Ráno se Naruto probudil v teplém objetí Sasukeho pevných paží. Byl k němu natisknutý zády a ležel mu na paži. Na krku ho lechtalo pár jeho černých pramínků vlasů. Smutně se pousmál. Tohle mu chybělo tak moc, že už skoro zapomněl jako to je se vedle něj probouzet. Tiše, aby ho nevzbudil se vymotal z jeho sevření a posadil se. Malý byl od včerejška nějaký klidný. Sám byl překvapený z toho, jak na Sasukeho dotek reaguje a jak se okamžitě včera uklidnil, když na něj přiložil Sasuke ruku. Nehledě na to, jak byl šíleně klidný, když mu ho Sasuke po masáži kouřil.

,,Kam jdeš?" uslyšel nespokojené zavrčení.

,,Už je ráno," konstatoval Naruto.

,,A?"

,,Měli bychom se nasnídat a vyrazit," chtěl vstát, ale Sasukeho ruka vystřelila, chytnula ho za paži a stáhla zpět do teplých peřin ke svému majiteli.

Pevné ruce se mu opět omotaly kolem těla a nehodlaly ho nikam pustit.

,,Ještě chvíli... Tohle je tak příjemný," zamumlal mu Sasuke ospale do krku.

Přes Narutův obličej prolétl opět smutný úsměv. Člověk by to nikdy neřekl, ale Sasuke byl děsně rozněžnělý po ránu, než se úplně probudil a nahodil zase ten svůj kamenný výraz. Po ránu byl naprosto k zulíbání a skládal jeden kompliment za druhým. Většinou jedině ráno jste od něj mohli slyšet opravdu něco hezkého od srdce.

,,Sasuke..." vydechnul Naruto, ,,Pusť mě, mám hlad, chci se najíst," protestoval.

I když v žádném případě tohle místo opouštět nechtěl. Jídlo byla jenom ubohá výmluva na to, aby zmizel z jeho blízkosti, než by z ní zešílel.

Sasuke ho s nespokojeným mručením pustil a Naruto mohl konečně vylézt z postele.

º•º•º

Po snídani se vydali na opět na cestu. Poslední necelá třetina cesty byla před nimi a Naruto hrdě našlapoval kupředu. Malý byl zatím v klidu, zřejmě spokojeně přijímal Narutovu snídani.

,,Kde si včera byl, Sasuke? Klepal jsem u tebe večer a ty nikde," zajímal se Neji a v jeho bílých očí spiklenecky zablesklo.

,,Byl jsem u Naruta," odpověděl mu popravdě Sasuke, ,,po kontrole jsme šli k němu a... Namasíroval jsem ho tam."

,,Jo tak namasíroval," poškleboval se mu Neji.

,,Je to pravda. Boleli ho záda." pokrčil rameny Sasuke.

,,Taky bych chtěl masáž, která by trvala až do rána,"

,,Usnuli jsme,"

,,Jistě, co jinýho se dá večer dělat, než spát, že jo,"

,,Blbečku," procedil Sasuke mezi zuby a zrychlil krok, aby nemusel jít s ním.

Tohle to rejpání neměl vůbec rád.

º•º•º

Odpoledne se konečně dostavili do Skryté Písečné vesnice. Naruto šel celou cestu pěšky, tuhle etapu zvládnul bez pomoci.

,,Jste tu nějak brzy," přivítal je Gaara s úsměvem.

,,Dva dny mě nesli," protočil očima Naruto.

,,Nějaké potíže?" rudovláskův obličej zestarostněl. 

,,Nic šíleného, malý jenom kopal," usmál se na něj blonďák a tentokrát si všimnul Sasukeho nepěkného výrazu.

,,No nic, my vyrazíme nazpět. Naše mise je tímhle u konce." oznámil Shikamaru.

,,Díky za doprovod," otočil se na ně blonďák.

Rozloučili se a Shikamaru, Neji a tři doprovodní ANBU, kteří za celou cestu neprohodili jedno jediné slovo odešli.

,,Já tu zůstávám," odvětil Sasuke pevně, když viděl Narutův tázavý pohled.

,,A-ale-"

,,Počítal jsem s tím," vmísil se do toho Gaara, než Naruto stihnul doříct větu.

,,To je dobře," konstatoval Sasuke zamračeně.

,,Ubytovaní budete u nás doma. Pro všechny případy. Kdyby se něco stalo, je to k nemocnici nejblíž. Tam vás Baku zavede nejprve, aby si mohl podstoupit kontrolu, všechno o tvém stavu od Tsunade víme a máme jasné pokyny. Poté vás Baku dovede k nám domů. Já se sourozenci se tam dostaneme až někdy k večeru. Chovejte se tam jako doma."

Oba ninjové kývli.

º•º•º

,,Nikdo mi neřekl, že ty tu zůstaneš," začal Naruto hned potom, co je Baku doprovodil do Gaarova domu a ukázal jim jejich pokoje.

,,Mohlo ti to dojít, že tu budu chtít zůstat," pokrčil rameny Sasuke.

,,Tsunade o tom ví?"

,,Jistě. Oznámil jsem jí to ten den, co jsme odcházeli z vesnice."

,,A mě si to jako říct nemohl?!"

,,Měl si už dost problémů s tím, že jdu vůbec s tebou v doprovodným týmu," zamračil se na něj Sasuke.

,,Proč tu chceš jako zůstat? Není lepší se vrátit domů a plnit nějakou lepší misi?!"

,,Pro mě je přednější zůstat tady s tebou,"

,,Proč jako?! Já tě tady nechci!"

,,Protože mám o vás dva starost. Co je na tom k nepochopení, sakra?! Tobě se to, co se včera stalo, nelíbilo? Nechybělo ti se mnou usínat nebo co?!"

,,To co se stalo včera, byla chyba! Nemělo to dojít tak daleko!... Jasně, že mi chybělo s tebou usínat, ale já jsem s tebou chtěl usínat celou dobu a ne až zase po půl roce!"

,,Sakra, kolikrát se ti mám ještě omlouvat?!"

,,Omluvou tohle nezpravíš..." Narutův hlas se zklidnil na normální tóninu, ,,Pokud nedokážeš vrátit čas,"

,,Víš, že čas vrátit nejde, Naruto, ale mě to opravdu mrzí, pochop to, prosím,"

,,Já to chápu, Sasuke, ale začalo tě to mrzet po dost dlouhý době. Už jsem si zvyknul na žití bez tebe a akorát mi to teď děláš ještě horší, když za mnou furt lezeš."

,,Nemůžeš mi bránit v tom, abych ho vídal, až se narodí," zamračil se na něj Sasuke.

,,Já ti v tom taky bránit nebudu. Budu jedině rád, když o něj projevíš trochu zájmu."

,,A nebylo by lepší o něj projevovat ten zájem společně?"

,,Ne," s tím se Naruto zavřel ve svém pokoji pro hosty.

º•º•º

,Sakra proč to musí pořád dělat těžší a těžší?! Nejdřív mi dá na výběr, zbaví se mě a pak se mi omlouvá a chce to zpravit? Co ho k tomu vede? Vždyť mi ani za celou tu dobu neřekl, že mě miluje. Skoro se mi nikdy neomluvil, ani když to vážně byla jeho vina. A teď se mi omlouvám třeba třikrát v jedný větě? Nemůžu mu znovu podlehnout... Co když toho pak na něj bude moc, co když to se mnou a s malým nebude zvládat a zase mě od sebe odstřihne? Co potom?... Ne... Prostě to zůstane tak, jak to je. Budu rád, když se s ním bude vídat, ale my dva už prostě ne...' přemýšlel zuřivě blonďatý mladík a pochodoval po pokoji jako lev v kleci.

No, trochu nadsazené. Kolébal se po pokoji jako tučňák v kleci. To už je reálnější.

º•º•º

,Bože, to to prostě nemůže zahodit za hlavu a přijmout konečně fakt, že chci být s ním a s malým? Jak se vlastně bude jmenovat? Přemýšlel už o tom? Taky bych mohl nadhodit nějaký návrh... Hm... Sakra Naruto, vzpamatuj se už a pochop, že patříme k sobě. Jo, možná jsem ti měl říct, že tě miluju, možná jsem mohl být občas milejší, možná jsem se ti mohl někdy omluvit... Ale to jsem prostě já. Pro mě už byl dost velkej krok si tě k sobě zpola nastěhovat a ochotně s tebou trávit veškerej volnej čas...' dumal Sasuke sedíc přitom v tureckém sedu na posteli, ,A ten Gaara... Pije mi krev zmetek... Ještě jednou se na něho podívá tak, jako dneska a přísahám, že mu zmaluju ksicht Kazekage ne Kazekage.'

º•º•º

,,Páni! Ty už máš krásně velký bříško!" rozplývala se Temari, když se navečer objevila doma a přivítala se s dvěma ninji.

,,Snad na tebe nejdou mateřský pudy," protočil Kankuro se smíchem oči.

,,No to víš, že bych chtěla malé mimí," culila se.

Gaara i Kankuro ji lehce zamračeně pozorovali. Co s tak tvrdou ženskou, jakou byla právě Temari, udělá pohled na těhotenské bříško.

,,Máš ještě dost času," prohodil Kankuro.

,,No ty mi do toho rozhodně kecat nebudeš, bráško," mrkla na něj všetečně.

,,Máte hlad?" zajímal se Gaara a pro jistotu změnil téma.

,,Jako vlk," zazubil se Naruto.

,,Tak si skočíme na jídlo do jedné restaurace. Nepočítali jsme, že se tu objevíte až s takovým předstihem." pokrčil rudovlasý Kazekage omluvně rameny.

º•º•º

Sasuke propaloval Gaaru a občas i Naruta vzteklým pohledem.

,Dělá mi tohle jako schválně?' přemýšlel a snažil skrýt svůj naštvaný obličej za jídelním lístkem.

Naruto si totiž v restauraci snad jako naschvál sedl vedle Gaary na židli, Sasuke seděl naproti němu vedle Temari a Kankuro jim kraloval v čele stolu.

,,Proč mám pocit, že mě chce ten kluk zabít pohledem?" špitnul tiše a nepozorovaně Gaara směrem k Narutovi.

Ten uhnul pohledem a uchechtnul se. Dělal, že ho strašně zajímají příbory vyskládané na stole a pohrával si s vidličkou.

,,Protože se o to momentálně snaží," prohodil, aniž by se mu pohybovaly rty.

Gaara se uchechtnul. Tohle se mu docela líbilo. Nebyl ani překvapený, když od Tsunade, v den, kdy odcházeli z vesnice, dostal zprávu o tom, že Sasuke tam nejspíše zůstane s Narutem, aby na něj dohlížel. Neměl proti tomu nic. Ten kluk mu byl naprosto ukradený. Jen litoval mladého blonďáka a nadával sám sobě, že se měl vyslovit opravdu dřív, a ne to zbytečně tutlat pod pokličkou. Možná teď mohlo být všechno úplně jinak.

,,Gaara říkal, že sis koupil dům," rozehnala nepříjemné ticho a poněkud nepříjemnou atmosféru Temari.

,,Jo, koupil. Patrový malý rodinný baráček se zahradou." přikývnul Naruto.

,,A líbí se ti tam?"

,,Líbí. Přátelé mi pomohli s nutnými opravami a zvelebení zahrady a teď je to tam fakt nádherný. Odvedli jsme na tom kus práce, tak jsem na to patřičně hrdý."

,,A pokojíček pro miminko máš už zařízený?"

,,To byla jedna z prvních věcí, která se vůbec zařizovala," zasmál se Naruto, ,,Na to se hlavně vrhly holky, tahaly mě po nákupech od rána do večera," mávnul nad tím se smíchem rukou, když si na to vzpomněl.

,,A vybral si už jméno?" bylo dost očividné, že i Temari skoro ignoruje Sasukeho přítomnost, nebo přinejmenším nepočítá s tím, že by se Sasuke do toho nějak angažoval.

,,Jo," kývnul Naruto a podíval se poprvé za večer na Sasukeho.

Jejich pohledy se střetnuly a vpily se do sebe jako inkoust do vody.

,,Bude se jmenovat Menma,"