Emma

Zastavila jsem před domem Bryantových a povzdechla si. Proč jsem mu vlastně kývla na to, že si promluvíme? Nějak nemám náladu a ani chuť. Možná půjdu rovnou za Sophie a jeho odignoruju. Ale to bych byla trapná, prostě si promluvíme.

Vystoupila jsem z auta a šla ke dveřím. Zaklepala jsem a Shawn mi hned otevřel. ,,Čau" zamumlala jsem. ,,Ahoj Emm" usmál se. ,,Nezvedala jsi mi mobil, myslel jsem, že nepřijdeš" řekl. ,,Nefunguje mi mobil" ,,Jak to?" Zvedl obočí a já vešla dovnitř.

,,Spadl mi z balkonu" uchechtla jsem se. ,,Cože? Jak se ti to povedlo?" Zasmál se. ,,Četla jsem si knížku, mobil jsem měla na stolečku a pak když jsem se natáhla pro kafe tak jsem shodila rukou ten mobil a fakt jako naschvál propadl tou dírou" povzdechla jsem si a on se začal smát. ,,Nesměj se mi" uchechtla jsem se a bouchla ho do hrudi.

,,Takže teď vypadá takhle" ukázala jsem mu úplně rozflákaný mobil. ,,Chudinko, můžeme se jít podívat na nějaký nový" usmál se. ,,Nejdřív si promluvíme Shawne" řekla jsem přísně a sedla si na gauč. ,,Jo promluvíme" vydechl a sedl si vedle mě.

Najednou se ze shora ozvala dost velká rána. ,,Sophie je doma že?" Zeptala jsem se. ,,Jo, co tam dělá?" Uchechtl se. ,,Ehm nestalo se ji něco?" Zeptala jsem se nervózně. Ta rána byla až moc velká. ,,Co by se ji mělo stát? Ale tak jdeme se teda podívat, třeba spala a spadla z postele" pokrčil rameny a zvedl se.

Rozešli jsme se nahoru. Vešla jsem dovnitř a vyděšeně vyjekla. ,,Sophie!" Vykřikl Shawn zděšeně a sedl si k ní. Sophie ležela na zemi a u pusy měla zvratky, panebože.

,,Emmo! Emmo vnímej! Zavolej záchranku!" Zařval na mě Shawn a plácal ji po obličeji. ,,J-já..." jenom jsem tupě koukala a začínala brečet. ,,Emmo do hajzlu!" Vykřikl a podal mi svůj mobil a já hned vytočila číslo.

,,Sophie sakra, co jsi to udělala" vyhrkl Shawn a vzal si do ruky krabičku, kde už bylo jen pár prášků.

,,911, přejete si?" ,,D-dobrý den, m-moje kamarádka, ona ona asi se předávkovala" zavzlykala jsem a sedla si k ní. Byla hrozně ledová. ,,Dobře, řekněte mi teď čím se mohla předávkovat a jak na tom je..." řekl dispečer a já mu začala všechno říkat.

Naštěstí to netrvalo dlouho a záchranka tu za chvíli byla. Vzali Sophie na lehátko a hned si ji odnesli do sanitky. Se Shawnem jsme běželi za ní ven. ,,Pojď, dej mi klíče. Já mám auto v garáži, tohle bude rychlejší" řekl Shawn a já mu podala klíče od mého auta. Oba dva jsme nasedli a Shawn se rozjel za sanitkou.

Celou cestu jsem brečela a nemohla z hlavy dostat Sophie. Vypadala jak mrtvá.

,,Shawne zpomal" zašeptala jsem. ,,Shawne! Panebože vždyť nás zabiješ!" Zařvala jsem když projel na červenou stejně jako sanitka. Úplně mě ignoroval a pak za chvíli prudce zastavil před nemocnicí.

Vyběhl ven a já běžela za ním. ,,Sophie!" Slyšela jsem křik její mámy, která byla na příjmu. ,,Panebože! Panebože, co se stalo?!" Vykřikla. ,,Slečna se předávkovala prášky na uklidnění" řekl záchranář a vezl ji na ambulanci. ,,Já musím za ní!" Vyhrkla s pláčem. ,,Ne mami! Nemůžeš tam!" Chytil ji Shawn. ,,Já musím za ní, Sophie" zavzlykala a sedla si na zem. Schovala jsem si obličej do dlaní a začala nahlas vzlykat.

Sophie, proč jsi to udělala?

Justin

,,Přijde ti normální do mě kopat?" Zamračil jsem se na Jaxona a on se začal smát. ,,Přijde ti to normální?" Polechtal jsem ho a smál se tomu, jak se směje on.

,,Já fakt miluju váš vztah" zasmála se mamka. ,,Budeš skvělý otec" usmál se táta a já se na něj zamračil. ,,Jo já určitě" Uchechtl jsem se. ,,Nemáš v plánu být otec?" ,,Je mi 22, nikdy jsem neměl vztah a mám myslet na nějaký děcko?" Zeptal jsem se se smíchem.

,,Radši se o tomhle nebudeme bavit. Jdu připravit jídlo" řekla mamka a šla do kuchyně. Podíval jsem se na mobil znova na tu zprávu od Sophie. Ne nebudu ji volat. Ještě bych ji dal nějakou naději. Sice mě znervózňuje ta věta, že se bojí? Čeho se jako bojí?

Ne nebudu to řešit. Už na ní nechci myslet. Musíme na sebe zapomenout.

Najednou vedle mě začal zvonit mamky mobil. ,,Kdo to je Justine?" Zeptala se. Yvonne Bryant. Ježíš to budou zase nějaké drby.

,,Matka Sophie" zamumlal jsem. ,,Tak to zved...bože co to plácám" uchechtla se. No předtím když ještě nikdo nic nevěděl tak bych to samozřejmě zvedl, ale teď by ze mě asi nebyla moc nadšená. A já ji taky nechci slyšet.

,,Zase půjdete drbat?" Zvedl jsem obočí a podal ji mobil. ,,Ne proč? A nech toho Justine, to že jsi takhle hnusně ublížil Sophie mě fakt dostalo a já jsem ráda, že mi to Emily řekla" řekla a já protočil očima. Podíval jsem se na tátu, který se radši vůbec nevyjadřoval.

,,Ahoj Yvonne" zvedla to a usmála se. Vzal jsem si od Jaxona okurku, kterou mi podával a usmál se na něj. ,,Počkej počkej, zpomal Yv" Vyhrkla mamka a my s tátou jsme se na ní podívali. ,,C-cože? Ona... co?" Zakoktala a já zvedl obočí.

,,Jasně zlato, hele budu se tam snažit být co nejdříve, budu tvoje podpora" řekla a pak to típla. ,,Panebože" zašeptala a položila mobil na linku. ,,Co se stalo?" Zeptal se táta. ,,Sophie je v nemocnici" vydechla. ,,Cože je?" Vyhrkl jsem a postavil se.

,,Ona se předávkovala prášky na uklidnění, nevypadá to prý s ní moc dobře" řekla. ,,Jedu tam" řekl jsem. ,,Cože? Zbláznil jsi se?" Vykřikla mamka. ,,Proč?" ,,Proč? Panebože vždyť každý tě tam teď nenávidí za to co jsi udělal a ty jim tam chceš napochodovat?" ,,Nezajímá mě to, musím tam být" pokroutil jsem hlavou.

,,Justine chtěla jsem, aby jsi pohlídal děti" ,,Opravdu si myslíš, že bych hlídal děcka když vím, že je Sophie v nemocnici?!" Rozhodil jsem rukama a pak šel rychle pryč. Naskočil jsem do auta a rozjel se k nemocnici.

Byl jsem rád, že i když je sobota tak nebyl moc velký provoz a tak jsem tam byl fakt za chviličku. Někde jsem zaparkoval a hned běžel dovnitř. Nemusel jsem se ani ptát, kde Sophie je, protože všichni stáli u první ambulance.

,,No to snad ne! Co ty tady děláš?!" Vyhrkl Shawn a tak se na mě všichni podívali. ,,Justine hned odtud odejdi" řekl naštvaně její táta Thomas. ,,Ne prosím já tu musím být" vydechl jsem.

,,Ani náhodou! Ublížil si moji dceři a kvůli tobě tohle udělala! Úplně jsi ji zlomil a nezvládla ten tlak! Kvůli tobě může umřít!" Zařvala Yvonne. ,,Ona na tom není vůbec dobře" zavzlykala a sedla si na lavičku a Thomas si sedl k ní a objal ji. Cítil jsem, že se mi chce brečet. Proboha. Fakt za to můžu já?

,,Yvonne" vydechla moje mamka když sem přiběhla. ,,Proč jsi ho sem přivedla?" Vyhrkla. ,,Já ne, měli jsme oběd a tak jsem to všem řekla. Jak jsem měla vědět, že se sem hned vydá? Justine já ti to říkala, prostě prosím jdi pryč" řekla mamka.

,,Ne nejdu, počkám si jak na tom Sophie bude. Chci vědět jestli je v pořádku" řekl jsem potichu. ,,Hned odtud vysmahni ty kreténe!" Zařval Shawn. ,,Ne! Bože můj nechte mě tady! Jenom si chci počkat, jak na tom je!" Vykřikl jsem.

,,Fajn tak tu zůstaň, ale už neřvěte, jsme v nemocnici" zamumlala Yvonne a já potichu poděkoval.

,,Kdo Sophie našel?" Zeptala se potichu mamka a objala ji. ,,Já s Emmou" řekl Shawn a já se podíval na Emmu, která jenom seděla a koukala do zdi a po tváři ji tekly slzy. Neměl by ten idiot ji třeba trochu utěšit? Jako jo, taky se bojí, ale Emma na tom nevypadá moc dobře a když je to její kluk tak by ji měl nějak utěšit.

,,Ještě ráno jsem s ní mluvila, nevypadala na tom moc dobře. Říkala, že má hrozný úzkosti a já ji tam nechala a šla do práce" zavzlykala Yvonne. ,,Slyšíš, co jsi způsobil" zavrčel Shawn. Promnul jsem si obličej a začal si nadávat. Já jsem takovej debil. Určitě hlavně kvůli mně tohle udělala.

Rozešel jsem se k automatu s kávou. Zmáčkl jsem si, že chci silné espresso a potom mi něco došlo. Vyndal jsem si mobil a najel na tu zprávu. Zpráva byla poslána ani ne před třičtvrtě hodinou. Ne to prosím ne. Doprdele.

,,O co ti jde Justine?" ozval se za mnou tichý hlas a já se otočil a podíval se na Emmu. ,,Co?" ,,Slyšel jsi, o co ti jde? Proč jsi tady? Vždyť Sophie nenávidíš, tak na co si teď hraješ?" zeptala se. ,,To není pravda, že ji nenávidím. Já ji mám rád jako kamarádku" povzdechl jsem si. ,,To je kravina, svoji kamarádce by jsi přece takhle neublížil ne? Měl jsi to s ní nějak v klidu ukončit a rozhodně ne ji podvést a hlavně si ji to měl i nějak vysvětlit a ne ignorovat a být na ní hnusný. A ta zpráva o tý děvce? Proboha, to ji úplně dodělalo" řekla a já si povzdechl.

,,S tou zprávou, to nevím na co jsem myslel" zamumlal jsem. ,,Ale já to s ní chtěl v klidu ukončit, nevěděl jsem, že přijde a najde mě tam s těma děvkama" řekl jsem a prohrábl si vlasy. ,,Podváděl si ji když jste spolu spali?" ,,Ne! Ježiši ne, to mě vůbec nenapadlo. Měl jsem ji a stačilo mi to. S tamtěma jsem se vyspal, protože jsem se ožral a už pár dní předtím jsem ji ignoroval a věděl jsem, že to ukončím tak proto jsem ji dá se říct podvedl. Ale jinak náš slib jsem za celou tu dobu neporušil" řekl jsem a ona kývla.

,,Emmo já ji mám rád, záleží mi na ní fakt. Proto se teď o ní hrozně bojím. Ale ona je do mě zamilovaná a to mě vyděsilo. Já totiž vztah nechci, není to nic pro mě. Já mám rád svobodu a neumím si představit, že bych s někým chodil a měl ji pořád dokazovat mou lásku. A hlavně já se k Sophie nehodím. Vždyť jsem totální debil a badboy. Ona si zaslouží nějakého hodného kluka a ne mě. A taky další důvod proč jsem to ukončil byli oni..." kývl jsem na všechny, co tam seděli. ,,Oni?" ,,Jo vždyť mě kvůli tomu začali nenávidět. Nikdo nechtěl, abych s ní byl a zničil jsem ji vztah s rodinou, se Shawnem, s mamkou a s tátou. Udělal jsem to pro ni" zamumlal jsem a ona se na mě překvapeně podívala.

,,Kdy jsi ji našla Emmo?" ,,Já nevím, asi před půl hodinou" šeptla rozklepaně. Doprdele, měl jsem ji zavolat. Můžu za to já.

,,Ona vypadala jak mrtvá Justine. Ležela tam a asi začala zvracet. Panebože já ji viděla včera a viděla jsem jak si bere ten prášek. Ta krabička byla přes půlku plná. Teď tam zbylo pár prášků" zavzlykala a já vykulil oči. Ona se fakt chtěla zabít, panebože.

,,Pojď sem" objal jsem ji. Když ji nedokáže utěšit její povedený přítel tak někdo musí. ,,Na ten pohled už nikdy nezapomenu" zavzlykala nahlas.

,,Takže teď mi chceš ošukat holku jo?" ozval se Shawn a já Emmu pustil. ,,Co to meleš?" ,,Proč ji sakra objímáš? Ošukal si mi sestru tak by ti nedělalo problém ošukat i ji" zavrčel. ,,Ty si myslíš, že jsem děvka? Že bych mu jen tak vlezla do postele? Jsi opravdu hajzl Shawne" vydechla a odešla pryč.

,,Jsi stejnej kokot jako já" uchechtl jsem se a napil se kafe. ,,Neser mě Biebere" ,,Je to tvoje holka doprdele! Je úplně v prdeli a ani obejmout ji nemůžeš a jediný co zase řešíš, jsem já. Ty fakt nejsi normální." řekl jsem. ,,Vypadni odtud" ,,Ne" ,,Vypadni!" strčil do mě. ,,Uklidni se Shawne nebo ti dám přes držku, celou dobu se držím, ale ty si to kurva zasloužíš" zavrčel jsem. ,,A já tu počkám až se dozvíme, jak je na tom Sophie. Nedostaneš mě odtud" řekl jsem naštvaně a šel za ostatními.

Chtěl jsem si sednout, ale dveře od ambulance se otevřely a vyšly odtamtud dvě doktorky. ,,Dobrý den paní Bryant" podala si ruku s Emily jedna doktorka, ale neměla bílý plášť. Tipuji, že je to ta psycholožka Sophie, jednou mi o ní říkala. ,,Dobrý den" vydechla.

,,Jak je na tom?" Zeptala se a utřela si slzy. ,,Nebojte se, je v pořádku, ale měla fakt na mále. Jednou ji musela paní doktorka oživovat. Prášky na uklidnění fakt způsobí i zástavu srdce když si jich vezme tolik. Museli jsme ji vypumpovat žaludek, ale teď už je v pořádku" ,,O-ona měla zástavu?" Zakoktala a já jenom koukal s otevřenou pusou. Ona fakt mohla umřít.

,,Bohužel, ale zachránili jsme ji a to je nejdůležitější" řekla a my jsme všichni přikývli.

,,Sophie ještě nikdy neměla žádné sklony k sebevraždě že ne?" Zvedla obočí. ,,Ne nikdy" ,,A co se stalo, že tohle provedla? Když u mě byla naposledy tak odcházela úplně v pořádku. Je pravda, že už je to třičtvrtě roku, co u mě nebyla, ale byla v pořádku, vyklidněná. Prášek na uklidnění si vzala třeba jenom jednou za dva týdny, někdy ani to ne. Takže co se stalo?" Zeptala se a všichni se podívali na mě. Já nemůžu úplně za všechno!! Nebo jo?

,,Poslední dobou toho na ní bylo moc. Měla to těžké ve škole, začala si se špatným klukem, ten ji potom ublížil a to ji asi nejvíce dodělalo" vydechla. Asi bych už měl jít. Za chvíli na mě začnou ukazovat a všechno mi vyčítat.

,,Tipuji, že úzkosti se vrátily" ,,Ano, dnes ráno mi říkala, že má hrozné úzkosti a vypadala na tom fakt špatně, ale nikdy mě nenapadlo, že by tohle dokázala udělat. Ona ona mi dvakrát volala a já měla těžký příjem a nemohla jsem ji to zvednout. Volala o pomoc. Kdybych ji to zvedla tak by to neudělala" zavzlykala. Radši nikomu o té zprávě říkat nebudu.

,,No rozhodně si pak budu muset se Sophie promluvit, nasadíme jiné prášky, tentokrát určitě antidepresiva. Prášky na uklidnění vysadíme. A možná by nebylo od věci kdyby třeba na takový týden šla do léčebny. Nevíme jestli to nebude chtít udělat znova a bylo by možná potřeba ji hlídat" řekla a já se na ní překvapeně podíval. Léčebna?

,,Oh aha a nebude lepší si s ní nejdříve promluvit?" ,,No samozřejmě, že si promluvíme. Ale jenom říkám, že tu ta možnost je" řekla a Yvonne a Thomas přikývli.

,,Sophie se za chvíli probudí tak klidně za ní můžete jít. Ale bude docela dost oblbená takže určitě nebude moc komunikovat" řekla. ,,Já ji musím vidět a obejmout a už nikdy ji nepustím" vydechla Yvonne.

,,Tak pojďte za mnou" řekla a její rodiče a Shawn s Emmou se za ní rozešli. ,,Justine myslím, že by si už měl jít" řekla mamka. ,,Já bych chtěl Sophie vidět" řekl jsem. ,,To není dobrý nápad. Už takhle její rodiče tě tu fakt neradi viděli" řekla.

,,Já vím, že jsi na mě naštvaná za to, co jsem udělal. Musel jsem to udělat. Ale já mám Sophie fakt rád jako kamarádku a záleží mi na ní. Nemohla by jsi to nějak Yvonne říct prosím? Chtěl bych ji fakt vidět a promluvit si s ní" řekl jsem.

,,No pokusím se ji něco říct, uvidíme" řekla a já ji poděkoval. ,,Tak já půjdu" řekl jsem a šel pryč. A zbytek dne jsem si nadával, že jsem ji dal to zkurvený zobrazeno. Třeba by to neudělala kdybych ji zavolal. Jsem fakt idiot, tohle si asi neodpustím.

O jeden den později

Zastavil jsem před pokojem Sophie a rozhodoval se jestli mám za ní fakt jít a nebo ne. Jsem z toho docela nervózní.

Nakonec jsem prostě rychle zaklepal a pak po chvilce vešel dovnitř.

,,Ahoj" vydechl jsem a ona se na mě překvapeně podívala. Hrozně se mi ulevilo, že je v pořádku. ,,Co tu děláš?" Šeptla. Vypadala zvláštně. Jako tělo bez duše.

,,Chtěl jsem tě vidět" ,,Žiju, super" falešně se usmála. ,,Co tě to napadlo? Proč jsi se chtěla zabít?" Vyhrkl jsem. ,,Tam bych se měla lépe" zamumlala. ,,Sophie proboha, jak tohle můžeš říkat? Nemůžeš takhle přemýšlet, prosím" řekl jsem s povzdechem a sedl si na židli vedle její postele.

,,Můj život je v hajzlu. Škola mi nejde, mám hrozný známky a to znamená, že se nedostanu na moji vysněnou vysokou, protože tam berou lidi s dokonalým průměrem hlavně ze třetího ročníku. To znamená, že nemám budoucnost, nevím co budu jiného dělat. Všichni mě nenávidí. Jsem pro všechny děvka, která vleze do postele každému. A uvěřila jsem jednomu zasranému klukovi a myslela si, že mě má rád. Panebože vždyť já už jsem mohla mít tolik hodných kluků, tolik jich mě chtělo a já si vybrala tebe, děvkaře a totálního hajzla! Jsem tak blbá a naivní a nevím co všechno" zavzlykala. Trochu mě zabolelo, jak o mě mluví. Sakra.

,,Proč tu jsi? Vždyť mě nenávidíš, ignoruješ mě. Ty by sis ani nevšiml, že jsem mrtvá" uchechtla se a promnula si obličej. ,,Tohle si myslíš? No to je neskutečný" pokroutil jsem hlavou. ,,Já se o tebe hrozně bál" ,,Zajímavý, že když jsem ti psala tu zprávu a prosila tě ať se ozveš tak jsi mě odignoroval" zašeptala rozklepaně.

,,Promiň, moc se ti omlouvám" chytil jsem ji za ruku. ,,Ne" vydechla a vytrhla se mi. ,,Už na mě nesahej, nikdy" zamumlala a já se na ní překvapeně podíval.

,,Sophie, ale..." ,,Co ale? Chceš mi něco ještě říct? Tak teď máš poslední možnost Justine. Řekni mi, že mě máš rád, že ti na mě záleží a že chceš být se mnou. Řekni, že lituješ svého nechutného chování. Tak to řekni" řekla a já na ní jenom koukal. Chtěl jsem něco říct, ale do pokoje vtrhla Emma s Abby.

,,Oh ahoj, máme vás tu nechat a nebo ho vyhodit?" Uchechtla se Abby a já protočil očima. ,,Jenom na chviličku, potřebuji Justinovi něco říct" zamumlala a holky přikývly a odešly.

,,Co mi chceš říct?" Zeptal jsem se. ,,Chci ti říct, že už za mnou nemusíš nikdy chodit. Sice jsi to ukončil předtím ty, ale teď jsi tady a nechápu proč. Tak ti chci říct, že prostě je opravdu konec. Už na tebe nechci myslet, nechci tě vidět. Chci se odmilovat, bude to těžký, ale nechci člověka jako jsi ty milovat a trápit se. Takže už sem za mnou nikdy nechoď, nechoď k nám domů. Pokud se někdy se Shawnem usmíříš tak se scházejte kdekoliv, hlavně ne v mé blízkosti" řekla a já na ní překvapeně koukal.

,,To myslíš vážně?" Zeptal jsem se potichu a pořád překvapeně. ,,Ty jsi to předtím ukončil tak proč bych já to nemohla myslet vážně? Byla jsem tak blbá" vydechla. ,,Takže prosím odejdi. Já se nechci trápit s člověkem jako ty" zamumlala a už se na mě ani nepodívala. Naštvaně jsem se zvedl a šel ke dveřím.

Chtěl jsem ještě něco říct, ale vysral jsem se na to, otevřel dveře a málem na mě spadly holky. Blbky byly nalepené na dveře a poslouchaly.

,,Jste trapný" zavrčel jsem a rychle odtud vypadl.

Byl jsem tak nasranej a možná i maličko zklamanej a uvnitř mě něco divně bolelo a já nechápal co to je.

Ahooooj❤️❤️ tak je tu zase další část❤️ to jsem byla zase nějak rychlá😂 ale myslím si, že to nikomu nevadí🙏😂❤️

Jsem pořád neskutečně překvapená z OBROVSKÉ aktivity u minulé části. Ta hromada těch komentářů to je extrém😂😂 ale moc vám všem děkuji!❤️ nejradši bych část věnovala každému, kdo mi dal vote takže všem skoro 125 lidem, ale to bohužel nejde😂 takže vám ji věnuji aspoň takhle😂❤️ fakt moc děkuji, každého si moc vážím❤️ a jsem nadšená, že ten příběh prožíváte tak moc jako já😍😍

Co říkáte na tuto část?

Báli jste se o Sophie? Naštěstí je ale v pořádku a udělala jednu zásadní věc.

Jste překvapení z toho, co Justinovi řekla? Souhlasíte s ní?

A jak dlouhý jejich vyhýbání se asi bude trvat?😁🤔

Moc všem děkuji za názory!!❤️❤️ mějte se krásně❤️ další očekávejte určitě v neděli❤️