Tony's pov

"Tony? Můžu do tvých komnat?" probudil mě hlas Thora. Vymrštil jsem se do sedu stejně jako Cap, který byl nejspíše vzhůru. Podívali jsme se na sebe vyděšeně a má mysl začala pracovat na plné obrátky. 

"Počkej chvilku. Zrovna se převlékám!" křikl jsem na něj. Vylezl jsem z postele a stejně tak udělal i blonďák.

"No a? Už jsem tě viděl nahého," znovu se ozval Thorův hlas následovaný Rogersovo tázajícím pohledem. Protočil jsem očima a potichu jsem doběhl ke skříni. Otevřel jsem ji a doufal jsem, že tam nebudu mít bordel. Naštěstí se na mě nevyvalila hromada oblečení. Nebylo k tomu ale daleko.

"Ještě vteřinu prosím!" snažil jsem se Thora chvilku zdržet a u toho jsem Stevovi ukazoval skříň. Hned mu to došlo a do skříně vlezl. Musel jsem se nad celou situací uchechtnout. Ještě jsem mu stihl dát jemný polibek a rychle jsem skříň zavřel. Ve stejnou chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál Thor se zkoumajícím pohledem.

"Vždyť nejsi převléknutý," uchechtl se a začal zkoumat pokoj. Zastavil se nad Stevovo oblečením, které leželo vedle postel.

Sakra.

"Ehm... Co že jsi to potřeboval?" zeptal jsem se a opatrně jsem se opíral zády o skříň, která se chtěla otevřít. Asgarďan odtrhl svůj pohled od oblečení a podíval se na mě.

"Jen jsem se chtěl zeptat, jak se ti daří," usmál se a sedl si na postel. Nervózně jsem si prohrábl vlasy. 

"Jo, mám se dobře," falešně jsem se usmál a můj nejlepší kamarád si neupřímnosti nevšiml. 

"To je dobře," usmál se také.

"No a tobě se daří jak?" zeptal jsem se ze slušnosti. Trvalo chvilku, než mi odpověděl.

Něco je špatně.

"Co se děje?" zeptal jsem se.

"Jen..." jeho uši se začaly zbarvovat do rudé.

"Jen?" opakoval jsem, jeho nic neříkající větu.

"Jen se mi asi zalíbila jedna midgarďanka," šeptl a tím mi vyrazil dech. Pozoroval jsem ho s otevřenou pusou a okamžitě jsem začal přemýšlet, kdo by to mohl být.

"Nekecej!" žasl jsem a bylo mi líto, že nemůžu jít k němu. Kdybych se odlepil od skříně, tak z ní okamžitě vypadne polonahý Kapitán Amerika. Thor se na mě podíval a byl celý rudý v obličeji.

"Jsi jediný midgarďan, se kterým to můžu probrat," opatrně pravil.

"Midgarďan? To je na světě ještě někdo?" zeptal jsem se a hodil jsem na něj zlý pohled.

"No ty a Fandral," uculil se. Zvedl jsem ukazováček a probodl jsem ho pohledem.

"O tom si pak tedy pořádně popovídáme. Teď ale potřebuji vědět, kdo je ta šťastná. Předpokládám, že Jane to nebude," stále jsem se na něj zle díval.

"Když mně je to blbý. Protože tohle se nesmí stát a ani se o tom nikdo kromě tebe nesmí dovědět," znovu se rozhlédl po pokoji, jakoby očekával, že tu ještě někdo bude.

Jenže on tu je. Ve skříni. Za mnou. A slyší každé naše slovo. 

"Tak dělej. Vyklop to. Zůstane to v TÉHLE místnosti," dal jsem důraz, aby to Steve jasně pochopil.

"No znáš ji," nechtěl mi to říct rovnou. 

"Já jich znám," uchechtl jsem se.

"Je to někdo tobě i mě blízký," znovu řekl a já vykulil oči.

"Neříkej mi, že je to Pepper! Ne, že bych ti to nepřál. Ale je to takový divný. A jak jsi vůbec přišel na to, že ji máš rád? Vždyť to bývala moje přítelkyně! Měl jsi ji rád i v době, kdy jsme ještě-"

"Je to Natasha," přerušil mě a já zapomněl dýchat. Asgarďan zkoumal zem a já se snažil zpracovat tuhle informaci. Naneštěstí to překvapilo i Rogersovi, jelikož se ze skříně ozvalo zalapání po dechu. 

"Někdo tu je s námi?" zeptal se Thor a zvedl se z postele. Okamžitě jsem začal kroutit hlavou. Thor se přibližoval blíž a blíž ke mně. Začal jsem panikařit. 

"Okamžitě se zastav!" křikl jsem na něj. Thor se ale nezastavil a byl skoro u mě. Dech se mi začal zadrhávat.

"Když se teď zastavíš, tak ti s ní pomůžu," plácl jsem a Thor se na chvilku zastavil. Bylo na něm vidět, jak váhá.

"Je tam Cap?" zeptal se mě a mé srdce vyletělo z krku do vesmíru. Falešně jsem se začal smát.

"Co? Proč? Jak jsi na to přišel?" začaly mi z očí téct falešné slzy smíchu. Jsem v tom fakt dobrý.

"Možná podle toho, že tu je jeho oblečení?" zeptal se a prstem ukázal na hromádku jeho oblečení. Zatvářil jsem se překvapeně.

"Oh? To tu ještě je? Nechal to tu předevčírem. Jak byly zamořený ty spodní patra. Víš moc dobře, jak ho nesnáším. Asi bych ho teď neschovával ve skříni," vítězně jsem se zasmál. Thor chvilku nic neříkal. Přemýšlel.

"No dobrá, ale někdo v té skříni je." 

"Když teď odejdeš a zapomeneš na to, tak ti pomůžu ukrást srdce Black Widow," navrhl jsem netrpělivě. Thor se podíval na mě, na skříň a poté zase na mě.

"No dobrá, ale stejně zjistím, koho tam máš," řekl odhodlaně a opustil místnost. Vypustil jsem dech, který jsem ani nevěděl, že zadržuji. Ozvalo se tiché bouchnutí dveří a hned následovalo bouchnutí zevnitř skříně. Ustoupil jsem a dveře skříně se rozletěly. Proletěla jedna šmouha, poté další a poté další. Smál jsem se, jak se Steve vynořil zpod hromady věcí. 

"Pomůžeš mi, nebo se tam budeš smát?" ušklíbl se  a já jsem chytil další výbuch smíchu. Přišel jsem k němu a nabídl jsem mu zdravou ruku. Cap se ruky chytl a začal se zvedat. To by mě ale nesměl zničeho nic stáhnout k zemi. Spadl jsem přímo na něj a také přímo na ruku. Zasykl jsem bolestí. Steve se mi podíval s obavou do očí. Chytl mě za boky a překulil se. Takže jsem já ležel na hromadě věcí, zatímco on byl nade mnou. Ruce měl opřené vedle mé hlavy a byl nebezpečně blízko.

"Víte, že jste byl u mě ve skříni, pane Rogersi?" zeptal jsem se a v očích mi šibalsky jiskřilo.

"A víte Vy, pane Starku, že nejsem Vaše milenka, abyste mě schovával ve skříni?" zeptal se tentokrát on a přiblížil se blíže. Jeho rty byly jen kousek od těch mých.

"To nevím. Mohl byste mě poučit," uculil jsem se.

"Chtěl byste, abych Vás teď políbil? Pane Starku?" zeptal se a na mé jméno dal velký důraz.

"Kdo by nechtěl, pane Rogersi?" zašeptal jsem.

"No tak si musíte počkat!" zasmál se, vyskočil, vzal si věci vedle postele a zmizel v hlubinách domu. Já jsem raději zůstal ležet na zemi. Správněji tedy na hromadě oblečení. Povzdychl jsem si a sledoval jsem strop.

Asi tu budu muset uklidit. A pak musím zařídit rande pro nejmenovaného boha a nejmenovanou špionku.