Steve's pov

"Ha! Kde jsi byl? Ve tvých komnatách jsem tě nenašel!" houkl na mě Thor a mé srdce vynechalo úder.
Klid! Výdech, nádech. Je to jen bůh hromu. Co nejhoršího se stane?

Udělá z tebe spálený KFC.

"No já... Já jsem tady totiž přes noc vůbec nebyl," falešně jsem se usmál. Začínám se od Tonyho dost učit. 

"A kde jsi byl? Šel jsi honit tuponožce?" zeptal se a stále se tvářil vážně. Šel z něho docela strach.

"Co? Koho?" zeptal jsem se zmateně a Thor nadzvedl jedno obočí, "no to je jedno. Byl jsem dělat něco pro Furyho. To smí vědět jen agenti 8. úrovně, což ty nejsi. Takže je mi líto kámo, ale víc ti neřeknu." Prošel jsem kolem něho a poklepal jsem ho na rameni.

"Osmého čeho? A nemáš být náhodou v klidu?" zeptal se tentokrát zmatený Thor. Usmál jsem se.

"Osmá úroveň!" křikl jsem na něj a pokračoval jsem v cestě do tělocvičny. Asgarďan mě naštěstí nesledoval, takže jsem byl o samotě. Tedy alespoň do té doby, než jsem málem zavinil zničení celé budovy Hulkem. 

"Promiň! Promiň! S čím ti můžu pomoct? Mám ti donést nový? Hlavně prosím nezelenej," prosil jsem ho a u toho jsem z podlahy sbíral kusy jídla, které jsem mu zrovna shodil na zem. Měl bych přestat létat hlavou v oblacích a začít dávat pozor na své okolí.

"V pohodě," usmál se na mě a byl naprosto klidný. Oddechl jsem si a bylo to na mně znát, jelikož se ušklíbl.

"Mohl bys mi ale pomoct v laborce, jestli chceš?" řekl Bruce a znělo to spíš jako otázka. Nervózně jsem se podrbal za zátylkem. 

"A-a myslíš, že ti s něčím pomůžu?" ptal jsem se tentokrát já a nervozita ze mě musela být cítit.

"Klid!" zasmál se, "určitě mi s něčím pomůžeš a alespoň se něco naučíš." Vydali jsme se tedy do místnosti plné věcí, kterých jsem neměl ani ponětí, na co jsou. Bruce začal pracovat a já ho zaujatě pozoroval.

"Podáš mi prosím baňku?" zeptal se a u toho se díval do nějaké věci, které se prý říká mikroskop.

Baňka, baňka... To znám.

Rozhlédl jsem se po místnosti a konečně jsem hledal, co potřebuji.

"Provedu!" zasalutoval jsem a došel jsem pro baňku. Přinesl jsem jí Brucovi a byl jsem moc rád, že mu k něčemu jsem.

"Teď ji prosím umyj. Ať tam nic není. Ani JAR, ani bakterie, ani nic," zahuhňal a začal něco dávat pod ten jeho kouzelný stroj. Došel jsem tedy k umyvadlu.

"Nevíš, kde je Tony?" zeptal se mě a mě skoro zaskočilo.

"Proč se mě na něj pořád ptáte? Ne, neviděl jsem ho. Ne, nebyl jsem u něj ve skříni," následoval mě tázací pohled, "a ne, opravdu se s ním nebavím. Raději se na tyhle věci zeptejte jeho. Nemám čas ani náladu pořád řešit toho egoistu, který nikoho nezajímá a ani zajímat nebude. Nemám ho rád. Prostě nemám. I když se možná snaží být hodný, je to jen takové jeho stádio. Nikdy takhle nevydrží. Vždyť je špína společnosti." Chlad byl ze mě jen cítit a v duchu jsem se pochválil za skvělý herecký výkon. Bruce se na mě ohromeně díval a dveře někde práskly. Podíval jsem se tím směrem, ale nic jsem neviděl. Pravděpodobně se mi to jenom zdálo.

"Hou, hou, hou! Zase trochu klid! Nevěděl jsem, že ho tak nesnášíš. Promiň, už se tě na něj nebudu ptát," zvedl ruce v obraně a stále se na mě fascinovaně díval. 

"Pokud už mě tu nebudeš potřebovat, tak bych rád šel lehnout," podíval jsem se na vědce a doufal jsem, že mě pustí. 

"Určitě. Moc děkuji. Kdyby něco, tak se ozvy," usmál se na mě a zamával mi. 

Vyšel jsem z laboratoře a došel jsem k výtahu. Zmáčkl jsem tlačítko a stroj se dal okamžitě do pohybu. Než stihl výtah přijet, uslyšel jsem ránu z dalšího patra. Vyděsil jsem se a rozběhl jsem se k blízkým schodům. Vyšel jsem do mezipatra, odkud byl pravděpodobně zvuk. 

Zrovna teď je jeden z těch dní, kdy chci mít štít na přivolání jako má Thor kladivo. 

Prudce jsem otevřel dveře připravený zneškodnit útočníka. Žádný útočník tu ale nebyl. Jen rozbitá váza. Nad ní Iron man. Vešel jsem do místnosti a zavřel jsem za sebou dveře. 

Místnost byla malá a plná věcí. Takový bordel-kumbál. Zajímalo by mě, proč tu takovou místnost vůbec má.

"Proč jsi to shodil?" zasmál jsem se. Tony se na mě nepodíval a stál ke mně bokem. Kvůli chabému světlu jsem mu do tváře neviděl.

"Proč se na to ptáš odpadu společnosti?" zeptal se jízlivě. Vykulil jsem na něj oči a tep se mi zrychlil.

"O čem to meleš?" zeptal jsem se ho a přišel jsem k němu. Dotkl jsem se jeho ramena, ale on ucukl. Stále se na mě nedíval.

"Jakožto egoista ti odpovídat nebudu," šeptl a jeho hlas byl plný hněvu. Dech se mi zadrhával.

"Můžeš se na mě prosím podívat? A vysvětlit mi, co se děje?" mluvil jsem v klidu, abych ho ještě nevyděsil. 

"Proč to nevysvětlíš ty mě? Hmm? Nebo za to nestojím panu dokonalému?" konečně se na mě podíval. Teď bych byl radši, kdyby se na mě nepodíval. Nikdy jsem nevěděl, že jeho oči dokážou vystřelit tolik nenávisti.

"Tony," měl jsem nakřáplý hlas a opravdu se mi chtělo brečet. Playboy ode mě odtrhl nenávistný pohled a snažil se vytáhnout něco z krabice, která byla naházená na další hromadě věcí. Konečně vydoloval flašku rumu, která tu na něj čekala.

"Tak to teda ne!" houkl jsem, došel jsem k němu a vzal jsem tu flašku. Miliardář do mě zabodl další nenávistný pohled a mě se z toho dělalo blbě. Zvláště u srdce.

"Dej. Sem. Tu. Láhev," procedil skrz zuby a začal se trochu klepat. Šel jsem k němu ještě blíž. 

"Ne. Ale dám ti něco, co ti dlužím," šeptl jsem a spojil jsem naše rty. Už od rána jsem mu chtěl dát pusu a konečně jsem se dočkal. Okamžitě jsem ucítil slanou chuť. Moc jsem ji ale nevnímal, protože k mé úlevě hnědovlásek spolupracoval. Přitáhl jsem si ho za boky blíž a on mi naoplátku zajel rukou do vlasů. Zničeho nic se odtrhl a rukou mě úplně odstrčil. Během toho všeho si stihl vzít flašku rumu, kterou jsem položil na zem.

"Nech mě být," šeptl. Podíval jsem se na něj se slzami v očích. Došla mi ta slaná chuť. Brečel stejně, jako brečí teď. Slzy mu tekly po tvářích a on se napil z flašky.

"Je to pro tvoje dobro," smutně a falešně se usmál, "přeci jen. Je to jen moje období. Moje stádium." V tu chvíli mi došlo vše a plácl jsem si rukou do čela.

"TY JSI FAKT DEBIL!" křikl jsem na něho a oči mu málem vypadly z důlku. 

"Ehm... Slovník?" řekl opatrně a stále mě vyděšeně sledoval.

"ŽÁDNÝ DEMENTNÍ SLOVNÍK!" pořád jsem na něj křičel a začal jsem se k němu přibližovat. On s děsem v očích začal ustupovat. Hrozil jsem mu prstem.

"MÁM CHUŤ TI TEĎ TAKOVOU NAPÁLIT, ŽE JSI TO NEVIDĚL!" Bohužel pro něj zády narazil o zeď. Neměl kam utéct. Proto se raději napil alkoholu, dokud mohl. Došel jsem až k němu a prst jsem zabodl do jeho reaktoru.

"To jsem říkal jen jako příběh, aby nás nepodezřívali. Každý se mě na tebe ptal a dostal jsem strach. Musel jsem to zahrát," vysvětlil jsem mu už klidným hlasem. 

"Ehm... Takže mi chceš říct," napil se, "že nic z toho, co jsi řekl, není pravda?" Zakroutil jsem hlavou.

"Tedy až na toho egoistu. Egoista jsi poř..." přerušily mě jeho sametové rty. 

A/N

Další je tady! Moc děkuji za veškeré hvězdičky, komentáře i za přečtení. Vážím si toho a ani nevíte, jak moc.

PS: Kdo pochopil agenta 8. úrovně? ♥