Tony's pov

Ráno jsem vstal dřív než Steve. Opatrně jsem sundal jeho ruce z mého těla. Je tak roztomilý, když má rozpláclý obličej o polštář. Nevím, proč jsem si toho nikdy předtím nevšiml. Rychle jsem se oblékl a vydal jsem se pryč z místnosti. Provedl jsem svoji ranní hygienu a poté jsem se vydal do kuchyně. 

Udělal jsem si kávu. Hlava mi po včerejšku třeštila. Sedl jsem si za bar a pomalu jsem upíjel své kapučínko. Hlavu jsem měl plnou myšlenek na toho blonďáka, který leží v mé posteli. Bylo od něj milé, jak za mnou večer přišel. Měl jsem to trochu v mlze. Pořád jsem měl v krvi alkohol. Co vím jistě je to, že tam pro mě byl. Je to poprvé, co mi někdo pomohl během záchvatu. Pepper vždycky odešla spát do obýváku s tím, že na to nemá náladu a že chce spát.

Mé myšlenky přerušila Natasha, která si sedla vedle mě. Vypadla unaveně a já jsem se musel zasmát.

"Tak tady je moje party girl!" křikl jsem a Natasha po mě hodila pohled alá zabiju tě, pokud ještě jednou zakřičíš. Znovu jsem se zasmál.

"Nekřičte tak!" skoro neslyšně šeptl Clint, který se dobelhal k automatu na kávu. Ušklíbl jsem se. Mám rád, jak vypadají po kalbě. Je to hrozná sranda. 

"Co ty se dneska tváříš jako sluníčko?" ušklíbla se zase Natasha. Jen jsem pokrčil ramenem a dopil jsem svojí kávu. 

"Dobré ráno!" křikl Steve, který vešel do místnosti. Dostalo se mu pár kývnutí. Já jsem od něj odtrhl pohled a šel jsem uklidit prázdný hrníček. Dal jsem ho do myčky a otočil jsem se. Omylem jsem narazil do pevného těla Capa. 

"Promiň," utrousil jsem, obešel jsem ho a šel jsem si sednout do obýváku k televizi. Všichni se dívali střídavě na mě, na něj a pak znovu na mě. Sedl jsem si a připojil se k nám Thor. Výhoda mít velký barák. Můžu mít spojený obývák s kuchyní.

"Co se děje? Proč je tu takové ticho?" zeptal se a zasmál se pro něj typickým hlubokým hlasem. 

"Oni dva se nehádají," řekla v úžasu Natasha a pořád kulila oči na mě a na Ameriku. Protočil jsem oči a příjemně jsem se uvelebil na gauči.

"Někdy prostě musíš dospět," řekl Cap, pokrčil rameny, vzal si svoji kávu a zmizel někam do útrob Stark Toweru. Určitě šel do tělocvičny. To mi připomíná, že si musím postavit nový oblek. Zvedl jsem se a naprosto jsem ignoroval pohledy všech přítomných.

Vešel jsem do laborky a usmál jsem se na Hulka. Kde jinde by mohl takový vědec, jako on, být. Sedl jsem si ke svému stolu a začal jsem vytvářet návrhy.

Steve's pov

Led. Levá pěst. Letadlo. Pravá pěst. Hydra. Levá pěst. Peggy. Pravá pěst. Stark. Levá pěst.

Pytel spadl s ránou na zem a na mém čele se objevily kapky potu. Vzal jsem další boxovací pytel a pověsil jsem ho na hák.

"Ty máš teda páru," ozval se ženský hlas. Dal jsem další pěstí do pytle a ignoroval jsem ji. Nemám rád, když mě někdo ruší při cvičení. 

"Takže ty a Tony jo? Už je to oficiální?" pronesla a začala se protahovat. Dal jsem velkou ránu do pytle, který s ještě větším hlukem než předtím spadl na zem. Vzal jsem další a pověsil jsem ho za hák. 

"Nevím," dal jsem další pěstí, "o čem to mluvíš." Dál jsem mlátit. Natasha prošla kolem mě a došla k panákům, kde začala cvičit kopy.

"Jsem profesionální špion, Steve," ukopla jednomu panákovi hlavu a přesunula se k dalšímu, "vidím, že se k sobě máte." Dal jsem další velkou ránu do pytle, který znovu spadl. Vysílený jsem si šel sednout na lavičku a pozoroval jsem Natashu.

"Nic se mezi námi neděje. Jen se přestal chovat jako vůl a je víc," hledal jsem slovo, kterým bych to popsal, "lidský?" Ukopla hlavu dalšímu panákovi a šla si sednout vedle mě. 

"Říkej si co chceš, ale já vidím, jak se na tebe dívá. A navíc jsi dneska ráno opouštěl jeho ložnici a tvoje vlasy nebyly zrovna nejupravenější," mrkla na mě, poplácala mě po rameni a šla k boxovacímu pytli, který jsem ještě nestihl shodit. 

"Sakra ženská! Ty máš oči fakt všude," hodil jsem po ní obdivný pohled. Nat se usmála a začala do pytle dávat dost slušné rány.

"Jak jsem řekla, jsem špionka."

"Není to tak, jak to vypadalo," snažil jsem se jí vysvětlit, že mezi námi nic není.

"Takže mi chceš říct, že jsi u něj nestrávil noc?" Nevěděl jsem, co říct. Moje dlouhé mlčení jí jen rozesmálo.

"Nebyla to celá noc a nic se nestalo," řekl jsem jí a utřel jsem si obličej ručníkem, který jsem měl položený vedle sebe. Nat na to nic neřekla a jen se zašklebila. Zvedl jsem se a rozešel jsem se ke dveřím. 

"Toho bych ti schvalovala," řekla a tím mě donutila zastavit se. Otočil jsem se na ni a zvedl jsem obočí. Natasha je jediná, která ví o mé orientaci. Nikomu jinému jsem to nikdy neřekl. Pořád se za to stydím. V mé době to byl nejhorší hřích proti Bohu. To byl ale jen jeden Bůh a ne hromada bohů sedících na Asgardu.

"No je dost hezký," pokrčila rameny a dál se začala věnovat technice boxu. Protočil jsem očima a u toho jsem se začal trochu červenat.

"Není můj typ," ukončil jsem naší debatu. Nat na mě jen šibalsky mrkla.

"Když myslíš."

Odešel jsem pryč a vydal jsem se na střechu. Musím trochu přemýšlet. Nat mi zase udělala v hlavě paseku. Vždycky to dělá. Nutí mě přemýšlet nad někým, na koho bych normálně nikdy nepomyslel. 

Lehl jsem si na záda a nechal jsem plynout myšlenky, které ani nevím, kde se berou. Stark mě nikdy neměl rád. Troufnu si říct, že mě i nenáviděl. Kde se stala ta změna? Stačilo s ním strávit nějaký čas o samotě. Ale to je jen chvilkový stav. Tenhle génius nikdy nedokáže být na někoho milý. Takhle jednou o všechny přijde. A i kdyby se změnil. Sám to řekl dost jasně. Ani by se mě nedotkl, kdyby nemusel. Ale co pak znamená to ráno? 

Zavřel jsem oči. Znovu jsem měl chuť rozběhnout se a skočit dolů. Jsem v obrovské výšce a proto tady rád trávím čas. Vždy je to takový adrenalin. Nikdo mě tu neruší. Nikdo sem totiž nechodí. Nikdo sem chodit nepotřebuje. Kdybych tu teď umřel, tak mě nikdy nenajdou.