Steve's pov

"Jsi tak roztomilý, když chceš," nespouštěl jsem oči z výhledu.

"Myslíš?" 

Nastalo ticho. Poprvé to ale nebylo tíživé ticho. Bylo příjemné a já si ho naprosto užíval.

"Co řekneme ostatním? Nejsem si jistý, jak to poberou," zeptal se sklíčeně. Podíval jsem se na něj a prohlédl jsem si jeho oříškové oči.

"Musíme jim něco říkat?" šibalsky jsem se usmál. Tony se na mě šokovaně podíval.

"Chceš mi říct, že idol lidstva. Král cti a hrdosti národa. Ten, který vedl naší zemi do války. Ten, který je nejčestnější muž, co znám, chce lhát?" 

"Ano," řekl jsem trochu nervózně a podrbal jsem se na zátylku. Tonyho šokovaný výraz vyměnil výraz hrdý. Naklonil se ke mě a spojil naše rty.

Chytl jsem ho za záda a přitáhl jsem si ho k sobě. Spolupracoval a Tony líbal snad ještě víc božsky než poprvé. Rukou mi zajel do vlasů a já jsem se musel pousmát. Nechtěl jsem, aby tato chvilka nikdy skončila. Jen on a já. Spolu. Navždy. Ale všechno jednou končí a nakonec jsme se od sebe odtrhli. Tony si opřel své čelo o moje a stále mě držel za vlasy.

"Je hrozně sexy, když lžeš," usmál se na mě a já se začal červenat. Tony se ode mě oddálil a lehl si na záda. Unesen touto chvílí jsem si lehl vedle něj. Pozoroval jsem oblohu plnou hvězd a snažil jsem se nemyslet na motýlky, které se mi vyrojili v břiše. Sem tam ke mně vítr donesl vůni tak typickou pro hnědoočka ležícího vedle mě.

"Řekni mi něco," přerušil delší chvilku mlčení. Otočil jsem na něj hlavu. Jeho pohled mě znovu propaloval. Nebyl to ale zlý pohled. Naopak byl plný něhy.

"A co bys jako chtěl slyšet?" uchechtl jsem se.

"Cokoliv. Něco mi řekni. Chci tě slyšet. Máš krásně melodický hlas a pomáhá mi usínat," jen tak prohodil a znovu začal studovat oblohu. Udiveně jsem se na něj díval, ale dál jsem to nerozpitvával.

"Od té doby, co jsem vzhůru, jsem nebyl v Brooklynu," šeptl jsem a začalo se mi hůře dýchat. Začala na mě padat panika. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Ani sám jsem si to snažil nepřipouštět. Tonyho ruka našla tu mojí a pevně ji stiskla. To mě uklidnilo a stisk jsem mu opětoval. Nebylo třeba dalších slov.

"Nechystám se tam podívat. Je to moc těžké. Mám tam moc špatných vzpomínek a moc dobrých, které už jsou minulostí. Nikdo z lidí, co jsem tam znal, už nežije," znovu jsem šeptal a zaměřil jsem se na jednu hvězdu, která svítila jiným světlem než ostatní a tím mě uchvátila.

"Pořád tam ale můžeš najít jejich potomky. Mohlo by to být zajímavé," promluvil tentokrát playboy.

"Jako jsem našel tebe?" usmál jsem se.

"No ano. Jako jsi našel mě. Tedy správně jsem našel já tebe," zasmál se tentokrát on a já si snažil vrýt jeho smích do všech míst, kam jsem jen mohl.

"Ty jsi úplně jiný než tvůj otec." 

"Proč myslíš?" pohnul se a já se na něj podíval. Znovu mě provrtával pohledem.

"Nesnažíš se mi přebrat holku," uchechtl jsem se a na to Tony svůj pohled odvrátil.

"Co je? Co se děje," zeptal jsem se s obavou v hlase.

"Nic," odpověděl a v jeho hlase byl cítil chlad.

"Tak to tedy ne!" procedil jsem přes zuby a dostal jsem se nad něj. Ruce jsem měl vedle jeho hlavy. Díval jsem se mu přímo do očí a on se všemožně snažil dívat se kamkoliv jinam, jen ne na mě.

Přitiskl jsem své rty na jeho a bylo moc dobře cítil, jak se chvíli brání. Netrvalo to dlouho a začal spolupracovat. Opět jsem se usmál. Tony přidal na dravosti a zdravou rukou mě objal. Odtrhl jsem se, ale stále jsem byl nad ním.

"Sakra ty tak dobře líbáš. To není fér," řekl zklamaně a zněl jako dítě, kterému vezmeš hračku.

"Co se děje?" zeptal jsem se ho znovu milým hlasem. Playboy se mi zadíval do očí.

"Jdi pryč. Znervózňuješ mě."

"To je taky účel," řekl jsem uvolněně.

"Prostě nechci myslet na to, že jsi měl někoho jiného," znovu se vyhýbal očnímu kontaktu a tváře mu začaly trochu růžovět.

Lehl jsem si znovu vedle něj a nic jsem neříkal. Ani jeden nic neříkal. On nejspíš naštvaný a já jsem se cítil trapně. Nemůžu mu říct, že jsem nikdy nikoho neměl. Smál by se mi.

"Promiň, babe. Nemyslel jsem to tak," promluvil po chvíli a já mu na to nic neřekl. Nebylo co. 

"Ty se mnou nemluvíš? Opravdu se omlouvám. Máš právo být s kým chceš. Já jsem přeci jen také měl nějakou minulost," pokračoval s omluvou a já jsem si přál, abych se propadl do země. Nikdy v životě jsem se necítil tak trapně, jako teď.

"Tak mi o ní povyprávěj. Klidně mi povídej o kterékoliv chceš. Rád bych tě poznal se vším všudy. To znamená i předchozí vztahy," znovu se ozval po malé odmlce. Nadechl jsem se a zase jsem vydechl. 

"Není o čem mluvit," šeptl jsem a samou trapností se mi do očí začaly hrnout ty zatracené slzy. Začal jsem trochu rychleji mrkat, abych je zahnal zpět. U toho jsem stále sledoval mou vyhlédnutou hvězdu.

"Ale je. Jak jsi ji poznal. Nebo nějaké zážitky a tak," povzbuzoval mě a moje srdce začalo bít ještě rychleji. Musel to slyšet.

"Ne, ty to nechápeš. Žádná tu není," falešně jsem se usmál. 

"Jo ták! To jsi měl říct dřív! Tak mi vyprávěj o tom princi," snažil se hrát, že ho to opravdu zajímá a že ho to ve skutečnosti nebolí. Zavřel jsem oči a představil jsem si, že jsem tu sám.

"NIKDO tu není," šeptl jsem a tajně jsem doufal, že to neslyšel. Jeho výbuch smíchu mi ale potvrdil, že to slyšel. Stalo se přesně to, co jsem nechtěl, aby se stalo. Směje se mi. Jedna slza mi stekla po líčku. Zvedl jsem se a namířil jsem si to ke dveřím. Byl jsem skoro u nich, když mě zastavila ruka na rameni. Tony si mě za to rameno přitáhl k sobě a já jsem se otočil. Pohled jsem měl zabodnutý do země.

"Ty jsi to myslel vážně?" ohromeně se mě zeptal. Sklesle jsem přikývl. 

"To ni nevěřím," šeptl a svou ruku dal na můj bok. Zvedl jsem pohled a setkal jsem se s jeho pohledem.

"Někdo tak úžasný, že nikdy neměl vztah? Někdo tak krásný? Někdo s takovou osobností, jako máš ty? Někdo s tak krásným srdcem, jako máš ty? Někdo s tak čistou duší, jako máš ty?" ohromeně a obdivně se mi díval do očí. Stále mi z toho bylo mizerně. Za bok si mě přitáhl blíž a stoupl si na špičky. Své rty měl jen pár centimetrů od těch mých. Ta blízkost mě přiváděla k šílenství.

"Někdo, kdo tak skvěle líbá, jako ty?" zeptal se a já jsem konečně přerušil tu malou ale přesto velkou mezeru mezi námi.

Po polibku jsem se odtáhl, ale Tony mě přitáhl do objetí. Objal jsem ho také a užíval jsem si jeho překrásnou vůni.

"Promiň, jsem vůl."

"Nejsi."

"Jsem."

"Jsi můj Iron man," šeptl jsem mu do ucha a on se usmál nad označením 'můj.'

"Měli bychom už asi jít spát," zasmál se a energie a radost z něj sršela na všechny strany.

"Ještě je tam to víno," ukázal jsem ruku na deku. 

"To počká na jindy," zasmál se, chytl mě za ruku a vydal se se mnou ke dveřím. Poslušně jsem šel s ním. Bylo zde uklizeno. Svíčky a růže někdo někam schoval nebo vyhodil. To mi zůstane záhadou. Potichu jsme vešli do Tonyho pokoje a zavřeli jsme dveře. Plechovka si sundal kalhoty a hodil je zem vedle postele. Kalhoty brzy navštívilo i triko. Tony si lehl na postel a přikryl se peřinou. I tak jsem zpozoroval jeho vypracované břicho.

"Budeš tam stát a slintat, nebo přijdeš a připojíš se?" uchechtl jsem se a já rudý jako rajče zhasl světlo. Také jsem se vysvlékl jen do spodního prádla a zalezl jsem po peřinu. 

"Já nekoušu," zašeptal Tony, "jen mi prosím nezalehni ruku. To by bolelo." Usmál jsem se a přitulil jsem se k němu. Otočil se ke mně zády a já svoji ruku přehodil přes jeho nahý bok. Bříšky prstů jsem pohladil jeho vypracované břišáky. Tony zavrtěl jako koťátko a já zavřel oči. 

"Dobrou, babe," zašeptal.

"Dobrou noc, plechovko," usínal jsem s obrázkem jeho obličeje před obličejem. 

Je dobře, že jsem do těch dveří vlezl.