Můžete se těšit na další Sasukeho žárlivou scénu ^-^ :D

Naruto scházel opatrně schody a přidržoval se zábradlí. Někdo už zběsile bouchal na jeho dveře. Netušil, kdo to může být, ale asi to bylo něco naléhavého, když se bouchání ozývalo už dvě minuty v kuse.

,,Ježíší už se plazím, bože! Jsem těhotnej, ne hluchej!" křiknul ke dveřím a sešel poslední tři schody.

Pod schody se trochu vydýchal. Poslední dobou mu to dělalo dost potíže. Nebyl zvyklý se takhle rychle zadýchat. Jenže jeho zvětšující se přední náklad byl těžší a těžší.

Přistoupil k domovním dveřím a otevřel je, aby se podíval na zatím nezvaného a neočekávaného návštěvníka.

,,Sas-uke?" vydechl překvapeně.

,,Ahoj," pousmál se na něj.Naruto pro jistotu zamrkal, jestli se mu to nezdá. 

Sasuke stojí u jeho dveří.

,,Jak jsi zjistil, kde bydlím?" zajímalo ho.

,,Byl to trošku oříšek, nikdo nechtěl nic říct. Tak jsem prostě prohledal Konohu." pokrčil černovlasý mladík rameny, ,,Nepozveš mě dál?"

Naruto omámen změnou Sasukeho chování, ustoupil ode dveří, aby mohla návštěva projít.

,,Provedeš mě tu?"

º•º•º

,,A co je za těmi dveřmi?" zajímal se Sasuke o pár minut později, když ho Naruto provedl domem i zahradou.

,,Dětský pokoj," odvětil Naruto.

,,Můžu?"

Naruto pokrčil rameny.

,,To je na tobě,"

A Sasuke vzal za kliku a otevřel dveře. Vstoupil do útulné místnosti. První, co ho vůbec zaujalo, bylo několik rámečků pověšených nad dětskou postýlkou. Přistoupil k ní a zahleděl se na fotky. Byly to ultrazvuky. Byly to fotky jeho syna.

,,To je... On?" zeptal se a divil se tomu, co s ním ten pohled dělá.

Naruto k němu tiše přistoupil.

,,Jo... Už konečně vypadá jako člověk a ne jako fazole," uchechtnul se.

Sasukemu se rozbušilo srdce, když se díval na poslední rámeček. Viděl velkou hlavičku a malé tělíčko. To jediné rozpoznal. Pak malou tečku v hrudi. To muselo být srdíčko. Zmateně rychle zamrkal, protože se najednou cítil dost na měkko.

,,Proč si tady?" přivedla ho zpět do světa Narutova otázka.

,,Čekáme syna," zašeptal Sasuke.

,,Jak to víš?" nechápal Naruto a zamračil se.

,,Potkal jsem Sakuru, když jsem se vrátil z mise a odcházel od Tsunade. Docela se tím chlubila."

,Drbna jedna, já věděl, že neudrží jazyk za zuby,' pomyslel si blonďák.

,,A jen proto, že čekám syna, si se tu znenadání objevil hned potom, co si prohledal Konohu, aby si zjistil, kde bydlím?"

,,Čekáš? Proč to jednotné číslo?" nechápal Sasuke.

,,Protože čekám syna. Já čekám syna." odvětil zamračeně Naruto.

,,Snad my ne?" otočil se na něj Sasuke.

Naruto se smutně ušklíbnul.

,,Žádné my už není. Nechal si mě samotného, když jsi to zjistil."

,,Mrzí mě to,"

,,Mě to taky mrzelo, ale už to zvládám. Mám spoustu lidí, kteří mi pomáhají."

,,Já ti taky pomůžu,"

,,Nechci od tebe pomoc. Už ne. Chtěl jsem jí předtím. Chtěl jsem podporu. Chtěl jsem útěchu. Chtěl jsem slyšet, že my dva to zvládneme a ne dostat ultimátum typu buď já, nebo on."

,,Zachoval jsem se jako idiot,"

,,Jsem rád, že sis to konečně přiznal,"

,,Chci to napravit,"

,,Proč? Proč teď, Sasuke? Protože si zjistil, že čekám syna? Pokračovatele tvého rodu? Co kdyby to byla holka, hm? To by ses tu neukázal, co?"

,,To není pravda. Je jedno, co to bude."

,,Najednou," uchechtnul se Naruto.

Sasuke ho chytil za ruku, ale Naruto se mu vyškubnul.

,,Nesahej na mě," zamračil se.

,,Chci to napravit, Naruto. Chci tu být pro tebe i pro něj. Pro vás oba."

,,Co tak najednou? Ještě před několika dny si se choval jako totální debil a nechtěl si o tom ani slyšet. Ignoroval si mě, když jsem na tebe při tréninku mluvil, dělal si, že tam nejsem."
Sasuke sklopil hlavu.

,,Přemýšlel jsem. Když jsme byli v Suně, Sakura do mě hustila děsný moudra, který jsem si nechtěl připustit, a když jsem včera zjistil, že budeme mít syna, začal jsem nad tím přemýšlet."

,,Já budu mít syna," trval si na svém Naruto.

,,Naruto," vydechnul Sasuke zničeně.

,,Ne, žádný Naruto... Vykašlal si se na mě. Obvinil si mě z toho, že to dítě není tvoje. A teď najednou přijdeš a děláš, jakoby se nic nestalo? Já už o tebe nestojím, Sasuke. Nechci ti dát další šanci a nechci si zase zvyknout na tvou přítomnost, protože se bojím toho, že ti zase hrábne a vykašleš se na nás."

,,Přísahám, že se to nestane,"

,,Nevěřím ti,"

Sasuke si zničeně prohrábnul černé vlasy.

,,Omlouvám se, Naruto. Slyšíš? Omlouvám se. Víš, že se neomlouvám často, ale teď se ti vážně omlouvám. Posral jsem to, vím to a lituju toho."

,,Jenže na to je pozdě, Sasuke. Zvládnul jsem bez tebe už čtyři měsíce a nehodlám to měnit. Navíc... Navíc za jedenáct týdnů odcházím stejně do Suny." řekl mu pevně.

Sasuke se na něj překvapeně podíval.

,,Prosím?!"

,,Jo. Za jedenáct týdnů odcházím do Suny."

,,Zbláznil ses?! Nemůžeš jít na žádnou misi!"

,,To není mise," vyvedl ho z omylu blonďák.

Sasuke se zamračil.

,,A co to teda je?!"

,,Tsunade mi sdělila, že od třicátého pátého týdne budu muset mít přidělenou ochranku, kterou si můžu zvolit sám. Je to za prvé z toho důvodu, aby se mi něco nestalo ohledně malého a za druhé je to z toho důvodu, že nevíme, jestli se zpráva o tom, že jsem Nositel, nedostala už k Akatsuki nebo k Orochimarovi."

,,A co s tím má společného Suna?"

,,Pokud Orochimaru nebo Akatsuki ví o tom, že jsem Nositel a budou plánovat mé zajmutí, nebudou počítat s tím, že budu po zbytek těhotenství v Suně."

,,Proč do Suny? Proč ne někam jinam?"

,,Protože Gaara se o nás postará," 

Sasukeho oči potemněly. Jeho tělem prostupovala horká žárlivost.

,,Gaara se o vás nemá co starat! Od toho jsem tu snad já ne?!" vyštěkl na něj a roztáhnul ruce.

Naruto ho zpražil ledovým pohledem, za který by se nemusel ani Sasuke stydět.

,,Ty ses na nás vysral jako první... Gaara mi nabídnul pomoc hned, co se dozvěděl, že čekám dítě. Nabídnul mi pomoc, i když věděl, že to dítě není jeho a je tvoje."

,,Takže si mě vyměnil za nějakej kus písku?!" Sasuke zrudnul vzteky.

,,Chápeš to dost špatně, Sasuke. Já tě nevyměnil. Ty ses na mě vykašlal jako první. Nevím, kolikrát to budu muset opakovat, než ti to dojde." 

Naruto mluvil klidným hlasem. Nehodlal se rozčilovat. To by nedělalo dobře malému. Stačilo, že tu hulákal už Sasuke, nemusel se přidat i on.

,,Měl by si jít, je už pozdě,"

,,Nikam nepůjdeš, Naruto, a rozhodně ne za ním," zavrčel Sasuke výhružně.

,,Můžu si dělat, co chci a co uznám za vhodný. Takhle jsem se rozhodnul a takhle to bude. Oba jsme měli na výběr a oba jsme se podle svého výběru zachovali." zavrčel na něj zpětně Naruto.

,,Víš, co? Fajn! Táhni si za ním, když ti na něm tak strašně záleží! A klidně si tam už i zůstaň!" zařval na něj vztekle Sasuke a odešel. 

º•º•º

Naruto už jenom slyšel vzteklé prásknutí domovních dveří, než se sesunul do houpacího křesla. Tak tohle teda nešlo, jak si představoval. Teda, on si to ani nepředstavoval, protože nikdy nedoufal, že by Sasuke přišel za ním. Omluvil se mu, ano, ale tohle omluva jen tak nespraví. Najednou měl zájem, najednou. Jenže, co kdyby se opravdu stalo, že by ho Sasuke zase opustil, když by to nezvládal? Co potom? To už by se jistojistě zhroutil.

To, že by posledních pět týdnů strávil v Suně, ho napadlo dnes odpoledne. Bral to jako dobrý nápad a hned poslal zprávu Gaarovi. Čekal na odpověď, jak by se k tomu postavil. Potom by informoval Tsunade. Věřil, že ona jeho rozhodnutí podpoří. Bylo to možná nejlepší řešení, co se týkalo jeho ochrany a ochrany jeho ještě nenarozeného syna před Orochimarem a Akatsuki.

A ten skoro žárlivý výbuch, který tu před chvíli Sasuke udělal? Nepřikládal tomu moc velkou váhu. Podle něj to byl jenom takový výpadek. Docela ho však zajímalo to, jaká moudra do něj Sakura tloukla.