"Stačí jen, abyses se na ty muže podíval a vybral z nich všechny, které jsi v tom domě viděl. Všichni budou odsouzeni za spousty špatných věcí. Od tebe, Louisi potřebujeme jen potvrzení, tvoje svědčení bude nejdůležitější. Uvidíš je pak už jen u soudu. Budeš muset převyprávět svůj příběh. Prvně o Natalie, aby jí bylo určeno, že není psychicky příčetná a potom u Killgrava." řekl detektiv Marx, když jsme procházeli policejní stanicí. Špatně se mi šlo, kvůli noze v sádře, ale on se přizpůsobil mé chůzi.

"Takže stačí, abych z několika lidí vybral ty, které jsem u Killgrava viděl?" zašeptal jsem tiše. Podle mého popisu policajti zjistili, kde je Killgrave schovaný, protože to bylo staré drogové doupě. Udělali na ně zátah a zatkli je. Byl jsem za to rád, alespoň jsem se nemusel bát, že mě znovu chytnou, ale rozhodně jsem měl strach vidět jejich obličeje znovu. Věděl jsem, že mi to přivede špatné vzpomínky. Naposledy jsem to řešil před měsícem s detektivem v nemocnici. Teď jsem měl klidnější život, po boku s Harrym, který ze mě nespouštěl oči, ať jsme byli kdekoliv.

"Ano." přikývl a otevřel mi dveře. Vešel jsem do jakési místnosti, kde bylo velké sklo a za ním stálo kolem dvaceti můžu, když jsem je přejel pohledem, udělalo se mi špatně. Spoustu z nich jsem poznával. 

"Oni nás nevidí, že ne?" špitl jsem a obejmul se kolem ramen. Cítil jsem se divně, když tu semnou nebyl Harry, potřeboval jsem jeho objetí a uklidnění, že je všechno v pořádku. Bohužel sem dovnitř nesměl. Čekal venku, až vyberu chlapy, kteří mi udělali ze života peklo.

"Nevidí, nemusíš se bát." jen jsem tiše přikývl a došel ke sklu. Trvalo mi to dlouho, než jsem začal ukazovat postupně na všechny chlapy, kteří si na mě užívali. Srdce se mi svíralo, pokaždé co jsem slyšel jejich jméno. Tak moc jsem před tímhle vším chtěl utéct. Mohl jsem, bohužel až budou odsouzeni a uvěznění.

"Tenhle." ukázal jsem na dalšího muže, který mě vždycky mlátil do bezvědomí. Možná, že mě pak i ošukal, sám nevím.

"Dorhell." řekl Marx směrem k nějakýmu policistovi, co si jména zapisoval. Ten jen přikývl a zapsal další jméno.

Když už jsem vybral všechny, zastavil jsem se pohledem na mé záchraně. Byl to ten muž co mi dal klíč. Nechtěl jsem, aby šel do vězení. Sice mě nutil, abych mu kouřil, ale nikdy na mě nevztáhl ruku, dokonce jsem to dělal dobrovolně, protože bez něj bych nepřežil. Bez něj bych Harrymu nemohl říct, jak hrozně ho miluju.

"Tenhle." ukázal jsem na něj a pak se otočil k detektivu Marxovi, který mě hlídal. Po tvářích mi tekly slzy proudem a já věděl, že se z toho zase budu špatně dostávat. Harry semnou měl trpělivost, ale já věděl, že jednou ho ta trpělivost přejde. "Ale chci se za něj přimluvit." zamumlal jsem a setřel si slzy. "On jediný se ke mně choval dobře. Bez něj bych nepřežil. To on mi dal klíč a kvůli němu jsem utekl."

Detektiv Marx sklopil pohled a chvíli koukal do země. Potom se otočil k policistovi a kývnul. "Killgrave." v té chvíli se mi zastavilo srdce. 

"Killgrave?" zašeptal jsem a nechal další příval slz stékat pryč. "To Killgrave se ke mně choval hezky a nechal mě utéct?" obejmul jsem se ještě pevněji a telepaticky volal Harryho, potřeboval jsem ho. Jeho náruč, kde bylo tolik bezpečí.

"Myslím, že to byl celou dobu jeho záměř. Mohl si klidně umřít, když si vyskočil z toho okna. Je možné, že ti chtěl vnutit myšlenku, že tě nikdo nehledal a musel ses zachránit sám." Marx se na mě usmál a pokynul mi, abych šel pryč.

Jakmile jsem se objevil na chodbě, tak jsem se vrhnul kolem krku svého přítele a snažil se vybrečet všechny své emoce. Bolelo to. Neskutečně moc bolelo, že ta záchrana byla plánovaná. Cítil jsem se zničeně.

"Bude nejlepší, když ho odvedete domů, aby se vyspal." řekl detektiv směrem k Harrymu, který mě pevně svíral a šeptal mi hezké slova. "Musí toho na něj být moc. Nahrnulo se na něj příliš mnoho vzpomínek, které se za ten měsíc snažil potlačit." Harry mě tiše hladil po zádech a poslouchal detektiva Marxe. "Děkujeme za ty fotky, ty určitě pomůžou na to nejvyšší odsouzení. Je jisté, že spoustu z nich už v životě neuvidí nic jiného krom zdí. Pár z nich bude odsouzeno jen na pár let, ale myslím, že už nikdy na nic z toho nepomyslí. Pokusíme se ještě chytit ty dva týpky co utekli. Máme jejich popis, takže to nebude trvat moc dlouho." Harry si mě přitáhl blíž, o těch fotkách už jsem věděl. Harry mi je odmítal ukázat, ale řekl mi co na nich je. Já, já a jenom já. Při tom, když jsem jim kouřil, při znásilnění, po znásilnění, když jsem ležel v bezvědomí a další a další nechutný věci. "Za dva týdny bude soud a Louis se bude muset dostavit. Bude muset mluvit a postavit se tváří v tvář všem těm chlapům. Musí to zvládnout, bez jeho výpovědi nic nebude a oni budou volní."

"Dobře." Harry jen kývnul a pak mě odvedl domů. Přitulil jsem se k jeho hrudi a připravoval se na to co se má stát.