Steve's pov

"Teď to asi trochu zabolí," varoval jsem Starka. V ruce jsem držel rozžhavený kousek železa z jeho obleku. Škoda, že se mu to rozbilo. Je to moc pěkná a divná věc. Ale on si určitě postaví nový. Vždycky, když se něco zničí, tak to znovu postaví.

"Zabolí? Tohle jako bolet nemělo?!" křikl na mě a já jsem se podíval na kulku, kterou jsem před chvilkou vyndal. Už jsem viděl hroší, ale nikdy jsem neoperoval. Dostal jsem ji ven? Dostal. Umřel? Ne. Bolelo to? Nevím. Dle jeho křiku? Jo.

"Napočítám do nuly. 3,2," železo jsem mu přitiskl na díru, která po náboji zůstala. Kůže zasyčela a zakřičel. Vzal jsem do ruky sníh a přiložil jsem ho na spáleninu. Možná tam bude mít jizvu, ale nebude mít zánět. 

"Řekl jsi do nuly," procedil skrz zuby.

***

Mohlo být hodinu, dvě od zákroku. Stark zatím jen ležel a potil se. Já jsem byl také dost v háji, když jsem to schytal poprvé. Navíc se mi v té ráně nikdo nešťoural tak, jako jsem se šťoural já. Snažil jsem se být co nejjemnější. Ale přeci jen jsem voják, ne doktor. 

Podíval jsem se na hnědovláska. Během mého přemýšlení musel usnout. Spokojeně si oddechoval. Jeho tvář byla úplně uvolněná a nebyl na ní žádný škleb, žádná starost ani žádný vztek. To se u něho moc nevidí. Nechtěl jsem ho budit. Chudák si toho dneska prožil dost. Jen jsem se opřel o stěnu jeskyně a sledoval jsem stále hořící oheň. Oči se mi začaly klížit a já se také nechal vtáhnout do světa snů.

Tony's pov

Je mi zima. Necítím teplo. Necítím oheň. Nepálí mě nic. POČKAT! Oheň!

Otevřel jsem oči a musel jsem počkat, než si zvyknou na takovou tmu. 

Kde je ten hloupý oheň? A proč ležím na dvou spacácích?!

"Rogersi! Kde jsi?!" křikl jsem. Žádná odpověď se mi nedostala. Jen mrtvolné ticho. Rozhlédl jsem se po okolí a našel jsem temný flek.

To musí být on.

Zvedl jsem se a doběhl jsem ke stínu. Měl jsem pravdu. Kapitán ležel na té studené zemi a celý se třásl.

"Rogersi! Ty blbe! Co to děláš?!" křikl jsem na něj a dotkl jsem se jeho ruky. Lekl jsem se, jak moc ledová byla. 

"Kurva, kurva!" křikl jsem a běžel jsem pro spacáky. Snad ještě není pozdě. 

Cos to udělal?

Zabalil jsem ho do obou spacáků a snažil jsem se znovu rozchodit oheň. Neúspěšně. Vrátil jsem se tedy ke Kapitánovi.

"J-j-je m-m-m-mi z-z-zima," zašeptal a já jsem ho chytil za ruku. Okamžitě mým tělem proběhl mráz. Nechápu, proč ještě žije. Mě by to zabilo. Moji ruku pevně stiskl, až jsem se začal bát o své prsty. Přeci jen, to mě živí. 

"V-v-víc," znovu šeptl a stále drtil mé prsty, "pro-prosím." Chvilku jsem si lámal hlavu nad významem jeho věty. Pak mi to došlo. Znovu jsem se na něj podíval. Jeho pleť byla celá bílá. Těžce dýchal a pořád se třásl. 

"Co jsem komu udělal, že se to děje zrovna mně?" šeptl jsem do ticha jeskyně. Zavřel jsem oči na pár sekund a rozhodl jsem se. 

"Přeci tě tu nenechám umřít," řekl jsem si spíš pro sebe, abych si dodal jistoty. Vlezl jsem do spacáku za kapitánem a pevně jsem ho objal. Jeho tělo všude okolo sebe sálalo chlad. Byla mi zima, ale i tak sem se snažil předat mu alespoň nějaké své osobní teplo. Rogersovo ruce se okolo mě odmotaly a cítil jsem, jak se mu začíná dýchat lépe. Přitiskl se ještě kousek ke mně a pomalu se přestával třást. 

Sám sebe jsem musel uklidňovat. 

Tohle je divné. Tohle je divné. Tohle je divné. Nemám ho rád a stejně mu tu teď zachraňuji život. Snad mě nezmlátí, až se probudí. 

Ta první pěstí od něj mě dost bolela. Měl jsem kvůli tomu na obleku šrámy. Tenhle dědek má páru. 

Zavřel jsem jsem oči a poslední, co jsem viděl, byly zmrzlé blonďaté vlasy supervojáka ze druhé světové války.

Steve's pov

Dnes se mi zdálo, že jsem znovu pod ledem. Že umřu. Sám. Pod vodou. Nemohl jsem dýchat. Naštěstí mě někdo vylovil a slunce mě rozehřálo. Něco mě tlačí i teď. Jsem snad pořád ve snu, nebo proč se mi tak blbě dýchá?

Otevřel jsem oči a znovu jsem je zavřel. 

Jsem ve snu. Není žádné logické vysvětlení, proč by mě slavný playboy objímal a v klidu spal. 

Opatrně jsem otevřel jedno oko a Stark mě stále objímal. Neříkám, že by mi to nějak vadilo. Spíš by mě zajímalo, čím museli nadopovat jeho. 

Jeho oční víčka se zachvěla a hnědé oči se nyní dívaly do těch mých. Naše tváře od sebe byly jen kousek. Stačilo by se hnout a...

Dost! Nech toho! Začni se chovat!

Ticho prolomil hnědoočko. Svoje ruce dal pryč z mého těla, sedl se a podíval se někam na druhý konec jeskyně. Musel jsem se usmát. Takhle po ránu, když je ospalý a neučesaný vypadá snad ještě lépe, než normálně. Také se mu tváře trochu zbarvily dočervena. To se u něj moc nevidí.

Také jsem si sedl a tím jsem donutil plechovku, aby se na mě znovu podíval. Nadechl se, aby něco řekl, ale poté zavřel pusu a nic neřekl. Hlavou se mi honilo hrozně moc otázek. Měl jsem ale sucho v krku a pořád jsem se snažil vzpamatovat, že jsem spal vedle slavného playboye, géniuse, superhrdiny. Vedle toho pučáka! Omlouvám se za tu nadávku.

"Ehm, už ti není zima?" zeptal se Iron man a znovu se díval všude okolo jen ne na mě. Musel jsem se ušklíbnout. Moc často ho v rozpacích nevídám.

"Měla by?" zeptal jsem se a pořád jsem se snažil přijít na to, co se v noci stalo. Sledoval jsem toho aristokrata a čekal jsem na odpověď. Rukou si jen zajel do vlasů a k odpovědi se neměl.

"Hej?" zeptal jsem se a položil jsem mu ruku na jeho zdravé rameno. Cukl sebou. Ruku jsem raději stáhl zpět. 

Lekl se mě. 

Musel jsem se znovu usmát. Roztěkaný a v rozpacích. Jak vtipné.

"Jen jsem ti zachraňoval život, jasné?" odsekl a zvedl se. Jeho chování mi úsměv ze rtů sebralo. Znovu mu něco přeletělo přes nos. Také jsem se zvedl a doběhl jsem ho. Rozešel se totiž někam do jeskyně.

"Cos to říkal?" položil jsem otázku a do hlasu jsem se snažil dát co nejvíce něhy. Nechci ho znovu vylekat.

"Že nejsem BUZNA. Jasný? Jen jsem tě zachraňoval. Není to nic osobního. Jinak bych se tě ani nedotkl," spustil na mě. Jeho slova se mě jako vždy dotkla a posmutněl jsem z toho.

"Takže o to ti jde? Neboj. Nebudu to nikde roztrubovat. Jestli jsi mě zachránil tak děkuji. Pokud ti to tak vadí, tak tě nikdo nenutil. Příště mi alespoň můžeš říct, co se stalo. Nepříjemný si buď na Pepper. Počkat? Ta tě kvůli tomu už opustila," vrátil jsem mu to zpět. Bylo vidět, jak se ho zmínění Pepper dotklo. V očích se mu zaleskla slaná voda. 

To jsem nejspíš přehnal. Iron man se na mě podíval a oči měl stále skleněné. 

"Máš pravdu. Omlouvám se," šeptl a tím mě ohromil. Čekal jsem, že se bude hádat dál. Tak, jako vždy. 

"Já jen... Je toho na mě moc. Pepper mě nechala, postřelili mě a ty jsi včera málem umrzl. Nejsem na nic takového připravený. Jasný?" znovu řekl a já k němu přišel. Vtáhl jsem ho do medvědího objetí. Je vtipné, jak je oproti mně menší.

"Já tu jsem pro tebe. Jasný? Jsme team," šeptl jsem mu do ucha a on jen kývl. Odtáhl jsem se dřív, než by to začalo být divné.

"Haló?" ozval se jeskyní cizí hlas. Podíval jsem se na playboye a on zase na mě. Skočil jsem pro štít a byl jsem připravený bránit nás oba.

"Pane, našli jsme je," znovu se ozvalo a dírou v díře ve stropě se objevilo lano s logem SHIELDU.