Tony's pov

"To si ze mě musíte dělat srandu?!" křikl jsem, ale dále jsem pokračoval ve své cestě. Letěl jsem nad budovami New Yorku. Snažil jsem si zapamatovat každou střechu, každou cestu, všechno... Je to naposledy, co jsem zde. 

Zaměřil jsem se na díru v obloze a veškerou sílu jsem vynaložil na to, abych mířil do onoho portálu.

Naposledy jsem zavolal Pepper. Potřeboval jsem slyšet její hlas. Jestli jsem ji někdy potřeboval, tak je to teď. 

Byl jsem pořád blíž a blíž... Začala se mi točit hlava a v srdci jsem měl prázdno. Naposledy jsem se podíval na město, na oblohu, na Avengery a naposledy jsem se nadechl. Proletěl jsem portálem a konečně pustil bombu, která mohla ukončit život několika milionům lidí. Bomba dolétla do vesmírného sídla a vybouchla. Houba vytvořená atomovkou byla to poslední, co jsem viděl. 

Zpocený jsem se probudil. Posadil jsem se a snažil jsem se uklidnit svůj dech. Nešlo to. Třásl jsem se a nedokázal jsem dýchat. Váha světa na mě padala a já sám jsem padal temnotou. Měl jsem další panický záchvat.

Teplá ruka mě pohladila po zádech. Alespoň si to myslím. Hlava mi třeštila a z okolí jsem nevnímal nic jiného než bolest a teplo na zádech. Dýchal jsem rychle a stejně se mi kyslík do plic nedostával. Dusil jsem se.

".....Tony....dýchej..." začal jsem rozeznávat nějaká slova z okolí. Nevím kdo, ani co to bylo. Jedno ale vím. Někdo tu se mnou je. Nejsem tu sám. 

Pomalu jsem se začal uklidňovat a konečně se mi podařilo dostat alespoň nějaký kyslík do plic. Strop mě stále mačkal a stále jsem padal tím nekonečným vesmírem.

"Jsem tady. Jsem tady," začínal jsem skládat celé věty dohromady. Pořád mi třeštilo v hlavě a měl jsem strach, že mi vybouchne. Stejný strach, jako vždy.

"Nikdy nedojedu. Jsem tady s tebou. Prosím," konečně jsem poznal ten roztřesený hlas. Byl to Steve. Byl tady. Rukou jsem zašmátral ve tmě a narazil jsem na jeho pevné tělo. Steve mě za ruku chytil a další vlna tepla a naděje mnou projela. Přitáhl jsem si ho blíž a přitulil jsem se k němu. Objal mě a stále mi říkal uklidňující slova. Alespoň myslím. Jediné co jsem vnímal, byl jeho tlukot srdce a to, jak se mu nadzvedával hrudník při každém nádechu. 

Postupně jsem se uklidnil a panika mě opustila. I tak jsem se dál choulil v blonďákovo náručí. Moc dobře věděl, že jsem se uklidnil. Přestal mluvit a jen mě rukou hladil po zádech. Stejně, jako to dělal celou dobu.

"Zlato? Už je všechno dobré?" zeptal se mě a já se bál odpovědět. Je všechno dobré? Uklidnil jsem se, nezranil jsem se a jsem v bezpečí. Ale jsem v pohodě? Každou noc usínat a nechat si zdát všechny ty noční můry? Být v tom úplně sám? Už na to nestačím.

"Ne..." šeptl jsem a Stevova ruka se zastavila. Jeho tep se zrychlil.

"Ať se děje cokoliv, jsem tu pro tebe. Ať mi o tom chceš říct nebo ne. Kdykoliv mě budeš potřebovat, budu tady," řekl polohlasem a znovu mě začal hladit po zádech. Uklidňovalo mě to a zároveň mě to hrozně rozptylovalo. Zhluboka jsem se nadechl a nosem mi projela jeho úžasná vůně, která mi dodala odvahu.

"Asi se mi něco stalo při útoku na New York," šeptl jsem a bál jsem se, jak zareaguje. Jeho dech se ještě zrychlil a špatně se mu dýchalo. Odtrhl jsem se z objetí a sedl jsem si. Seděl hned vedle mě a soucitně si mě prohlížel. Chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty.

"Co tím myslíš? Vždyť jsi neměl žádné zranění. Nebo se ti snad stalo něco při tom, jak tě Loki prohodil sklem?" zeptal se mě něžně a zároveň z něho byla cítit obava. Zavřel jsem oči. Nedokázal jsem se na něj dívat. Tak hrozně mě jeho krásná tvář rozptylovala.

"Psychicky. Já... mám panické záchvaty a..." nedokázal jsem pokračovat. Steve mě pohladil rukou po tváři a já jsem se smutně pousmál. Otevřel jsem oči a setkal jsem se s těmi blankytnými.

"A? Můžeš mi říct všechno. Nebudu se ti smát," usmál se a mě to zahřálo na duši.

"Prostě mám strach. Každou noc se to vrací a vždy jsem sám. Stejně jako ten den," vysvětloval jsem mu nakřáplým hlasem. Teď už mi je jedno, že uvidí, jaká troska jsem. Už před ním nedokážu skrývat svoje pocity. Už to nejde.

"Ale vždyť jsme tam byli s tebou. Stejně jako 8 miliónů lidí, co tu žije," nechápal to, ale i tak se na mě snažil usmívat. Obdivoval jsem ho za to, jak se snaží. Opravdu se snaží. Není to tak, že by toho chtěl využít, nebo z toho něco těžit. Není jako všichni ostatní.

"Když jsem letěl oblohou a měl jsem na zádech osudy několik milionů lidí, nikdo z vás tam nebyl. Nikdo tam se mnou nebyl, aby se mi zaručil, že se vrátím. Nikdo tam nebyl, když mi Jarvis řekl, že nemám energii na cestu zpět. Nikdo tam nebyl, když mě na holičkách nechala ta jediná osoba, kterou jsem měl v tu dobu rád. Nikdo tam nebyl, když jsem proletěl tím portálem a naposledy jsem se podíval na Zem. Nikdo tam nebyl, když jsem byl ve vesmíru obklopen nekonečnou temnotou. Nikdo z vás neviděl jejich sídlo. To ohromné sídlo, které jen tak plulo ve vzduchoprázdnu. NIKDO tam nebyl, když ta bomba vybouchla..." z oka mi stekla slza a Cap ji hned setřel bříškem svého palce. 

"Ty-ty jsi ji viděl bouchnout?" žasl a zorničky měl rozšířené. Nepatrně jsem kývl a on mě hned objal. Tiskl mě, ale zároveň si dával pozor na moji ruku.

"To mě moc mrzí. Nevěděl jsem to. Kdybych mohl něco udělat..." řekl smutně a mě se z toho zatočil žaludek. Nesmí si to dávat za vinu. Ještě to by mi scházelo.

"Za to nemůžeš ty! Udělal jsi vše, co jsi mohl. To jen já jsem rozbitý," šeptl jsem mu do ucha a odtáhl jsem se z našeho objetí. Steve se na mě podíval a měl slzy v očích.

"Nechoval bych se k tobě jako idiot, kdybych to všechno věděl. Omlouvám se, omlouvám se za všechno," snažil se znít vážně, ale hlas se mu třásl. Chytl jsem ho za bradu. Musel jsem se usmát. 

"Ty jsi se nechoval jako idiot. To já. Mám to v povaze." Steve se jen ušklíbl a mé srdce poskočilo radostí, že už není smutný.

"Tony?" zeptal se mě a začal být nervózní.

"Hmm?" 

"Jsem připravený jim to říct," šeptl a začal studovat strop.

"Komu?" žasl jsem a uvědomil jsem si, že chci to samé. Nedokážu snést, že se na něj můžou lepit holky i kluci. Chci, aby všichni věděli, že patří jen mě. Že patří jen Starkovi. Chci, aby věděli, že ho nikomu nedám. Nikdy.

"Celému světu. Chci vykřičet do světa, že miluji Antonyho Edwarda Starka."