Steve's pov

"Dělej! Zase ti to trvá!" křikl jsem na Tonyho a netrpělivě jsem přešlapoval u dveří. Raději jsem ani nezkontroloval, kolik je hodin. Musel bych se potom jít napít alkoholu, který mě stejně neopije. Měli jsme vyjet už před půl hodinou, ale Tony je už přes hodinu zavřený v koupelně. Chvilkami už jsem se začínal bát, že se tam raději zabil, než aby se mnou jel.

Dveře od koupelny se otevřely a Iron man konečně vyšel. Čelist mi spadla až na zem. Nevím, co tam dělal takovou dobu, ale rozhodně vypadal úžasně. Normálně vypadá úžasně, ale dneska vypadá úžasně-úžasně. Vousy měl hezky zastřižené, vlasy hezky upravené a určitě je měl nagelované. Měl na sobě oblek světel modré barvy, který mu perfektně padl. Stejně jako všechno, co nosí. 

"Ty vážně na toho malého chceš zapůsobit?" zasmál jsem se a mohl jsem na něj oči nechat.

"Ani nevíš, jak jsem nervózní," přišel ke mně a dal mi rychlou pusu na rty. Nabídl mi rámě a já se do něj s radostí opřel. Vešli jsme do výtahu a já jsem zmáčkl na tlačítko 'garáže.'

"Vím moc dobře, jak jsi nervózní. Já jsem taky nervní," ušklíbl jsem se a Tony se na mě jen nervózně podíval. Výtah se zastavil ve 30. patře a přistoupila Natasha. Tony pustil svoje rámě a jednoduše mě chytil za ruku. Nat protočila očima.

"Bože. Vy jste snad ještě nervóznější, než já při prvním sexu," vysmála se nám a já jsem vykulil oči. Tony se zakuckal a já jsem ho bouchal do zad, aby znovu nahodil svůj dech. 

"Tak vyberte toho nového Starka nebo Rogerse a pozdravujte ho od tetičky Natashy," usmála se na nás a nedala nám ani příležitost cokoliv říct. Vystoupila na patře 22. a nechala nás oba zmatené ve výtahu.

***

"Díky Happy! Počkej na nás někde za rohem," poděkoval ještě Tony a černé BMW odjelo. Se strachem jsem se podíval na žlutou budovu. Moc hezky to tedy nevypadalo. Chudáci děti. Tony mě chytil za ruku a poslal mi odhodlaný a láskyplný úsměv. Usmál jsem se nakonec také a rozešli jsme se do domu. Hned ve dveřích nás přivítala nějaká paní a začala nám povídat o různých dětech, které pro nás připravila. Všechny děti si zrovna hrály na hřišti, tak jsme se tam spolu s paní vydali. 

"Klouček v modrém tričku je Michael. Ten talentovaný na sporty. Žluté tričko je Maximus. Je to expert na matematiku, ..." povídala nám paní o svých oblíbencích. Po pár minutách od nás odešla a my jsme měli konečně šanci poznat děti sami. Vydali jsme se za Michaelem v modrém triku.

"Dobrý den!" pozdravil nás a přestal kopat do míče. Kopal si ještě s jedním klukem, který si odběhl hrát jinam. 

"Ahoj! Kolik ti je?" zeptal jsem se a usmíval jsem se. 

"Je mi 6 let. Umím hrát fotbal, basketbal, běhám a plavu!" řekl nadšeně a já jsem se dál usmíval. Mám rád sportovce. Také jedním jsem. Tony svojí radost neopětoval a po třech minutách jsem věděl, že Michael se členem naší rodiny rozhodně nestane.

Vydali jsme se tedy za dalším adeptem. Žluté triko, Maximus.

"Dobrý den, pánové!" pozdravil nás a přestal psát něco do svého sešitu. Tony si vzal sešit do ruky a začal si ho prohlížet.

"Ahoj! Řekni nám něco zajímavého o sobě," usmál jsem se na něj. Kluk se na chvilku zamyslel.

"Tři celá jedna, čtyři, jedna, pět, devět, dva, šest, pět," začal odříkávat nějaká čísla. Vůbec nic jsem nechápal, ale Tony se očividně chytal. Párkrát ho někde opravil. Po dvou minutách skončil.

"Jak to, že umíš 'Pí' na tolik míst? Wow! Co ještě umíš? Vždyť ti je šest!" žasl Tony a já jsem se začal modlit k Bohu. Kluk vypadá mile, ale opravdu bych dva ajťáky doma nezvládl. Určitě by ho ve škole mlátili a já bych to pak musel řešit. Tony si s Maxem ještě chvilku podíval. Nakonec si ale všiml, že nejsem nadšený tak, jako on. Rozloučili jsme se s kloučkem a šli jsme za dalším.

Byli jsme snad u poloviny dětí a žádné nás dostatečně neuchvátilo. Začal jsem být maličko smutný. Nakonec přeci jen skončíme sami. Tonyho to bude štvát, odkopne mě a udělá si dítě s někým, kdo na to má pohlaví.

"Hej! Nezoufej! Určitě někoho najdeme!" usmál se Iron man a probudil mě tak ze svého snění. Slabě jsem se pousmál a podíval jsem se mu do očí. Periferním viděním jsem si všiml dítěte, které se samo houpalo na houpačce. Snažil se rozhoupat se, ale vůbec se mu to nedařilo. Měl moc malé nožky a nedosáhl na zem. Ostatní děti kolem něj chodily a nechtěly mu pomoct. Zvedl jsem se a došel jsem za ním. Tony zůstal sedět na lavičce a sledoval mě.

"Potřebuješ pomoct?" zeptal jsem se ho a hnědovlasý kluk se na mě podíval. Usmál se a ukázal mi jeho krásné zoubky. Tedy až na jednu mezeru. Musel mu vypadnout mléčný zub.

"Plosím! To by bylo supl!" křikl a usmíval se. Svým úsměvem mě úplně dostal. Má opravdu hezký úsměv. Má takové malé ďolíčky na tvářích. 

Stoupl jsem si za houpačku a jemně jsem kluka začal rozhoupávat.

"Proč ti nepomohly děti?" zeptal jsem se ho. Kluk vypískl radostí ve chvíli, když byl nahoře. Uculil jsem se. 

"Plotože jsou zlý! Nemají mě ládi! Ale mám kámoše, který jim kdyžtak dá za vyučenou. Díku mému kamaládovi už mě nemlátí!" řekl mi, když byl dole. Znovu jsem do něj strčil a on pištěl radostí. Zamračil jsem se nad tím, co mi řekl.

"Tak to máš super kamaráda. Jak se jmenuje?" zeptal jsem se. Hnědovlasý chlapec nic neříkal a znovu se vznesl do vzduchu. 

"Já nevím! Asi Iloton," odpověděl mi po chvíli. Kluk mi úplně učaroval a ještě pár minut jsem ho houpal. Konečně jsem se rozhodl a usmíval jsem se. Zastavil jsem houpačku a kluk se na mě podíval smutným pohledem. Klekl jsem si, abych se mu mohl dívat do očí.

"Co bys říkal na to, že bychom byli rodina?" zeptal jsem se ho. Místo odpovědi se mi vrhl kolem krku a nadšeně se smál.

"Půjdeš se mnou potkat tvého nového tátu?" zeptal jsem se ho, jakmile se odtáhl. Chlapec se zase rozzářil. Přikývl a chytil se mě za ruku. Namířili jsme si to k Tonymu, který se také usmíval.

A/N
Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola. Byla jsem na závodech a úplně mě to unavilo.

Jak se vám příběh líbí? Moc děkuji za všechny ohlasy ❤️ Jste úžasní ❤️