Tony's pov

Spolu s Capem jsme došli do obýváku. Nevím, co na něm pořád všichni vidí. Vždyť je v celém mrakodrapu tolik míst, kde se můžeme sejít. Ne, všichni prostě vždycky musí přijít do mého patra a nasáčkovat se do toho malého obýváku.

Byli zde všichni Avengers. Thor se opíral o zeď a probodával mě pohledem. Natasha seděla na křesle a trochu se mračila. Bruce se zamyšleně díval na mě a poté na Tonyho. Clint seděl na gauči a díval se z okna. Vůbec nám nevěnoval pozornost. Pietro seděl vedle něho a soustředil se na nás. Usmíval se jako sluníčko. To se ale nemůže říct o Wandě. Ta seděla na druhém křesle a s pokerfacem se na mě dívala. 

Mě bylo mi jedno, co se děje. Co se zase posralo. Steve mě miluje. Na ničem jiném teď nezáleží. Nic mi nemůže vzít ten úžasný polibek a nic mi nemůže vzít jeho. Muže, který ukradl moje srdce. V tuhle chvíli jsem totiž byl ten nejšťastnější muž na zemi. 

"Ehm... Tony? Steve?" promluvila Nat po chvilce trapného ticha. Začalo mi být trochu nepříjemné, jak se na nás všichni dívali. Steve začal být nervózní. Pořád se drbal na krku a já jsem měl chuť mu celý zátylek zlíbat.

"Můžete mi někdo říct, co se to děje?" zeptal se Steve a postupně se díval na všechny v místnosti. Thor se odlepil od zdi a došel před Tonyho. Zabodl mu prst do hrudi a provrtával ho očima.

"To mi řekni ty! Myslel jsem, že jsme přátelé víš? A ty si říkají všechno. Všechno," spustil na mě a já na něj vykulil oči. Vůbec jsem nechápal, o čem to mluví. Nelžu mu. Nemám k tomu důvod. Věřím mu a je to můj nejbližší kamarád.

"Ale vždyť jsem nic neudělal," zvedl jsem ruce na obranu. Thor zakroutil hlavou a znovu se šel opřít o zeď.

"Nechcete nám něco říct?" zeptala se Wanda nepříjemným hlasem a já se jen ušklíbl.

"Tobě opravdu nic říkat nechci." Wanda na mě poslala kyselý obličej a já jsem jen protočil očima. 

"Ehm... Tak já to pustím. Možná se pak rozpovídáte a vysvětlíte nám to," řekla Nat, která se na nás pořád dívala chvílemi s úsměvem a jindy nás zase chtěla pohledem zabít. Pietro doběhl k televizi a zapnul jí. Nevím, proč to neudělal ovladačem. Asi se mu dobře běhá. 

V televizi bylo načtené video a automaticky se pustilo. Usmívala se na nás hezká blondýna a začala svůj monolog: "Není to dlouho, co slečna Pottsová oznámila konec vztahu s Anthonym Starkem známým i pod jménem Iron Man. Tento superhrdina se ale z rozchodu zotavuje jinak. Zatím co jeho ex nevyšla už několik dní z domu, Stark už protáčí sukně. Nebo snad mám říct kalhoty?" 

Na obrazovce se objevily fotky z naší včerejší hádky. Jedna, kde vystupujeme z auta, další, jak mě drží Steve za rameno a další, jak odcházíme každý jiným směrem. Srdce mi začalo bít hodně rychle. Vůbec jsem si včera neuvědomil, že po ulici chodí další lidé a můžou nás slyšet.

"Podle fotek i svědků to vypadalo na velkou hádku. Celý svět je šokovaný ze společníka Pana Starka. Není jím nikdo jiný, než válečný hrdina Steven Rogers známý jako Captain America. Svědci říkají, že padlo slovíčko 'miluji tě.'  Odkud přijeli? Byli snad na rande? Proč se ale pohádali? Na to se budeme muset zeptat jich. Zůstaňte s námi online a žádná novinka ze vztahu mezi dvěma superhrdiny vám neunikne!" Skončila reportáž a v místnosti nastalo ticho. 

Bál jsem se dýchat. Bál jsem se hnout. Bál jsem se o Steva. Plánovali jsme super akci, jak jim to řekneme. Rozhodně se to nemělo stát takhle. Rozhodně se to celý svět neměl dozvědět takhle. 

Nikdo nic neříkal. Všichni očekávali, že se ozveme první. Že jim to vysvětlíme. Ale nebylo co vysvětlovat. Klidně bych jim to řekl, ale nejde jen o mě. Jde o toho krásného a úžasného blonďáka, co stojí vedle mě. 

Když se nikdo neměl ke slovu, přerušila tíživé ticho Natasha.

"Tak? Co nám k tomu řeknete? Je to pravda?" zeptala se a pořád nás propichovala pohledem. Byla zvědavá. Stejně jako všichni ostatní v místnosti. Steve mlčel. Musel jsem to vzít do vlastních rukou.

"Jako že já a tady Rogers spolu chodíme?" falešně jsem se zasmál, "nebuďte blázni. Včera jsme jeli do Brooklynu a při cestě zpět jsem se chtěl jít opít. Rogers mi to nechtěl dovolit a proto ta hádka. Jednoduché." Falešně jsem se usmíval a nikdo nic neříkal. Wanda se malinko pousmála. Nat mě stále sledovala a určitě věděla, že lžu. Ticho teď bylo snad ještě trapnější, než předtím.

"Ach bože. Proč zrovna já?" řekl Steve a chytil mě za ruku. Hodil jsem na něj tázací pohled stejně jako ostatní. Hned jsem se ucítil víc v bezpečí a teplo jeho ruky mi dodalo odvahu. Steve se usmál a já jsem se také usmál. Nejsem v tom sám. Jsme v tom dva. Není to můj problém, je to náš problém. Konečně jsem to pochopil.

"Chodíme spolu a pokud s tím máte problém, tak mě to nezajímá," řekl Steve a já jsem se usmál ještě více. Já ho fakt miluji.

Clint konečně začal vnímat okolí a zvedl se. Došel před nás a usmál se. Objal nejdřív mě a pak i Steva.

"Opravdu vám to přeji. Mohli jste nám to říct. Nic by se nestalo," řekl a šel si znovu sednout. Další kdo se zvedl, byla Nat. Došla přede mně a dala mi facku. Hned na to mě objala. To samé opakovala u Capa. Oba jsme byli zmatení.

"Jsem hrozně ráda, že jste konečně spolu. Věděla jsem to od začátku. Jenom jsem si myslela, že to budu vědět jako první. Ne, že mi to řekne nějaká nána v televizi," usmála a hodila pohled na Thora. Ten si jen povzdechl a došel před nás.

"Věděl jsem, že jsi byl ve skříni ty," usmál se na Steva, kterému se na tváři objevily růžové fleky. Mě jen poplácal po zádech a šel si stoupnout vedle Natashy, která se teď usmívala jako sluníčko. 

Další na řadu přišel Bruce. Oběma nám to moc přál a moc ho mrzelo, že jsme mu to neřekli dřív. Jako poslední k nám přišla Wanda. Divil jsem se, že vůbec přišla.

"Ne, že bych vám to nepřála. Jen jste špatný příklad pro bráchu," hlavou hodila k Pietrovi, který se také začal červenat, "jinak tebe Tony ráda nemám. Proti Stevovi nic nemám. Tak si pro mě za mě spolu buďte." Pokrčila rameny a odešla z místnosti. Ani mi nevadilo, že tu s námi nezůstala. 

"Tak když už tu jsou ty coming outy..." řekl Thor a po všech se významně podíval. Zastavil se na Natashe. Chytil jí za ruku a všichni se začali radovat ještě předtím, než to Thor stihl říct.

"Chodíme spolu!" křikla Natasha a všichni jsme vytvořili zvláštní hromadné obětí. Byl jsem šťastný. Mezi svými přáteli po boku muže, kterého miluji. Teď, když už to je veřejné, začíná úplně nová etapa mého života. A tento překrásný blonďák bude vedle mě. Vždycky tu pro mě bude. Je to prostě můj typ.

THE END

(STONY SE VRÁTÍ)

Tak a je to tady! 'Not my type' tímto dnem skončil. Doufám, že se vám kniha líbila a že vás ji bavilo číst, stejně jako mě bavilo její psaní. Trvalo to přesně měsíc a ke konci jsme se stejně dostali. Chci vám opravdu všem poděkovat za veškerou odezvu. Jste opravdu úžasní. Asi sem nebudu označovat člověka po člověku. Určitě sami víte, o kom mluvím. Děkuji i lidem, kteří tuto knihu omylem otevřeli a nebo je kniha časem přestala bavit. Určitě nesmutněte. Během příštího týdně se můžete těšit na druhý díl. Až vydám první část, tak ji sem hodím. Tak knížku ještě nevyhazujte z knihovny. Nebo mi můžete dát rovnou follow a nic vám neunikne.

Mám na vás jen poslední prosbu. Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali, co si o celé knize myslíte. Co je dobré, co vás naopak štvalo. Jestli je v příběhu nějaká trhlina nebo je potřeba něco doplnit, dopsat... Předem všem děkuji ❤️ Pomáhá mi to a můžu se díky tomu posouvat dál.

Se vší láskou Marvel_corn ❤️