Steve's pov

"Co tu tak hezky voní?" zeptal se mě spánkem ochraptělý hlas. Musel jsem se ušklíbnout a zamíchat vajíčka na pánvičce. 

"Jenom jsem dělal snídani do postele," usmál jsem se a začal jsem nandavat vajíčka na talířky, kde už na ně čekala slanina. Zkontroloval jsem hodiny na zdi, které hrdě oznamovaly že je chvilka po osmé ráno.

"Nevstal jsi nějak brzy?" zeptal jsem se a prázdnou pánev jsem odložil zpět na sporák. Trošku jsem se lekl, když mě zezadu objaly dvě silné paže. 

"Sám jsem se tam nudil," zavrněl mi Tony do ucha a to u mě vyvolalo řetězovou reakci. Husí kůže se objevila po celém krku.

"Takže chceš raději zůstat tady?" zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl odpověď.

"Ne," řekl a pustil mě. Vzal talířky do ruky a rozešel se s nimi do jeho ložnice. Musel jsem se usmát a doběhl jsem ho. Oba jsme zalezli do místnosti a Tony talířky položil na noční stoleček. Prohlédl jsem si ho a přemýšlel jsem, co je na něm dnes jiného. Vlasy měl jako vždy perfektní a měl krásný ranní úsměv. Ruce měl volně svěšené kolem těla a jeho svaly mu vykukovaly zpod trika. Měl na sobě svoje oblíbené spací kraťasy. Najednou mi to došlo.

"Proč tu ruku nemáš zavázanou?!" křikl jsem na něj a rychle jsem k němu přiběhl. Bál jsem se, že se mi rozpadne. To se naštěstí nekonalo.

"Prostě už mě to nebolí. Dneska bych chtěl jít na vyndání stehů," svítil jako sluníčko a já se trochu uklidnil.

Nic mu není. Bude v pořádku. 

"Také jsem chtěl celou dobu něco udělat," uculil se a přistoupil ke mně blíž. Pevně mě sevřel v náručí a já jsem také své ruce položil na jeho boky. Začal ke mně přibližovat své rty a já se trochu sehnul. Aby si chudák nemusel stoupat na špičky.

Své rty jsme spojili a pro mé tělo to bylo jako granát. Spolupracovali jsme a byli jsme jako jedno tělo. Jeho ruce mě začaly škrábat na zádech a jedna dokonce sklouzla na můj zadek. Zavrněl jsem do polibku a on se jen uculil. Jednu svojí ruku jsem dostal do jeho vlasů a začal jsem mu rozcuchávat ten jeho už tak zničený účes. Po celém těle mě mrazilo a zároveň jsem měl v břiše motýlky. Ani jeden z nás nechtěl tuto kouzelnou chvíli zničit. Svět se pro nás zastavil a v celém vesmíru jsme byli jen my dva. Nikdo nás z tohohle úžasného momentu nemohl vytrhnout.

"To si musíte dělat prdel!" vytrhl nás z tohohle úžasného momentu hlas. Ztuhl jsem a stejně tak i Tony. Rychle se od mě odtrhl a podíval se někam za mé rameno. Zorničky se mu rozšířily a já přestal dýchat.

Tohle se nesmí stát. Někdo nás viděl. Někdo o tom ví. Řekne to všem. Řekne to světu. Co jsem to udělal? Co jsme to udělali?

Krev se mi nahrnula do tváře a já se rudý jako rajče otočil. Ve dveřích stál Pietro a díval se na nás, jako by právě viděl ducha. Všichni jsme nebyli schopní jakéhokoliv pohybu. Místnost naplnila tíživá atmosféra a nastalo trapné ticho. Tony se z šoku probral jako první a rychle zasáhl. Došel k Pietrovi, vtáhl ho dovnitř a zavřel dveře.

"Ehm..." začal Tony a zády se opíral o dveře. Pietro nevěděl, na koho se dívat dřív. Jestli na vyděšeného Tonyho, nebo na mě. Super vojáka ze druhé války, zažívajícího nejhorší den svého života.

"Hlavně nepanikař. Všichni zachováme klidnou hlavu a vyřešíme to jako dospělí," propaloval Tony stříbrnovlasého muže. Pietro opatrně kývl hlavou a zaměřil se jen na hnědovláska.

"Neublížíte mi, že ne?" zeptal se a mně ho začalo být trochu líto. Musel chudák zažít šok a teď má strach o svůj život.

"Zatím to v plánu nemáme," znovu se ozval playboy a já jsem byl moc rád, že mluví za nás oba. Já jsem nebyl schopný vydat ze sebe jedinou hlásku.

"Takže vy dva?" ukázal nejdřív na Tonyho a poté na mě, "jste sp-spolu?!" Pusu měl otevřenou dokořán a mně začínalo hůř dýchat. Nesnáším takovéto situace, ze kterých se nemůžu dostat. Je to jako být v ledu. Neschopný pohybu.

Tony mlčel a já jsem také mlčel.

"To je tak super!!!" křikl a začal běhat všude dokolečka. Usoudil jsem to, podle modré čáry, která se začala objevovat po celém pokoji.

"Jarve, přilep ho k podlaze," promluvil překvapený Tony. Byl z jeho reakce víc vykolejený, než já. Jarv udělal přesně to, co chtěl. Čára zmizela a Pietro se válel na zemi. Neschopný pohybu. Tony mávl rukou do prostoru a záhadná neviditelná pouta ruského chlapce pustila. Pietro si stoupl a zářil víc, než jsem kohokoliv kdy viděl. 

"Proč jste mi to neřekli?" zeptal se a začal nás oba provrtávat pohledem. Trochu jsem se usmál nad jeho dětským chováním. Opravdu má před sebou celý život.

"Uhm... Protože to bylo tajemství?" řekl pořád vykolejený Tony a prohrábl si vlasy. Dělá to vždy, když je ve stresové nebo nepříjemné situaci.

"No teď už asi není," povzdychl jsem si a konečně jsem byl schopný mluvit. Pietrovi zorničky se ještě více zvětšily. Pokud to vůbec šlo. Během vteřiny mě objal a během další objal Tonyho. V srdci mě píchlo. I když jsem věděl, že to bylo jen přátelské objetí. 

"Vy se vážně máte rádi! Teď mě oba chcete zabít!" křikl a byl jako v ráji. Úsměv měl od ucha k uchu a já jsem se také musel usmát.

"Co chceš za mlčení?" zeptal se Tony a protočil očima. 

"Chci..." přemýšlel a pokud se předtím nechoval jako dítě, tak teď začal, "chtěl bych, abyste si stoupli vedle sebe." Tony znovu protočil očima a odmítal se hnout o jediný centimetr. Rozešel jsem se tedy k němu a objal jsem ho zezadu jednou rukou. Tony se malinko pousmál a já to bral za malé vítězství. 

"Chtěli jsme vám to říct. Ale jindy a za jiných okolností," snažil jsem se mu to vysvětlil v klidu. Tony raději nic neříkal a bylo z něho znát, že ho celá tahle situace trápí.

"Já to chápu. Musím uznat, že vám to spolu opravdu sluší. Jde z vás taková dobrá nálada a energie. Přeji vám to," usmíval se na nás a já jsem se také usmíval. Do očí se mi trochu nahrnuly slzy. Opravdu mě to dojalo. Toto je poprvé, co nás někdo vidí jako pár.

"Ehm... To ti tedy děkujeme," pousmál se i Tony, "nevadilo by ti, kdyby to zůstalo mezi námi?" Byl hodně nervózní, a proto jsem ho raději začal hladit palcem po zádech. Trošku se uvolnil. Stále nebyl úplně klidný.

"Jasňačka! To je tak super! Když jsi mi řekl, že někoho máš, netušil jsem, že to bude zrovna Cap! Prý jste se dost hádali. Je to pravda?" začal poskakovat na místě.

"Jo. Teď už padej a opovaž se jen ceknout," protočil očima Tony a stále se tvářil vážně. Jeho cukající koutky ho však prozradily. Byl také rád, že nás Pietro schvaluje. Kdyby se takhle chovali všichni, bylo by hned po problémech.

Pietro se na nás naposledy podíval a utekl z místnosti. Tony mě pevně objal a všechna nervozita z něho opadla.

"Takové šoky mi už nedělejte," šeptl mi do ucha a můj smích se rozlétl celou místností. Zasmál se také. Byl uvolněný a i já jsem se v jeho objetí cítil v bezpečí.

A/N
Co říkáte na Pietra? Myslíte, že to všem řekne?

Už se pomalu ale jistě blížíme do finále. Příběh bude končit 30 dílem. Ale nezoufejte, brzy bude pokračování ❤️