Steve's pov

Svátky utekly rychle jako voda. Včera byly Vánoce a dnes je silvestr. Moc jsem si to užil a rád na tento čas budu vzpomínat. Konečně nám prošla adopce a Peter je náš oficiální syn. Jsem za to hrozně rád, i když mi ho je chudáka líto. Zažil si toho na svůj věk až moc... Ale my už ho nikam nedáme. Konečně bude mít pořádné dětství.

"Babe? Skočíš prosím na poštu? Je tam nějaký balík pro Clinta, nebo co. Požádal mě, abych mu to vyzvedl. Já ještě musím něco zařídit na večer," poprosil mě Tony a dal mi rychlou pusu. Povzdychl jsem si a kývl jsem. Hnědovlásek se usmál a zmizel ve výtahu. 

Skočil jsem si pro bundu a oblékl jsem se. Zkontroloval jsem počasí venku. Sníh se pořád drží, což mě celkem udivuje. Neprší ani nesněží, takže čepici nepotřebuji. Vydal jsem se k výtahu, když mě zastavil dětský hlas.

"Kam jdeš?" Otočil jsem se a usmál jsem se na roztomilého klučinu. Došel jsem k němu a klekl jsem si před něj.

"Musím pro něco dojít na poštu. Počkáš tu, viď? Jsi velký kluk," řekl jsem a pohladil jsem ho po vlasech. Peter přikývl. Chtěl jsem se zvednout, ale zastavila mě jeho ručička.

"Vezmeš si někdy tátu za mančela?" zeptal se mě a já jsem na něj vykulil oči. Čekal jsem, že se někdy začne ptát, ale že tak brzy? 

"Ehm... No... Někdy určitě," usmál jsem se na něj a srdce mi bilo jako zběsilé.

"Ploč si ho nevezmeš teď?" znovu se mě zeptal a soustředěně si mě prohlížel. Snažil jsem se vypadat sebevědomě, ale asi mi to moc nešlo.

"Pete, to není tak jednoduché," zasmál jsem se a přál jsem si, aby tenhle rozhovor skončil. 

"Ale je! Plostě ho požádáš o luku a on žekne ano. Má tě moc moc moc lád!" usmál se a já jsem se také pousmál. Je opravdu hrozně roztomilý, ale vůbec neví, jak to ve světě chodí.

"Tak já to promyslím, ano?" zvedl jsem se a Peter nadšeně zakroutil hlavou. Nemá cenu vysvětlovat mu, jak důležité rozhodnutí to je. Jednou otázkou, jedním okamžikem zjistíš, jestli s daným člověkem budeš do konce života nebo jestli všechno skončí. Svatba je pro Tonyho moc velký závazek a já nechci nic pokazit.

Rozešel jsem se do výtahu a dojel jsem do lobby. V patře, kde má Tony laborku, se výtah zastavil. Nastoupila dovnitř slečna, kterou jsem už někde viděl, ale nemůžu si vzpomenout, kde. Dveře se zavřeli a my jsme se jeli pomalu dolů.

"Tak to vy jste získal jeho srdce," podívala se na mě blondýna a já jsem se na ní zaraženě podíval.

"O čem to mluvíte?" Vůbec jsem nechápal, kdo to je a co tu dělá. Je to jedna z nejlépe střežených budov na světe a stejně jedu výtahem s cizí ženskou. Klidně by mě mohla zabít.

"Jsem ráda, že je Tony šťastný. Tedy se mnou byl šťastnější, ale asi sahá po tom, co je k dostání," falešně se na mě usmála a svojí řečí mi vzala vzduch z plic.

"Co prosím?!" vyhrkl jsem na ni a vůbec jsem nechápal, kde se bere její drzost. Ještě jednou jsem si ji prohlédl a konečně mi došlo, kdo to je. 

"Znám ho moc dobře. Jste kořist. Asi nebylo moc lehké dostat Vás do postele. Ale tím to tak končí. Získal co chtěl. Není na dlouhodobé vztahy. Navíc nejste jeho typ," pokračovala slečna Pottsová. 

"Jak si vůbec dovolujete něco takového říct?!" začínal jsem být opravdu naštvaný. Kdyby nebyla žena, dávno bych jí jednu vrazil.

"Jen se nedělejte. Copak Vám nepřišlo, že se poslední dobou choval divně?" výsměšně se usmála a já jsem se zarazil. Opravdu se poslední dobou choval divně. Mám takový pocit, že mi něco tají. Ale nejspíš to je jen má fantazie. Nic z toho ale neznamená, že jsem byl jen nějaká jeho výhra.

"No... Ehm... Do toho Vám nic není!" křikl jsem na ni a ona se vítězně usmála. Výtah zastavil a dveře se otevřely.

"Jen abyste se nedivil. Nový rok je nejlepší čas na rozchody. Nechoďte pak ke mně brečet, že Vás nechal," naposledy se jízlivě usmála přímo do mého obličeje a chystala se k východu.

"Nebojte. Vy jste ta poslední, za kým půjdu," procedil jsem mezi zuby.

"Možná byste měl přemýšlet o jeho věrnosti. Asi není tak nevinný, za jakého ho máte," mrkla na mě a zmizela v rušné ulici.  

Ještě chvilku jsem stál před budovou a snažil jsem se uklidnit. Byl jsem hrozně naštvaný, ale zároveň jsem začínal pochybovat.

Co když měla ve všem pravdu?

Ne! Neměla! Jen se mi chtěla dostat do hlavy!

Ale co když mě Tony doopravdy nemiluje a jen si na mně navyšuje ego?

Blbost! Nikdy by mi neublížil. Říkáme si úplně všechno a jsme k sobě upřímní. Kdyby ho něco trápilo, dávno by mi to řekl.

***

Vyzvedl jsem balíček pro Clinta a chtěl jsem se vydat pryč z pošty. Divím se, že dnes vůbec mají otevřeno. 

"Pane! Ještě je tady jeden balíček na Vaše jméno!" zavolala pracovnice a já jsem se celý zmatený vrátil zpět k okénku. Podala mi velkou žlutou obálku a já jsem si ji vzal. Na obálce bylo moje jméno a dokonce tam byla nalepená má fotka. Nemůže jít o omyl. Poděkoval jsem a odešel jsem ven. 

Měl jsem dost blbou náladu a doufal jsem, že se mi zlepší. Pořád musím přemýšlet nad Tonym. Mám strach, že se opravdu něco děje. Mohl by mě podvést? Ne, to určitě ne. Miluje mě, nebo ne?

Hrozně mě zajímalo, co v té obálce je. Posadil jsem se na lavičku před poštou. Clintův balíček jsem položil vedle sebe a opatrně jsem otevřel mojí obálku. Vyndal jsem jeden papírek a přečetl jsem si, co tam je napsáno. Všechno bylo psáno na počítači, takže jsem absolutně neměl ponětí, od koho to je.

'Milý Steve,

snad jsi si užil svátky. Vím moc dobře, jak moc jsi zamilovaný. Jak se ale budeš cítit po přečtení všeho, co jsem ti o něm přichystal?'

Obálku jsem upustil na zem. Po zemi se rozpadly papíry. Zavřel jsem oči.

Nechci to vidět. Nechci. Jsou to všechno lži a nic z toho není pravda.

Oči jsem otevřel a roztřesenou rukou jsem do ruky vzal jeden papír. S hrůzou jsem začal číst.

A/N

Bum! Drama začíná! Na tohle jste se určitě všichni těšili. Nebo alespoň já. Jo, jsem psychopat ♥

Co myslíte, že je v obálce? Kdo jí napsal? A proč jí poslal zrovna Stevovi? Nestyďte se napsat mi váš názor. Čím obsáhlejší teorie, tím lepší! ♥

Těším se u dalšího dílu, který bude hned zítra (tak, jako vždy) ♥

♥ RIP Stan Lee ♥