V příští kapitolce se už něco začne pořádně dít :)

Večer před odchodem do Písečné vesnice, kde měli za úkol převzít od Gaary nějaký svitek, ležel Naruto schoulený v klubíčku a zabalený v peřině. Vypadal jako kukla, vyčuhovala mu jenom jeho blonďatá kštice. Byl v desátém týdnu. Už dva a půl měsíce v něm rostl a sílil nový život. Modlil se k bohu, jestli vůbec kdy nějaký existoval, aby všechno proběhlo v pořádku tak, jak má, bez komplikací a obtíží. Pořád tomu nemohl pořádně uvěřit. Těšil se, až si o tom popovídá s Gaarou, pokud hned nevyrazí na cestu zpět do Konohy.

º•º•º

Sasuke se převaloval z boku na záda, ze zad na druhý bok a z druhého boku na břicho. Opakoval to každých několik minut. Koulel se po posteli sem a tam a ne a ne zabrat a propadnout se do hlubin spánku. Poslední dobou měl dost špatný a trhaný spánek. Věčně se budil a zpitoměle hledal osobu vedle sebe, na kterou byl už nějaký čas zvyklý. Místo ní, však našel vždycky prázdné místo. Možná mu tělem projížděla i nervozita ze zítřejší mise právě proto, že po více jak čtrnácti dnech uvidí někoho, kdo zřejmě stoprocentně může za jeho nekvalitní spánek. Stále však svoje rozhodnutí nezměnil. Pořád si stál pevně za svým. Jak by to vypadalo, kdyby teď za ním přišel s prosíkem, aby ho vzal zpět a stala se z nich kompletní šťastná rodina.

Černovlasý mladík si odfrknul.

,To nikdy,'

Snažil se si stále vtlouct do hlavy to, že mít dítě v osmnácti letech je totální blbost. Nechtěl si připustit, že je to spíše strach, který se ho zmocňuje a který zapřičiňuje to, že si myslí, že by to nezvládl. Že by nezvládl se postarat o to malé a o Naruta. Protože už jenom postarat se občas o Naruta byl dost nadlidský úkol. I když byl vlastně dospělý, pořád to bylo dítě. Dospělé dítě. A dítě přece nemůže vychovávat další dítě.

º•º•º

Druhý den dopoledne, sedm minut před jedenáctou hodinou se všichni tři sešli u Hlavní brány Konohy. Bylo mezi nimi nepříjemné ticho. Narutovo srdce bilo mnohem rychleji než obvykle, když spatřil černovlasého chlapce, který ho probodával pohledem. Proto se raději postavil, co nejdál od něj a snažil se dělat, že tam není, i když jeho půlnoční pohled na sobě stále cítil. Sakura stála mezi nimi a i ona byla z tohoto setkání poměrně nervózní. Stála mezi nimi jako most, který spojuje dva břehy. 

Kakashi tentokrát dorazil pouze s dvaceti osmi minutovým zpožděním. Nikdo tentokrát nic neřekl, jak bylo jindy zvykem. Skoro beze slova se všichni vydali na třídenní cestu do Písečné vesnice.

º•º•º

,,Nechceš si dát pauzu?" starala se Sakura, když byli na cestě už přes šest hodin.

,,Jsem v pohodě, Sakuro," zazubil si na ní blonďák a bez obtíží pokračoval dál.

,,Když budeš chtít pauzu, stačí říct Naruto a zastavíme," přidal se Kakashi.

Naruto zavrtěl hlavou.

,,Jsem v pohodě, vážně, nedělejte si starosti. Tuhle trasu jsem šel už několikrát." zasmál se.

,,Co tvůj dům?" snažil se s ním šedovlasý sensei zapříst hovor.

,,Je konečně hotový. Všichni mi moc pomohli. Obzvlášť Sakura, ta tam se mnou zůstávala, i když všichni odešli." usmál se na ní vděčně a Sakura lehce zrudla.

,,Tak doufám, že mě jednou provedeš,"

,,Jasně, bude se pořádat nějaká menší oslava, takže určitě budete zván," 

Kakashi se pod maskou usmál.

,,A co miminko?"

,,Miminko je v pořádku. Prý se vyvíjí tak jak má. Zatím nemám nějaký zvláštní chutě nebo výkyvy nálad, jak mě Tsunade upozorňovala. Díkybohu ty ranní nevolnosti už ustali a já si nemusím každý ráno povídat se záchodovou mísou." zašklebil se na konci.

Sasuke šel dva kroky za nimi. Do jejich hovoru se nijak nezapojoval a snažil se ho snad i ignorovat. Jakmile ale Kakashi vyslovil otázku ohledně miminka, jeho uši samy od sebe zbystřily a jeho srdce začalo bít nepatrně rychleji. Když však uslyšel, že je všechno v pořádku, uklidnil se.

º•º•º

Navečer došli do Čajové vesnice, kde se na noc ubytovali v malém hotýlku. 

Naruto nervózně očekával, že uslyší slabé zaťukání na dveře a Sasuke za ním přijde a třeba si promluví. Jenže ťukání se neozvalo a nikdo jeho pokoj nenavštívil.

Stejně tak Sasuke v pokoji vedle toho Narutova očekával, zaklepání a jeho přítomnost. Čekal na ní skoro až do pozdního rána, než ho zmohla únava a vědomí, že mu je už evidentně úplně ukradený.

º•º•º

Ráno po snídani se opět vydali na cestu, která probíhala obdobně, jako předešlého dne. Sakura, Naruto i Kakashi šli vepředu a Sasuke o krok za nimi. Připadal si jako totálně vyčleněný z kolektivu, jako byl dřív Naruto. Jenže mu nepřišlo normální se s nimi zapojovat do jakékoliv konverzace, když byla situace taková, jaká byla. Skoro ani nezaznamenal, že se k němu nepozorovaně přidal Kakashi, který lehce zpomalil, aby ho Sakura s Narutem, kteří byli v živém hovoru, předešli.

,,Jak to snášíš?" zeptal se ho.

,,Co jako?" vydechl Sasuke, možná až trochu nepříjemným a podrážděným hlasem.

,,Tak nějak... Všechno," pokrčil rameny a Hatake.

,,Bylo to jeho rozhodnutí," pokrčil Sasuke nakonec chmurně rameny a uhnul pohledem do strany.

,,A ty s jeho rozhodnutím souhlasíš?"

,,Jistě, že ne," zamračil se.

,,Tak proč s tím nic neuděláš?"

,,Protože já děcko nechci," tvrdil zatvrzele.

,,Tak to jste potom ale ve slepé uličce. Naruto se ho nevzdá."

,,Nevzdá, no. Vzdal se radši mě."

,,Nedal si mu na výběr,"

,,Ale dal,"

,,To nebyl výběr Sasuke, měl by ses nad tím zamyslet. Zatlačil si toho kluka do kouta."

º•º•º

Večer se dokobrcali do jedné malé vesničky, kde se opět ubytovali v nikterak přepychovém hotýlku.

º•º•º

Naruto po společné večeři přešlapoval po pokoji jako lev v kleci. S rukama spojenýma za zády přecházel od jedné zdi k druhé s hlavou skloněnou, jak usilovně přemýšlel. Nakonec se zastavil přímo uprostřed pokoje, otočil se o devadesát stupňů doprava a zmizel za zavřenými dveřmi. Ušel pár kroků, které ho dělily od Sasukeho pokoje. Před jeho dveřmi se zastavil a chvíli poslouchal, zda něco neuslyší. Bylo tam ticho a klid. Nadechnul se a vydechnul. Zvednul ruku sevřenou v pěst a chtěl zabouchat. V poslední sekundě, kdy ho ode dveří dělilo pár milimetrů, zavrtěl hlavou a povzdychl si.

,Nebudu se doprošovat,' pomyslel si a zmizel opět ve svém pokoji.

º•º•º

Sasuke seděl na posteli v tureckém sedu a hypnotizoval dřevěné dveře před sebou. Na chvíli dokonce i zpozorněl a celý se i začal nějak divně třást, jako kdyby tušil, že je někdo za dveřmi. Jenže pocit jej velmi brzy opustil. Zamračil se a nakonec vyšel ven z pokoje. Ušel několik kroků, které ho dělily od Narutova pokoje. Zastavil se a zaposlouchal se. V pokoji bylo ticho. Zvedl ruku a chtěl zaklepat. Pak se zamračil a ruku zase stáhnul podél těla. Chvíli se díval ještě na dveře, ale pak s odfrknutím odešel zpět do svého pokoje.

,Já nebudu ten, kdo se má omlouvat,'

º•º•º

Nakonec oba dva chlapci usnuli každý zvlášť, opět pohrouženi do svých myšlenek a uvažování, zda náhodou opravdu zaklepat na ty druhé dveře měli, a ukázat tak tomu druhému, že mu není lhostejný.

º•º•º

Třetí den cesty se kolem brzkého odpoledne dostali k branám Písečné vesnice, kde je stráže doprovodili do Kazekageho kanceláře.

Gaara je s vřelým a přátelským úsměvem přivítal a v jeho smaragdových očích se šibalsky zalesklo, když spatřil Naruta. Zpráva o de facto prvním žijícím Nositeli se roznesla opravdu bleskovým tempem.

,,Vítám vás ve vesnici," začal s úsměvem a Kakashimu hned předával do rukou svitek, který měli odnést Tsunade, ,,doufám, že se tu nějaký čas zdržíte,"

,,Nikam se sice nepospíchá, ale Naruto by měl mít za čtyři dny další kontrolu," pokrčil rameny Kakashi.

,,S tím se již počítá. Pokud se tu zdržíte, dostali jsme od Tsunade jasné pokyny jak postupovat při vyšetření."

Kakashi se podíval na přímo nadšeného Naruta, který přikyvoval hlavou a mnul si ruce.

,,V tom případě nevidím problém se tu chvíli zdržet," souhlasil nakonec šedovlasý ninja.

,,Výborně, Baku vás zavede do vašich pokojů. Chovejte se tu jako doma... A Naruto," blonďák se otočil na rudovlasého vůdce vesnice, ,,stav se za mnou až budeš mít čas,"

,,Vybalím si a přijdu. Času mám habaděj." mrknul na něj s úsměvem Naruto, aniž by si všimnul, že v půlnočně černých očích majetnicky zablesklo.

º•º•º

Naruto shodil sbalený batoh ze zad na postel. Rozepnul ho a rychle si vybalil několik věcí, které si sebou nesl. Sundal si svou ninja pásku z čela a prohrábnul si vlasy. Položil ji na noční stolek a trochu si rozepnul zip na své kombinéze. Vyšel z pokoje a s rukama v kapsách zamířil zpět za Gaarou do jeho kanceláře.