Tony's pov

Vůbec nechápu nic z toho, co se zrovna stalo. Asi jsem to vážně přehnal. Ani nevím, proč ho zvu k sobě domů. Nikdy jsem ho neviděl sesypat se. Měl jsem za to, že ani nemůže. Vím, že má city, ale myslel jsem, že po tolika letech v ledu mu budou nějaké narážky a urážky jedno. 

Chtěl jsem mu něco říct, ale už nebyl vedle mě. Kráčel si to pryč a byl už dvacet metrů daleko.

"Rogersi!" křikl jsem na něj a běžel jsem za ním. Ani se neotočil. Doběhl jsem ho a znovu jsem na něj křikl. Zastavil se a podíval se na mě. Nadechl se, že mi něco poví, ale já ho přerušil. Objal jsem ho a byl jsem rád, že stojím na kopečku ze sněhu a on naopak v ďolíku. Cap nejdříve celý ztuhl a poté mi zabořil hlavu do ramene. Ruce okolo mě obmotal a držel mě pevně. Ani jeden jsme nic neříkali. Bál jsem se, že bych ho znovu rozhodil. Jeho srdce bilo rychle. Pomalu se ale uklidňovalo. Bylo to zvláštní. Nikdy předtím jsem ho neobjal. Maximálně jsme si podali ruku. Ale teď jsem věděl, že objetí potřebuje.

"Omlouvám se. Znovu," šeptl jsem mu do ucha. Steve opět maličko ztuhl ale po pár sekundách se uklidnil. 

"Občas to přeženu. Nechtěl jsem, aby tě to vzalo až tak moc," dál jsem se ho snažil uklidnit, "můžeš už mi prosím říct, nad čím jsi přemýšlel?" Steve se uchechtl a já jsem se také usmál. Odtáhl se a podíval se do země.

"Mně je to blbý. Budeš se mi smát. Jako vždycky," šeptl a odvracel od mě svůj pohled.

"Nebudu. Slibuji na své peníze," řekl jsem mu a podíval jsem se na něj. 

"Jen jsem chtěl vědět, co je ta věcička, cos držel v ruce," řekl tak potichu, že jsem ho skoro neslyšel.

"Celé tohle jenom kvůli GPS?" divil jsem se. Steve dál pohled zavrtával do sněhu. 

"To nám ukáže cestu, kudy máme jít. Vidíš?" řekl jsem mu a Steve se na mě podíval. Sáhl jsem do kapsy, kde měla GPS být, ale nebyla tam.

"Nevidím," uchechtl se Cap.

"Sakra," řekl jsem a otočil jsem se. Snad jsem to neztratil. Fury mě zabije. To se nesmí stát.

"Slovník," ozvalo se za mnou. Protočil jsem očima. Už byl zpět starý otravný dědek. Měl jsem raději smutného Stevíčka. Tedy ne, že buch chtěl, aby se znovu zhroutil. Nemám rád cizí utrpení. Teda občas jo a občas ho i sám způsobuji, ale teď není vhodná doba.

"Já to asi ztratil," řekl jsem a běžel jsem zpět po stopách ve sněhu. Za mnou se ozval smích. 

"To nemyslíš vážně. Jak si to mohl ztratit?" smál se, ale běžel za mnou.

Doběhl jsem na místo, kde jsme seděli a oddychl jsem si. GPS ležela na zemi a vedle toho ležel můj náramek obleku. Bez toho hloupého obleku bych tu umřel.

"Sakra, jak jsem to tu mohl nechat?" řekl jsem si pro sebe a už jsem očekával Rogersovo upomínku.

"Slovník!"  

"No jo," řekl jsem mu.

"Takže to funguje takhle, koukni..."

***

"Pane, volá Vám Pepper," hlásil mi Jarvis do sluchátka. Vzdychl jsem a řekl jsem Jarvovi, aby hovor zamítl.

"Tony?" ozvalo se ze sluchátka. Řekl jsem zamítnout!

"Co je?" odpověděl jsem potichu a snažil jsem se, abych nevzbudil Capa. Našli jsme malou jeskyni ve skále a rozdělali jsme si malý oheň. Cap už spal, a proto jsem šel blíže k ohni abych ho nerušil.

"Kde jsi? Zase si to někde s nějakou rozdáváš?" křikla na mě a já si promnul oči. 

"Ne. S žádnou nejsem. Zato ty teď na někom lítáš ne?" střelil jsem zpět a znovu se mi dostávala krev do hlavy. Poslední dobou to je mezi námi dost špatné. Neustále se hádáme kvůli všemu.

"Co si to dovoluješ?" křikla na mě a já si povzdechl. Nesnáším hádání se s ní. Ještě po telefonu. Raději jsem mlčel. Kdybych se neudržel, tak by to s námi nemuselo dopadnout dobře.Cap začal chrápat a to mi moc nepomohlo.

"Ty jsi takový hajzl a kretén! Vždyť slyším, že tam nejsi sám. Víš co? Už tě mám fakt dost. Jdi se radši někam ožrat debile. a neboj se, média se o tom dozví a svůj podíl firmy si vezmu!" křičela na mě a mně začaly rupat nervy.

"Ty jsi fakt taková mrcha. Žádný podíl mít nebudeš! Nemáš s firmou nic. Měla jsi počkat do svatby. Takhle z toho nemáš nic. Tvoje blbost. Stejně si o tebe nikdo neopře ani kolo," začínal jsem pomalu zvyšovat hlas. Jak si dovoluje brát mi firmu?

"A tebe nebude milovat nikdo. S tebou by byl jen úplný vypatlanec. Beze mě jsi ztracený." Skoro jsem mohl vidět, jak se jízlivě usmála. Můj šálek trpělivosti přetekl a já sluchátko vyndal z ucha. Pevně jsem ho stiskl v dlani a poté jsem ho hodil proti skále. Sluchátko se rozbilo a rozlétlo na kousky. Hlavu jsem dal do dlaní a zavřel jsem oči. Byl jsem hrozně naštvaný a chtěl jsem jít něco zničit. Nebo alespoň jít něco vyrábět. V nejlepším se jít někam ožrat.

"Ehm, Tony? Jsi v pořádku?" ozval se za mnou chraplavý hlas.

Ohlédl jsem se a pohled mi padl na Capa, který celý rozespalý šel směrem ke mně. Nic jsem neříkal a pohled jsem obrátil na umírající oheň. 

Steve si sedl vedle mě a tentokrát to byl on, kdo mě jednou rukou objal. Na nic se neptal a já jsem mu za to byl vděčný. S Pepper to teď bylo dost divné. Mrzí mě to. Ona ani neví jak moc mi ubližuje. Dnešek byl asi konec. Mrzí mě to. Je mi z toho hrozně. Nebyl to přeci jen vztah který trval jeden den.

"Pepper mě nechala," řekl jsem po pár minutách a díval jsem se stále do ohně.

"To mě moc mrzí. Myslel jsem, že vám to vydrží," řekl Steve a bylo znát, že ho to opravdu mrzí. To na něm obdivuji. Jsem na něho hnusný, až na dnešek tedy, a on tu pro mě stále je.

"Ty jsi fakt kapitán," usmál jsem se a Steve se usmál také. Muselo ho to potěšit. Je to poprvé, co nezpochybňuji jeho postavení.

"Asi bychom měli jít spát," řekl jsem poté, co si Cap znovu zívl. Nevím proč na to vůbec myslím, ale takhle rozespalý je hrozně roztomilý.

"Dobrý nápad, plechovko," řekl a vstal. Oba jsme zalezli do spacáku a já během chvíle usnul. Před usnutím jsem si znovu v hlavě přehrál celý dnešní divný den. 

Steve Rogers možná nebude takový debil, jak jsem si myslel.