Steve's pov

Zkontroloval jsem se v obraze. Vousy jsem měl značně vyrostlé a celkem tmavé. Vlasy jsem měl také delší a celkově jsem vypadal úplně jinak. Půl roku v přírodě vás nejspíš hodně změní. V mém případě určitě.

Tak jo Steve. Schovával jsi se dostatečně dlouho. Je čas vystoupit ze stínů. 

Otevřel jsem dveře a pohled jsem zabodl do země. Došel jsem ke stolu a sedl jsem si na prázdnou židli. Začal jsem studovat mé ruce a snažil jsem se ignorovat okolí. V místnosti bylo velmi nepříjemné ticho. Je mi jasné, že mi chtějí něco říct. Nevím, proč to neudělali. Ale vlastně mi to ani nevadilo. Stejně bych je ignoroval.

"Těší mě, že jsme tady dnes všichni. Mohu poprosit o vaší pozornost?" probral mě Fury. Zvedl jsem pohled a zaměřil jsem se na ředitele. V periferním viděním jsem si všiml Natashy, která měla blonďaté vlasy. Příjemná změna. Dívala se přímo na mě a pravděpodobně Furyho vůbec neposlouchala. Thor seděl hned vedle ní a mám pocit, že se drželi za ruce. Stejně, jako Clint s Pieterem, kteří seděli na druhé straně stolu.

"Sešli jsme se zde kvůli problému, který se týká vás všech," začal svůj proslov a díval se přímo na mě. Jeho pohled mi byl dost nepříjemný, ale vím, proč to dělá. Všichni ostatní nejspíše ví, co se děje.

"Vláda se rozhodla, že se AVENGERS zruší. Nadobro. Všem vám jsou zavázání za záchranu světa a za její následné málem zničení," odmlčel se Fury a začal pohledem provrtávat jiného člověka, který musel sedět za mnou. Bál jsem se otočil. Srdce mi hlasitě bylo a hlava se mi začínala točit.

Už jsi se přes to dostal. Zvládneš se na něj alespoň podívat. Mluvit s ním nemusíš.

Otočil jsem hlavu a podíval jsem se přímo na Starka. Seděl rozvalený na židli v krásném a drahém oblečení. On sám však nevypadal ani zdaleka tak dobře, jak bych očekával. Oči měl zarudlé, velké kruhy pod nimi značily velký nedostatek spánku. Měl mnohem více vrásek, než míval. Mračil se vypadal, že se mračí hodně často. Celkově vypadal úplně zničený a unavený.

"No a? Máme Visiona ne?" pronesl hlubokým hlasem. Hlavu pootočil a podíval se do mých očí. Svět se zastavil. Sledoval jsem tu temnou hnědou barvu a snažil jsem se vzpomenout, proč jsem sem ksakru přišel. Jeho zorničky se trochu rozšířily. Pohled mi začínal být nepříjemný, tak jsem raději uhnul hlavou. V místnosti znovu byla špatná atmosféra. Našeho pohledu si museli všimnout všichni.

"Ano, pane Starku. Za to Vám také děkuji," vytrhl mě z přemýšlení Jarvisovo hlas. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pohled jsem zastavil na červeném muži. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Otočil se na mě a usmál se.

"Rád Vás poznávám, pane Rogersi. Mé jméno je Vision. Nelekejte se, že slyšíte hlas umělé inteligence Jarivse. Pan Stark do mě jeho hlas naprogramoval," představil se mi a pořád se usmíval. Z čela mu svítil nějaký divný žlutý kamínek.

"Také Vás rád poznávám," pokusil jsem se úsměv, ale vůbec to nešlo, "počkat? Řekl jste naprogramoval?" Určitě se jen špatně vyjádřil. Za půl roku se přeci nemohlo podařit vyrobit plně funkčního robota.

"Dost jsi toho zmeškal," dolehl ke mně hlas Natashy. Otočil jsem hlavu tak, abych ji hezky viděl. Celou dobu jsem se snažil nevnímat Tonyho pohled na mé tváři.

"Jinak tě také zdravím," zašklebila se mému výrazu. Chtěl jsem něco říct, ale Fury mě předběhl.

"Čas na povídání bude později. Teď mě prosím poslouchejte. Jak jsem řekl, vláda je vám vděčná. Po všech incidentech pana Starka i všech ostatních se rozhodli, že musíte být kontrolováni. Můžete pokračovat pouze pod dohledem někoho shora. Jste nebezpeční a ubližujete civilním obyvatelům. I když nechcete. To, že hodíte mimozemšťana do budovy, má také své následky. Kdo podepíše, pokračuje v programu. Kdo nepodepíše, stává se zločincem," dořekl a nastalo ticho. Měl jsem hodně co zpracovávat. Zajímalo by mě, co tu prováděli. Asi si budu muset s někým sednout a dlouze si o tom nechat povyprávět. 

"Máme povolenou misi. Čím dřív se do ní dáme, tím dřív Hydra padne," prolomil ticho Fury a na stůl hodil smlouvu. Smlouvu, kterou jsem viděl. Ostatní vypadali, jako by ji viděli poprvé. Jako první po papíře sáhl Bruce. Rychle si jí přečetl a podepsal se. Papír položil zpět a nastalo ticho. Znovu.

Papír zmizel a já jsem se podíval kolem sebe. Pietro ji držel v ruce. Četl si potichu pro sebe a u toho pevně držel ruku svého přítele. Pousmál jsem se. Je hezké, že jim to pořád tak klape. Kéž by to tak kla...

Ne! Dost! Už je konec a ty jsi se přes to přenesl!

Pietro i Clint ozdobili papír svými podpisy a smlouvu podali Thorovi, který se pro ni natahoval. Ani se jí nesnažil přečíst. Jednoduše se podepsal a posunul ji před Natashu. Celá bílá četla a byla značně nervózní. Každý se na ní díval. Většina teamu se zamračila, když mi smlouvu podala. Nepodepsala ji.

"Co je další mise?" zeptal jsem se Furyho. Je to něco s Hydrou. Nepodepíšu to, pokud nebudu vědět, co mě čeká. Furyho tvář zamrzla.

"No... Ehm... Další mise..." nedokázal seskládat větu. Provrtával jsem ho očima. Vůbec nic mi na tom nesedí.

"Musíme zabít nějaký pokus o znovu tvoření tebe," pokrčila rameny Wanda. Vůbec jsem si jí nevšiml. Pietro zakroutil hlavou a zamračil se na ni.

"No co? Chtěl to vědět, tak mu to řeknu ne?" zahuhlala čarodějka. Očividně nešťastná, že se stala součástí celé této divné společnosti. 

"Jaký pokus? Kdo to je?!" zeptal jsem se Furyho a papír jsem rovnou poslal dál. Tonyho prsty se dotkly těch mých. Cukl jsem rukou. Lekl jsem se takového množství elektřiny, která se mezi námi vytvořila. 

"Voják Bucky Barnes se stal nebezpečím pro celou naší společnost. Je to vraždící stroj Hydry. Zabil už mnoho lidí a musí to skončit," mluvil rázným hlasem ředitel. Zvedl jsem se, až židle o kousek odletěla. Byl jsem naštvaný, jak jsem dlouho nebyl. Vrátit se do společnosti byla chyba. 

"Takže vy jste mě vytáhl ven jenom kvůli tomu, abych ZABIL svého NEJLEPŠÍHO přítele?!" křikl jsem. Všechny oči byly na mě, ale mě to bylo absolutně jedno. Pravděpodobně nikdo jiný než Stark a Fury nevěděl, že Buckyho znám.

"No... já..." znovu nebyl ředitel schopný pokračovat. Zvedl jsem ruku na náznak, ať mlčí. Clintovi z toho zaskočilo a začal kašlat. Pietro ho začal mlátit do zad a snažil se uklidnit jeho zděšení. Tohle si k Furymu nikdo nikdy nedovolil. Dokonce i Stark na mě koukal s pootevřenou pusou.

"Mám toho dost. Končím. Klidně ať jsem kriminálník. Tohle určitě není správné. Jestli mi zákon přikazuje zabít jediného člověka, který mi zbil, tak je zákon pěkně blbý," rozešel jsem se ke dveřím. Ještě než jsem se dotkl kliky, všiml jsem si vzruchu, který jsem způsobil.

"Puso! Má pravdu. Já-já jdu s ním," řekla rozklepaným hlasem Natasha. Zastavil jsem se a ohlédl jsem se. Thor kývl se slzami v očích. Nemá cenu, aby se hádali. V cestě jim stála morální pravda.

Došla až ke mně a všiml jsem si, že brečí. Ostatní to neviděli a bylo to možná i dobře. Otevřel jsem jí dveře a ona kolem mě rychle prošla. Mlčky jsme spolu došli ven. Chytli jsme si taxíka a řekli jsme mu, aby odjel z města. Je nám jedno kam, jen ať jsme pryč. Jakmile jsme byli bezpečně venku z města, špionka to nevydržela a složila se mi do náruče.