LUCIAN

Překvapila mě. Fakt jsem ten kus koláče nečekal. Zachoval jsem se k ní jako čurák, a i tak mi dala ten zatracenej zákusek. Nijak zvlášť jsem si to za tu pomoc nezasloužil. Přeci jenom, dvojčata by toho kreténa zvládli, já si jen přisadil navíc, když jsem mu jednu vrazil. Byla tak skvělá, že dokonce podarovala i ostatní, kteří s tím neměli nic společnýho. Tahle holka byla snad svatá. Sledoval jsem jí na každém kroku, jak se mihla bistrem. Cítil jsem se hrozně dobře - znala moje jméno, který z její pusy znělo tak dokonale, ale zároveň provinile - za to, co jsem jí minule provedl. V kapse mě pálil ten papírek s číslem, který znovu dala Dorianovi, a po kterém jsem hned skočil. Nikdo z nich nebude mít její číslo. Ani se nad tím nepozastavila, jenže mě to hrozně nasralo. Dorian se na ní díval tím pohledem, kterej jsem znal. Chtěl ji. Všichni jsme byli spíš na sex než na vodění se za ručičku, ale byly i výjimky. Neměl jsem ponětí, co zrovna on od ní chce, ale hodlal jsem tomu udělat přítrž. Byla dokonalá. I v tý pracovní uniformě. Bloček v kapse, tužku zapíchnutou v drdolu na hlavě. Povzdechl jsem si. Byla kurva nádherná a rozhodně ne pro něj.

"Ty to jíst nebudeš?" ozval se Theodor a ukázal na můj stále nedotčený talíř se záchranným.

"Jestli ne vole, tak řekni, sežeru to sám. Tohle si od tý sladký kočičky nenechám ujít." pokračoval Dorian s plnou pusou vlastního koláče.

"Hele vole, aby bylo mezi náma jasno. Vyser se na to. Už minule jsem si na ní dělal nárok já! A jestli s ní nepřestaneš flirtovat, rozbiju ti hubu!" odsekl jsem mu.

"No tak pánové, je to jen jedna ženská, přeci se kvůli ní nebudete dohadovat, jak nadržený čoklové, co ucejtí nějakou frndu." řekl Oliver. "Prostě si jí prostřídejte a je pokoj."

"Drž hubu!" vykřikli jsme s Dorianem najednou. Podíval jsem se na něj a přimhouřil oči. Dělá si prdel, že jo. Kdyby to šlo, tak bych ho tím pohledem, kterej jsem na něj házel, vykuchal. Zmrd jeden. Zavřel jsem oči, prokřupal si krk a konečně se dal do cheesecaku. Byl výbornej, ale tu pachuť v hubě z týhle situace to nesetřelo. Cítil jsem na sobě většinu pohledů kluků. Co maj do prdele za problém?!

"Uklidni se." sykl na mě Sebastian, kterej měl položenou prdel vedle mě. Byl jsem kurevsky vytočenej, že by mi nedělalo problém mu vrazit tu vidličku do krku. I když si ji zasloužil Dorian. Do prdele. Hodil jsem do sebe to, co jsem měl před sebou a zapil to kafem. Bylo to skvělý. A bylo to ještě lepší, když jsem věděl, že mi to dala ta zatracená Popelka. Tahle to nešlo. Musel jsem zakopat válečnou sekeru. Ani jeden z nás se nezachoval úplně v pohodě, ale já byl větší hajzl, takže jsem musel udělat první krok. Kluci dožrali, plánovali nějaký jízdy, pak žvanili o párty, která je dneska. Klepali se na to, až zasunou. Především Dean, kterej měl ještě hořkou náladu po tý poslední prohře a byl nasranej kvůli ségře. Zase. Ten kluk ji miloval, staral se o ní, někdy až moc. Ale chápal jsem to, rodiče na ně srali a pro něj to byla jeho malá sestřička. Byla to mladá holka z bohatý rodiny, celkem výstavní a ochomýtalo se kolem ní hrozně moc debilů. Chránil ji. I když se díky ní lehko nasral. A my jsme s ním drželi basu. Tak nějak jsme ji brali všichni jako ségru a nebyl problém se kvůli ní pustit do něčeho většího.

Návštěva bistra se chýlila ke konci, protože ti dementi chtěli na tu kalbu, ale mě se odsud absolutně nechtělo. Došel jsem se vypustit na hajzl a když jsem se vracel, zarazil jsem se uprostřed pohybu. Co to, do prdele?! Dorian se opíral rukama o pult, kde držel Popelku jak v pasti. Ten pazneht byl vysokej, takže i v týhle poloze se na něj dívala ze zdola. Skoro se na ni lepil a usmíval se jak zasraný sluníčko. Přimhouřil jsem oči a zatnul pěsti. Dělá si do píči kozy?! Někdo ke mě přišel a strčil mě do hrudi, tlačil na mě, abych zacouval.

"Klid, kámo. Jenom s ní mluví. O nic se nepokusil. Sleduju to. Vole, přestaň!" podle hlasu to byl Sebastian.

"Nemluvil jsem snad jasně?!" zajímalo mě, fakt děsně nasranýho. Sebastian mě musel držet, abych tam nevlítnul a nerozbil tomu sráčovi hubu.

"Hej, uklidni se! Nebudeme se mezi sebou rvát, ano? Vypadnem odtud a bude, jo?!"

"Táhněte do prdele!" křiknul jsem, odrazil jsem Sebastiana, až klopýtnul. Vylovil jsem z peněženky nějaký bankovky, o jejich hodnotě jsem neměl ani páru, aniž bych z té dvojice spustil oči, třísknul s nima o ten samý pult, na druhé straně od nich a odkráčel z bistra. Nemohl bych se přiblížit víc, protože bych Doriana sejmul. Nasedl jsem do auta a šlápnul na plyn. Hlavu jsem měl plnou sraček a potřeboval jsem je dostat pryč. Soustředil jsem se jen na jedno. Aby na tachometru byla rychlost udaná v trojčíslí.

-

Po zběsilé jízdě jsem si zajel do posilovny, kde jsem cedil pot dobrý tři hodiny. Zdálo se, že jsem se uklidnil. Rozhodně už jsem nebyl tak nasranej. Rozhodně jsem už svýmu kámošovi nechtěl urvat koule. To byla dobrá zpráva. Dorazil jsem domů, že se převlíknu a vyrazím si na tu párty, co měla bejt. Potřeboval jsem taky do někoho strčit péro, aby se mi ulevilo, abych měl jiný starosti, myšlenky. Jenže jsem rozhodně nepočítal s tím, co mi doma oznámí fotr.

"Luciane, zítra je velká oslava narozenin tvé matky a chci, abys tu byl. Chci, aby ses choval slušně, bude tu spousta významných lidí. Chci, aby viděli, že mám syna, na kterého bych někdy v jiném životě mohl být snad hrdý. Nechci žádný skandály, nechci, aby ses projevoval jako obvykle, tedy jako sráč, co akorát machruje. A především chci, aby ses věnoval Annabell."

"Komu?" nerozuměl jsem. Už tak jsem na něj čuměl jak debil při tom jeho panovačným proslovu. Z který zkurvený planety spadnul?

"Annabell Montgomeryová."

"Děláš si prdel?" dělal si ji, určitě. Fakt jsem ho nepobíral.

"Je to dobrá partie, to snad víš. Celkem hezká, neskutečně bohatá a s jejím tatíkem máme pár společných obchodů i zájmů. Mohli bychom spojit naše majetky. Mohl by sis ji vzít." dopověděl a mě málem vypadly oči. Pak jsem se rozesmál. Hodně, hlasitě. Když mě ten záchvat jakš takš přešel podíval jsem se na něj.

"Tak ten byl dobrej!"

"To nebyl vtip, ty idiote!" odsekl mi nasraně.

"Děláš si prdel?!" zvážněl jsem. Humor v okamžiku v řiti.

"Čemu nerozumíš? Díru má jako každá, takže si zašukáš i tak a vyděláme na tom."

"Ty ses snad posral! Copak jsme v nějakým zkurveným devatenáctým století, že nám budete domlouvat svatbu?! Tak to kurva ani omylem. S tím jdi fakt do prdele! Dělej si co chceš, ale beze mě a rozhodně tu nehodlám bejt, až ty se tu budeš předvádět jako dokonalej rodinnej typ. Táhni k čertu!" vyštěkl jsem na něj a odkráčel do svého pokoje. Křičel za mnou, že jsem nevděčnej sráč, kterýho nemůže vystát. No tak to bylo vzájemný. Potřeboval jsem se vožrat. Natáhnul jsem na sebe nějaký hadry a vysmahnul z toho podělanýho baráku. Nasedl jsem do auta a šešlápnul jsem pedál až k podlaze. Kurva drát, ten mě zas nasral. Zmrd. Dorazil jsem na místo, kde se měl konat ten večírek. Ulice plná aut, příjezdovka taky zasraná, hudba duněla až ven a před barákem mraky lidí. Nechtěl jsem ani vidět, kolik jich je uvnitř a za barákem. Zasraný zbohatlíci. Zaparkoval jsem nedaleko a rozhlížel se. Zvednul jsem se konečně z auta za účelem najít nějakou flašku a pak ty svoje píčusy, co jsem měl za kámoše.

"No konečně, vole!" ozvalo se za mnou, když jsem hledal v kuchyni něco k pití. Vincent.

"Kam ses poděl z toho bistra?" pokračoval Oliver.

"Měl jsem něco na práci. Co se tady do prdele chlastá? Nemůžu nic najít!" postěžoval jsem si a ti dva vocasové se tomu zasmáli. Kokoti. Nechci zasraný pivo.

"V bejváku je ještě minibar - lepší pití zaručený." pokračoval Sebastian, vzal mě kolem ramen a dotáhnul mě tam. "Jsi v pohodě?" zeptal se potichu.

"Až na to, že mě fotr chce voženit a můj kámoš jede po holce, která se mi líbí, tak úplně v pohodě!" prsknul jsem.

"Cože?!"

"Hele vole, nikomu to neříkej. Fotra jsem poslal do prdele, rozhodně mu nebudu dělat žádnýho vošousta a s Popelkou to nějak dopadne. Teď se chci jen napít a sehnat nějakou buchtu, co se mi přisaje na péro. Dneska to už stačilo." vydechl jsem frustrovaně. Fakt zkurvenej den. Popadl jsem flašku Jacka a obrátil ji dnem vzhůru.

"Jasně. S tím prvním je to na hovno, ale s tím druhým ti můžu pomoc."

"S Popelkou?" zamračil jsem se na něj. Připadal jsem si jako debil, protože i jeho jsem začal podezřívat.

"Co? Brácho, seš snad zabouchlej?" podivil se. Fakt mi jebe už.

"Nejsem kurva, tak s čím mi můžeš pomoc?!" odsekl jsem.

"S tvým pérem, vole. Je tu ta Helen, tvůj hajzlíkovej šuk." zazubil se.

"Tak sem s ní." řekl jsem těžce a znovu se napil. Cejtil jsem se fakt kurevsky pod psa. Úplně na hovno. Než jsem se s Helen vůbec viděl, měl jsem v sobě půl láhve. Dotáhla mě do nějakýho pokoje, kam jsem padnul do postele. Neměl jsem sílu.

"Budeš to muset zvládnout sama." oznámil jsem jí a maximum, který jsem pro ni mohl udělat bylo, že jsem si rozepnul kalhoty. Helen už byla taky mírně sťatá, tak jí to bylo u prdele. Vylezla si za mnou do postele, usalašila se mezi mejma nohama a vytáhla mi ptáka z boxerek. Chvíli jsem se na ní díval, ale pak jsem stočil pohled do stropu. Bylo sakra příjemný, co mi ta princezna dělala. Svírala mi čuráka pusou, strkala si ho až do krku, olizovala od špičky až po kořen, mnula mi koule. Jo, tohle bych si nechal líbit už navěky. Ačkoliv to bylo příjemný a měl bych bejt přítomnej okamžikem, mysl mi sklouzla jinam. Můj vnitřní pohled mi připravil tu podívanou z bistra, jak Dorian Popelku skoro tiskne k pultu, jak jsem málem vybouchnul. Jak se tam Popelka promenádovala, jak mi řekla jménem, jak mi vůbec dala tu sladkou odměnu. Místo toho, aby mi to za tu pojebanou knihu, kterou jsem jí neposkytnul, hodila do ksichtu. I to, jak si zdráhavě ode mě vzala mikinu, jak si jí oblíkla. Byla v tom trochu jako v pytli od brambor, ale kurva jí to slušelo. Hlavně, byla to moje mikina, a to mě hřálo nejvíc. A taky ta vzpomínka, jak jsem získal její číslo. Už dvakrát ho bez problému dala Dorianovi! Neuvěřitelný, kurva. Ten zbytek kolem, jako fotra a ten jeho šílenej nápad, jsem pohřbil. Musím něco vymyslet. Popelka...

Musel jsem se vrátit zpátky, protože tlak a napětí sílilo. Hodně. Rychle. Do prdele! Princezna mi ho kouřila a sála, jak šílená. Koule se mi stahovali. "Kurva!" ucedil jsem skrze zatnutý zuby. Popadnul jsem tu princeznu za vlasy a trochu tomu napomohl. Udělal jsem se za pár vteřin, hlasitě zasténal a fakt jsem byl rád, že jsem ležel. Helen mě olízala, jak zatracený lízátko, utřela si pusu, ve který zmizela štědrá dávka sperma a pak se na mě usmála. Hodná holka.

Napil jsem se znovu z flašky, kterou jsem si předtím odložil na noční stolek. Beze slova mi flašku vzala a napila se taky. Prohlídnul jsem si ji. Hm. S pusou to umí, hezká je, kozy dobrý a šuká se s ní taky fajn, odvážná. Byl bych asi hodně velkej čurák, kdybych jí teď vyrazil z pokoje, abych mohl Jacka položit až do dna, vychrápat se, protože jsem nachlastanej jak hovado a jet svým miláčkem rozhodně nemůžu a ráno vypadnout. Začala si ze sebe sundávat hadry, takže zanedlouho jsem koukal na krajkový prádlo. V péru mi cuklo. Do žil se mi vlila nová vlna energie. Popadnul jsem jí a ona vypískla, přetočil se na ni a přisál se jí na krk, rukou jsem jí svíral prso, hrál si s bradavkou.

Dobře. Tenhle podělanej den zakončím trochou zábavy - žádný jiný myšlenky. Proto jsem druhou rukou sáhnul do zadní kapsy kalhot a vytáhnul kondom. Vždy připraven.