Sophie

,,Ahoj, tak jsem tady" ozvala se Emma a já se na ní podívala. ,,Zareagoval hrozně" zavzlykala jsem. ,,Já vím, slyšela jsem vás" ,,To jsme řvali tak moc?" ,,No byla jsem na zahradě a tam bylo slyšet, že na sebe křičíte. Máte všude otevřená okna" řekla a já kývla. ,,Slyšel to i Shawn?" Zvedla jsem obočí.

,,Ne ten jel na nákup. Já mám menstruaci a bolí mě to a tak se mi nechce jezdit nikam" uchechtla se a sedla si na postel. ,,Já jsem věděla, že se mu to nebude líbit, ale nečekala jsem, že se takhle zachová. Hrozně na mě řval, prej Chicago pro něj vůbec nepřipadá v úvahu" zavzlykala jsem. ,,Je mi to moc líto, fakt" šeptla a pohladila mě po vlasech.

,,Já nevím co mám dělat Emmo. Fakt nevím. Hrozně chci na tu vejšku, ale nechci jen takhle zahodit náš vztah" ,,Myslíš, že on to chce?" ,,Asi taky ne. Ale nechce se stěhovat a vztah na dálku nezvládneme" řekla jsem potichu. ,,Třeba by jste to zvládli" ,,To určitě ne. Nevidíme se jeden den a už mi hrozně chybí a Justin mi říká to stejné" zamumlala jsem.

,,Já opravdu nevím, jak ti mám poradit" vydechla. ,,Ty se hlásíš do LA že?" ,,Jo" ,,A řekla jsi to Shawnovi?" ,,Já jsem mu to řekla už dávno. Prý by se do LA rád přestěhoval, ale je to LA Sophie. Je to od nás kousek" ,,Super" zamumlala jsem. ,,Hrozně se bojím, že jsem to teď mezi námi celé zesrala" znova jsem se rozbrečela a myslela na to nejhorší.

***********

Sedla jsem si na postel a povzdechla si. Už je jedenáct večer a já jsem hrozně unavená. Zítra musím do školy, píšeme tři testy. Ale chci vidět Justina. Nebyl tu už takových 10 hodin. Vůbec nevím, kde může být a jsem z toho hrozně zoufalá.

Podívala jsem se na mobil a znova mu napsala zprávu.

Pro Justin❤️: prosím Justine, jenom mi odepiš, že jsi v pořádku

Pro Justin❤️: musím tě vidět, tak přijď prosím domů. Kde jsi?

Lehla jsem si a mobil držela pevně v rukou a pak jsem to nevydržela a usnula.

*********

Probudila jsem se na zvuky v domě a pak na kroky po schodech. Rychle jsem se posadila a podívala se vedle sebe. Justin tu stále neležel. Podívala jsem se na mobil. Dvě hodiny ráno?!

Poznala jsem, že to bude určitě Justin. Slyšela jsem, jak si něco mumlal. Asi je opilý. Doufám, že jenom pil a nedělal nic jiného.

Pomalu jsem se postavila a šla ke dveřím. Otevřela jsem dveře a on se na mě hned podíval. ,,Ah moje přítelkyně, která mě chce opustit" uchechtl se. ,,Justine já tě nechci opustit. Kde jsi byl?" povzdechla jsem si. ,,To tě nemusí zajímat" zamumlal a vešel do ložnice. ,,Jsem tvoje přítelkyně, jak si před pár sekundami řekl. Takže mě to zajímá" ,,Přestaň se o mě starat a vypadni si do Chicaga" řekl a mně se zase nahrnuly slzy do očí. Paráda, už zase brečím.

,,Byl jsi s nějakou holkou Justine?" ,,Takže už mi ani nevěříš? To je neskutečný" pokroutil hlavou. ,,Já ti věřím, ale jsi opilý a tak možná nevíš, co děláš" ,,Já vím přesně, co dělám" zavrčel a vzal si svůj polštář. ,,Kam jdeš?" vyhrkla jsem. ,,S tebou spát v posteli nebudu. Jdu do pokoje pro hosty" řekl. ,,Justine no tak" zavzlykala jsem a chytila ho za ruku. ,,Nesahej na mě. Tu přihlášku zruš Sophie a všechno bude v pohodě" zavrčel, vytrhl se mi a odešel pryč.

Bouchla jsem dveřmi a šla si znova lehnout. Přikryla jsem si i hlavu peřinou a potichu vzlykala a nevěděla, jak se mám rozhodnout.

********

Ráno jsem se probudila na svůj budík. Pomalu jsem vstala a šla do koupelny. Umyla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Na sprchu teď nemám náladu. Trochu jsem se namalovala a šla zpátky do ložnice. Tam jsem se oblékla, vzala si svou kabelku a šla pryč. Potichu jsem otevřela dveře od pokoje pro hosty, kde spí Justin. Čekala jsem, že ho tam uvidím se roztahovat po celé posteli, jak to má ve zvyku, ale našla jsem tam jenom rozházené peřiny. Zmateně jsem se zatvářila a šla dolů.

,,Ahoj" šeptla jsem když jsem ho viděla sedět na barové židličce. Nic neřekl a napil se vody. Přišla jsem k lince a tak jsem na něj perfektně viděla. ,,Jak to, že nespíš?" zeptala jsem se potichu. ,,Myslíš si, že dokážu spát?" zamumlal a ani se na mě nepodíval. ,,Justine" povzdechla jsem si. ,,Jdi do školy, bolí mě hlava, teď s tebou nebudu nic řešit" řekl nepříjemně. ,,Justine jenom prosím pochop, že jde o moje vzdělání. Já nechci studovat nějaký obor, který by mě vůbec nezajímal. Já chci studovat umění a design. To je můj vysněný obor a já věřím, že to Chicago se povede. Podle recenzí je to úžasná škola"

,,Vzpoměň si na školu v LA. Taky sis myslela, jak se ti to povede a pak ti napsali, že ani nemáš zkoušet podávat přihlášku" uchechtl se. ,,Co se to s tebou stalo? Nechápu proč jsi na mě tak hnusný" šeptla jsem rozklepaně a šla rychle pryč.

Vylezla jsem z domu a chtěla nastoupit do svého auta. ,,Sophie!" slyšela jsem svoje jméno a tak jsem se otočila a viděla k sobě jít Shawna. ,,Odvezu tě" řekl. ,,Mám tu auto" zamumlala jsem. ,,Tak já tě i vyzvednu ze školy a hodím tě zase sem, prosím" ,,Proč?" ,,Chci s tebou mluvit" pokrčil rameny. ,,Samozřejmě" protočila jsem očima.

,,Kde je Emma?" zeptala jsem se a šla k jeho autu. ,,Ta už jela před hodinou, musela se ještě stavit za mamkou." řekl a já kývla a nastoupila do auta. ,,Nevěděl jsem, že se hlásíš do Chicaga" řekl. ,,První to věděla Emma a druhý Justin" vydechla jsem. ,,Proč zrovna Chicago?" ,,Proč zrovna Chicago? Mají tam perfektní školu a obor, který jsem si vždy přála studovat. Už se těší až se dostavím na talentové zkoušky a na pohovor. Justin chce bydlet v Chicagu, jednou mi to říkal. Tak nechápu co teď blázní" ,,Justin tu má ale dobře rozjetou práci a má tu rodinu. Myslím si, že by ho hodně bolelo kdyby opustil Jazzy a Jaxona. Má je hrozně rád a navštěvuje je vždy aspoň jednou za týden. Vždyť to víš" povzdechl si.

,,Vždyť bychom sem jezdili! Ty se taky budeš stěhovat s Emmou do LA!" ,,Sophie uvědom si, že LA a Chicago je dost něco jiného. Nemyslím si, že by Justina bavilo létat každý týden 4 hodiny a pak zase zpátky k tobě. A taky by to bylo dost finančně náročný. A LA je od nás 45 minut autem. To je prostě perfektní a není s tím žádný problém, takže jo, já se s Emmou do LA stěhovat budu a Justin by to určitě taky udělal. Chicago je kravina a já s ním souhlasím" řekl. ,,On byl včera večer s tebou že?" šeptla jsem a on kývl.

,,Sophie rozmysli si to dobře. Justin se fakt stěhovat nechce" ,,Takže tady jde o chudáka Justina že? Mně jde o vzdělání Shawne. Kdybych si ten obor nevystudovala tak skončím maximálně v nějakém obchodě a to bude opravdu perfektní život" ušklíbla jsem se. ,,Je kravina, že už v Kalifornii není žádná umělecká škola" ,,Je, ale není tam ten obor, který chci studovat. A ta škola je úplně na hovno. Chicago má dobré ohlasy, perfektní recenze od minulých studentů. Uplatnili se vždy v práci když šli ve stejném oboru. A tím když jsem si podala přihlášku tak už mám rovnou zarezervované místo na koleji. Na to jak je to precizní škola tak se tam zas tolik neplatí. Vlastně úplně podobně jako na nějakých hrozných ústavech" protočila jsem očima.

,,Takže tebe fakt nic nepřesvědčí? Ani třeba to, že Justina ztratíš? Že se rozejdete? Nevadí ti to?" ,,Jasně že nad tím přemýšlím a bojím se, že se rozejdeme, ale musíte pochopit, že tady jde o moje vzdělání a mrzí mě, že tohle Justin nechápe" povzdechla jsem si.

*********

Shawnovi jsem odpoledne napsala ať pro mě nejezdí, protože jsem se potřebovala projít a pročistit si hlavu. Takže jsem odmítla i Emmu, která mě zvala na pozdní oběd. Teď nemám na nic náladu.

Slíbila jsem mamce, že se taky někdy zastavím doma, ale já nemůžu. Musím vidět Justina a zkusit si s ním o tom znova promluvit. Já jsem u Justina snad furt takže domů skoro vůbec nechodím takže je z toho mamka zoufalá, že obě dvě děti ji dá se říct už takhle vyletěli z hnízda.

Došla jsem před dům Justina a odemkla a šla dovnitř. ,,Justine?" Zavolala jsem. Jsem tak naivní, že jsem si myslela, že se mi ozve?

Položila jsem klíče na skříňku a chtěla jít nahoru, ale zastavila jsem se v obýváku, protože Justin spal na gauči. Pousmála jsem se a chvíli ho pozorovala. Pak jsem pokroutila hlavou a šla nahoru. S povzdechem jsem ze sebe sundala oblečení a šla nahá do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a dala si dlouhou sprchu při které jsem zase dost přemýšlela.

Po sprše jsem si vzala kraťasy, Justinovo triko takže vlastně kraťasy ani nebyly vidět a šla jsem dolů. Potichu jsem si natočila vodu do sklenky a napila se. Podívala jsem se na Justina, který se začal převalovat.

Po chvíli otevřel oči a hned se na mě podíval. ,,Už jsi doma?" zamumlal. ,,Jo" kývla jsem. Líbí se mi, že říká doma. Já jsem se mu sem vlastně nastěhovala a tak jsem ráda, že mi dovolí tohle považovat za domov.

,,Musíme si promluvit. Vážně" řekla jsem. ,,Jo" povzdechl si a prohrábl si vlasy. Pomalu jsem se k němu rozešla. Normálně bych si sedla k němu nebo rovnou na něj obkročmo, ale teď jsem si vybrala křeslo naproti němu.

,,Napsala jsem ten test ze zdravovědy na A. Jak jsi mě musel zkoušet minulý týden asi třikrát za den" uchechtla jsem se. Chci to nějak odlehčit a tak jsem začala tímhle. ,,To je super, ty vždy všechno zvládneš" pousmál se.

,,Ehm..." nevěděla jsem, jak začít. ,,Sophie, chyběla jsi mi těch 7 hodin, co jsi byla ve škole. Hrozně moc" vydechl. ,,Ty mně taky" šeptla jsem. ,,Nemůžeš se odstěhovat do Chicaga, já to bez tebe nezvládnu" řekl a já si povzdechla. ,,Můžeš se přestěhovat se mnou" ,,Sophie sakra to prostě nejde" zamumlal a schoval si hlavu do dlaní.

,,Prosím Justine. Já tě nechci ztratit a tohle je možnost, jak být spolu. Mohli bychom to udělat třeba tak, že jednou za měsíc prostě na týden odletíš zpátky sem a zbytek měsíce budeme spolu" řekla jsem prosebně. ,,Já fakt nemůžu" ,,Proč ne? Nechceš se se mnou přestěhovat, protože nejsi stále jistý naším vztahem? To je jediná věc, která mě napadá proč nechceš" ,,Tak to je úplně ta nejvíc poslední věc" Uchechtl se.

,,Já jsem si naším vztahem jistý, vždyť tě miluju" řekl a já se pousmála. ,,S tím Chicagem to prostě nejde Soph. Mám tu sourozence. Jazzy je na mě hrozně upnutá, každý týden aspoň jednou tam musím zajít a pohrát si s ní. A Jaxon jde příští rok do školky, chtěl bych u toho být a vozit ho tam. Jak jsem ti říkal, že bych rád bydlel v Chicagu tak to jsem myslel kdybych tam odjel hned po střední a neměl tu nic. Teď tu mám svůj život a miluju to tady. Mám tu dráhu, která by mi hrozně chyběla. Mám tu tenhle drahý dům a mám tu úžasně rozjetou práci. Já bych v Chicagu nebyl šťastný, protože bych musel pracovat v nějakém servisu, kde by byl jiný šéf. Já miluju být tady svým pánem a svým šéfem. Nenávidím když mě někdo komanduje a nechci být jen tak obyčejný zaměstnanec. Já bych tam nebyl šťastný a pak bych to přehazoval na tebe a neměli bychom se dobře" povzdechl si.

,,Tak co mám teda dělat když se tam dostanu?" nahlas jsem se rozvzlykala. ,,Pořád je tu to slovo když. Co kdybychom počkali?" ,,Počkali?" šeptla jsem nechápavě. ,,No, ehm já tě nechci podceňovat, ale může se stát cokoliv. Co kdybychom počkali do té doby dokud se nedozvíš výsledky a pak bychom to začali řešit. Kdy ti mají přijít výsledky?" ,,Někdy na konci května" ,,No tak to máme víc jak půl roku. Může se toho tolik změnit, budeme si užívat zase jen my dva a nemyslet na tohle. A po výsledcích bychom to začali řešit, co ty na to?" ,,Asi jo" kývla jsem.

,,A myslíš, že by sis to rozmyslel kdybych se dostala?" zeptala jsem se slzami v očích do jeho očí. ,,Já nevím Soph" povzdechl si. ,,Můžu tě obejmout?" zavzlykala jsem. ,,Já chci obejmout tebe" zašeptal, přišel ke mně a vyzvedl mě na sebe. Hned jsem si kolem něj obmotala nohy a pevně ho objímala. ,,Vím, že jde o tvoje vzdělání, ale tohle je sakra těžké rozhodnutí a já vím, že bych v Chicagu spokojený nebyl" povzdechl si. ,,Vůbec nevím, co budeme dělat" šeptla jsem. ,,To já taky ne..."

O dva měsíce později

,,Takže vy jste ho už samozřejmě viděli že?" uchechtla jsem se. ,,Myslíš si, že budeme čekat dva týdny na to až dorazíte vy dva?" zasmála se Lele. ,,My jsme dřív nemohli. Sophie měla školu, já práci" pokrčil rameny Justin.

Došli jsme ke dveřím od domu Ryana a Ashley a já zazvonila. Po chvíli nám otevřel Ryan, který vypadal hrozně vtipně. Rozcuchané vlasy, ne moc vyspaný obličej. ,,Jak to proboha vypadáš?" zasmál se Justin a objal se s ním. Pak jsem se s ním objala já. ,,Jsem táta teprve dva týdny a je to sakra těžký" zamumlal a pustil nás dovnitř.

,,Na rodičovství si ještě stále zvykáme" uchechtl se. ,,Vidíme" zasmála se Hannah když jsme došli do obýváku. Všude hračky pro miminko i když ve dvou týdnech jsou pro něj určitě úplně zbytečné. Na zemi poházené oblečení a plenky. Kolébka taky plná plenek a na zemi koš s asi čistě vypraným oblečením. ,,Tohle mám prej vyžehlit, ale já to nenávidím" řekl Ryan a ukázal na ten koš. ,,Chcete pomoct?" uchechtla jsem se. ,,Byla by jsi úžasná kdyby jsi mi to pomohla vyžehlit" zasmál se. ,,Tak jo, přines žehličku a prkno a pustíme se do toho" pokrčila jsem rameny.

,,No tak to ani náhodou!" vyhrkla Ashley, která sešla dolů. ,,Ahoj!" usmála jsem se a šla ji obejmout. ,,Ahoj zlato, nemůžeš nám žehlit oblečení" ,,Proč ne? Ráda vám pomůžu, máte toho hodně" řekla jsem. ,,Ryane, máš to udělat ty" povzdechla si. ,,Já jsem unavenej zlato" taky si povzdechl. ,,To vás Tobias tak vyčerpává?" zasmál se Justin. ,,On nespí! Přes noc skoro vůbec nespí a jen brečí!" rozhodil rukama a já se zasmála.

,,Jsem z toho zoufalá, teď mi trvalo zase dlouho než usnul" řekla Ashley a já se podívala na její chůvičku s kamerkou. ,,Vždyť je to malinký brouček" šeptla jsem s úsměvem. ,,Vždyť tam vidíš jen flek Soph" zasmál se Ryan. ,,Ale maličký flek takže je určitě malinký" ,,Jo je malinký, vždy se ho bojím vzít a bojím se, že mu něco udělám" řekl.

,,A jak se máte vy dva? Dáme si všichni rychlé kafe než se probudí?" usmála se Ashley. ,,Uděláme to, sedni si" usmála se Lele a s Hannah šly udělat kafe. ,,A já se pustím do toho žehlení" ,,Ne to nemusíš" vyhrkla. ,,Ale já chci, tak mi to dovol" usmála jsem se. ,,No jako pomůžeš mi tím" usmála se.

*********

,,A už je to tady" řekl Ashley když se z chůvičky ozval pláč. ,,Já se na něj těším" usmál se Justin. ,,Já taky" řekla jsem s úsměvem a šla si sednout vedle něj. Po pár minutách Ashley přišla a na hrudi měla ten malý ještě potichu vzlykající uzlíček štěstí.

,,O můj bože, on je tak maličký" šeptla jsem překvapeně. ,,Chcete si ho pochovat?" usmála se Ashley. ,,Je to tvůj kmotřenec Justine tak si ho pochovej" usmála jsem se a Justin natáhl ruce. Ashley mu ho pomalu podala. ,,Panebože" zašeptal překvapeně a chytil ho, jak mu Ashley ukazovala. ,,Ahoj Toby, ty jsi tak nádherný" usmála jsem se a prstem ho pohladila po tvářičce. Otevřel oči a trochu zakňučel. ,,Ahoj" usmál se Justin a okouzleně na něj koukal.

Postavila jsem se a musela si je vyfotit, byli tak nádherní.

,,Můžu taky?" usmála jsem se a Justin kývl a opatrně mi ho podal. ,,Nechceme si taky udělat tohle mrně?" šťouchl do mě a všichni jsme se zasmáli. ,,Jasně, v mém věku" uchechtla jsem se. ,,Aspoň by jsi neodjela do Chicaga" zamumlal potichu a já se mu podívala do očí. ,,Co?" zvedla obočí Lele. ,,Nic" falešně jsem se na ně usmála a ignorovala tu jeho větu.

,,Ale sluší vám to s miminkem" usmál se Ryan. ,,No jo, byli bychom perfektní rodina" řekl Justin a hladil Tobyho po tvářičce. Najednou ale bylo slyšet jak se dost pokakal. S Justinem jsme se zasmáli a já se podívala na Ashley, která ukázala na Ryana. ,,Jsi na řadě zlato" mrkla a Ryan si povzdechl a malého si převzal. ,,Tak tohle cením Ryane! To já bych nedal!" vykřikl se smíchem Justin a já se zasmála a opřela si hlavu o jeho rameno.

,,Fakt by jsi chtěl miminko už teď hned? Nejsme spolu ani rok" řekla jsem potichu Justinovi. ,,Vím, že na to nemáš věk a bylo by to brzo. Jenom by to asi bylo dobré řešení, aby jsi mi neodjela. Protože se bojím těch výsledků a bojím se, jak to s námi dopadne" vydechl a já si povzdechla.

O čtyři měsíce později

,,Tak co?" přiběhl Justin dolů. ,,Ještě to tam není" vydechla jsem nervózně. ,,Bože já se zblázním" zamumlal a prohrábl si vlasy. Stoupl si za mě a objal mě ze zadu. ,,Co kdyby jsi se dostala do toho Francisca?" zeptal se potichu a dával mi malé polibky do vlasů. ,,Justine tam jsem se přihlásila jenom kvůli tobě" povzdechla jsem si. ,,A nechtěla by jsi tam?" ,,Ne Justine, není to obor, který chci studovat. Ale pokud bych se nedostala do Chicaga tak by mi nic jiného nezbývalo" zamumlala jsem.

,,Už" šeptla jsem když mi ukazovalo ať stránku obnovím pro zobrazení výsledků. ,,Tak jdeme na to" vydechl a já obnovila stránku.

,,Dostala jsem se" řekla jsem s úsměvem. ,,Dostala jsi se" řekl na stejno, ale ne šťastným tónem, ale tím smutným.

Ahoooj!! Tak je tu nová část❤️❤️Tahle část nebyla tak moc dlouhá jako obvykle a jak už jste u mě zvyklí, ale neměla jsem už co psát.

Co říkáte na tuto část? Justin a Sophie se usmířili, jeli do Kanady se podívat na miminko Ryana a Ashley a pak zjistili výsledky z vysoké🤔

Budu ráda za vaše názory. Děkuji za minulou aktivitu❤️❤️

Teď mi na wattpadu chybí jedna jediná věc. A to je možnost nějaké ankety😂Teď bych potřebovala prostě sem dát anketu a zeptat se tak vás všech na jednu věc. Ale anketa tu není umožněna a tak budu ráda když mi odpoví co nejvíce lidí😂Já vím, jsem hrozně otravná s tím ptaním se na pokračování, ale ráda znám vaše názory a hlavně mi jde o to, aby se příběh líbil❤️

Takže moje otázka zní. A budu ráda když hodně z vás odpoví🙏🙏

HAPPYEND?                                       

SAD END?+ jisté (100%) pokračování, kde by byl příběh posunut do budoucnosti.

Tak se mějte krásně a kdyby to náhodou ještě někdo nevěděl tak zase píšu ten můj příběh Better with you a kdo ho četl tak se můžete podívat❤️❤️