohrábl vlasy. 

"Za co? Já bych se měl omlouvat, že..." chtěl mluvit, ale já jsem ho znovu přerušil. Potřebuji mu říct vše, dokud mám to sebevědomí.

"Ne, ticho. Mluvím já. Omlouvám se! Za to, že jsem odešel. Omlouvám se za to, že jsem to s tebou neprobral předem. Musíš mě chápat. Přišla mi pošta, ve které jsem toho zjistil tolik. Můj nejlepší kamarád žil, tys o tom věděl. Celé dvě mise do té hnusné země ledu byly kvůli tomuhle. Chtěl jsi mě vzít na místo, kde spadlo moje letadlo. Na místo, kde jsem byl v ledu 70 let," řekl jsem trošku chvějícím se hlasem.

"Já jsem to měl nakázané. Chtě..." skočil mi do řeči. Zvedl jsem ukazováček. Opravdu mu to musím říct. Jestli mu to neřeknu teď, tak už nikdy.

"Mě to nezajímá. Každopádně jsi mi o ničem neřekl a mě to opravdu ranilo. Říkal jsem ti všechno. Nechápu, že jsi mohl držet takové hnusné tajemství celou dobu. Náš vztah začal na lži. Takové zjištění pro mě bylo prostě moc. Nebudu ani mluvit o té fotce. Omlouvám se. Já-já jsem zapomněl, jak dobré technologie už máte. On-on mi tolik připomínal tu noc. A já jsem prostě potřeboval odejít. Myslel jsem si, že to bude dobrý. Že se z toho dostanu a pak bude všechno v pohodě. Ale nebylo. Každý den, každou hodinu, každou minutu jsem myslel na tebe. Na tvoje úsměvy, na tvé vlasy na tvůj hlas. Uvědomil jsem si, že opustit tě byla největší chyba mého života... Omlouvám se, že jsem odešel. Snad mi to někdy odpustíš," dořekl jsem se slzami v očích. Hnědovlásek brečel a díval se přímo na mě. 

"Já už jsem ti odpustil," zašeptal a setřel své slzy. Popošel několik kroků blíže a objal mě. Svou hlavu měl zabořenou v mém hrudníku. Zhluboka se nadechl a vydechl. Znovu ode mě popošel o krok. Ale já jsem ho nechtěl pustit. Chtěl jsem ho držet do konce našich dnů.

"Teď mě prosím nepřerušuj. Pokud to uděláš, tak už to nikdy neřeknu. Protože jsem srab a... Když jsem tě poznal, tak jsem tě neměl rád. Nebyl jsi můj typ. Byl jsi jen arogantní debil, kterého mi otec celé dětství předhazoval. Neměl jsem tě rád už jako malý kluk. Pak se to stalo... Málem jsi umřel v té blbé jeskyni a já jsem pochopil, že bych to nezvládl. Že tě mám moc rád na to, aby jsi mohl odejít mezi mrtvé. Ani nevíš, jak šťastný jsem byl, když jsi mi řekl, že mě také miluješ. Podělal jsem to. Podělal jsem to tak hrozně mockrát, ale vždycky na mě čekala tvoje teplá náruč. Vždycky jsi mi odpustil. Udělal jsem tolik chyb, které bych chtěl vrátit, ale nejde to. Jediné, co teď můžeme udělat, je hodit minulost za hlavu a pokračovat. Pokračovat a zapsat náš příběh mezi hvězdy. Protože tam patříš. Jsi hvězda, která rozjasnila moje srdce. Víš, ty jsi vlastně parazit. Parazit, který napadl můj ekosystém. Zažral jsi se do mého srdce a nejde tě vyhnat. Znáš drogového závisláka? Potřebuje svůj heroin. Zabíjí ho to, ale nemůže bez něj žít. Chce se toho zbavit, ale nejde to. Tak hrozně svůj fet potřebuje. Stejně, jako já potřebuji tebe. Jsi má droga, které jsem propadl a nedá se z ní vyléčit. Věř mi, nedá. Snažil jsem se, ale nejde to. A proto se tě teď ptám. Stevene Grante Rogersi. Budeš navždy má droga a vezmeš si mě?" dořekl, klekl si na jedno. Z kapsy vyndal krabičku, ze které se na mě usmíval prsten. Prsten, který jsem po něm před půl rokem hodil.