Z Harryho se během pár dní stala chodící mrtvola. Skoro nespal, nic nejedl, jen do sebe lil jeden lektvar za druhým. Severus se u něj stavil vždy večer, aby zkontroloval, jak na tom je. Popravdě vůbec se mu to nelíbilo. Jeho stav se zhoršoval každým dnem. Jenže Harry ho neposlouchal. V den pohřbu toho na Harryho bylo moc. Ani ten den nešel za svou dcerou. Připadal si strašně. Když ho Severus viděl v takovém stavu, snažil se ho přesvědčit, že by se měl nechat hospitalizovat u svatého Munga. Harry o tom nechtěl ani slyšet. Za celou tu dobu mezi nimi neproběhlo ani objetí. Ne že by se Severus nesnažil, ale Harry ho odstrkoval. Zároveň byl ale rád, když za ním Severus večer docházel. Byl v takovém rozporu a nejraději by zapomněl na celý svět. A pak ho to napadlo. Zavolal Severuse svým patronem a muž byl během pár minut u něj.
" Co se stalo?" zeptal se starostlivě. Bylo už po půlnoci.
" Už vím co udělat... Vím že po tobě budu chtít příliš, ale já už takhle dál nemůžu..."
" O čem to mluvíš?" zamračil se muž.
" Prosím, vymaž mi paměť," zašeptal Harry zlomeně s očima plných slz. Severus vytřeštil oči.
" To nemůžeš myslet vážně?" vykřikl.
" Myslím... Podívej já potřebuju normálně truchlit, abych se z toho dostal, ale nemůžu protože mě muj pocit viny sžírá. Kdyby se to nestalo mezi námi... Ginny by tu byla..." vzlykl Harry.
" Harry...," řekl Severus opatrně. Věděl, že musí volit slova. Harry byl teď velmi zranitelný.
" Ne, nevymlouvej mi to. Přemýšlím o tom už nějakou dobu. Pokud to neudělám, bude ze mě chodící troska. Vlastně už teď jsem. Já se potřebuju dát dohromady kvůli dceři... Uběhly dva týdny a já pořád nebyl schopný jí vybrat jméno."
" Tohle po mě nechtěj..." mračil se Severus. Nechtěl o něj zase přijít.
" Když to neuděláš ty, půjdu za lékouzelníky, ať mi vzpomínky odstraní," řekl Harry odhodlaně.
" To neudělá nikdo," namítl Severus.
" Udělá... Jsem jejich hrdina," ušklíbl se Harry.
" Prosím nedělej to... já už to znovu nezvládnu..." Přiznal Severus. Cítil se strašně. Nevěděl co má dělat. Muž kterého miloval se ho chystal vzdát.

Kdo by mu tohle mohl, sakra, vymluvit? Jistě, ředitelka!

"Já to nezvládnu bez toho. Prosím, udělej to," trval Harry na svem
" Musíme za Minervou," řekl Severus odhodlaně.
" Co ta s tím?" nechápal Harry.
" Ví o nás,"
" Jakto, že to ví?" divil se mladík.
" Řekl jsem jí to v době, kdy jsme nebyli spolu."
" Divím se, že mi nepřišla spílat. Zasloužil bych si to," vzdychl Harry.

***

" Víte vy dva, co se to chystáte provest?" vytřeštila na Harryho a Severuse oči.
" Chápu, že se vám to nezdá..." začal Harry.
" Ani já s tím rozhodně nejsem ztotožněn," řekl Severus naštvaně.
" Uvědomujete jak velký to bude zásah do paměti? Nejedná se o jednorázovou akci."
" Vím, že po Severusovi chci moc, ale já už nevidím jiné řešení," plakal Harry. Bylo jí ho líto, i přestože se k Ginny zachoval hanebně. Ale měl pravdu, musí se dát dohromady kvůli dceři a pokud bude mít hlavu plnou Severuse nepodaří se mu to. Severus viděl jak prohrává svůj vnitřní boj.
Ne řekni mu, že je to pitomost! Tebe poslechne. Zíral na ženu před sebou. Ale ta to vůbec nepochopila.
"Sice se mi to nelíbí... Ale přesvědčovat vás asi nemá smysl," povzdechla si Minerva.

Je konec!

" Budeme muset vymyslet proč ti chybí tolik vzpomínek. Bude mi to divné," řekl Harry.
" Co takhle, že po emočním vypětí ze ztráty manželky se vám musela upravit paměť? Jinak by hrozilo trvalé poškození?" Navrhla Minerva.
" To by šlo, to u bych mohl uvěřit" přikývl Harry váhavě. Severus tam seděl a zíral před sebe. Muž jeho života se ho vzdává. Co jen bude dělat?
" Kdy to chcete provést?" zeptala se Minerva. Nechtěla být komplicem v tomhle podivném příběhu, i tak se jim stala.
" Zítra přijdeme sem," řekl Harry rozhodně. Minerva se zamračila ale přikývla. Ti dva poté odešli do sklepení. Harry netušil, co vlastně říct. Severus se na něj díval tak divný pohledem a tak jediné co zvládl bylo Severuse konečně objímat a nechat se hladit po zádech a hlavě. Ani Severus nechtěl nic říkat. Pomyšlení že zítra si Harry nevzpomene, co mezi nimi bylo, ho velmi užíralo.

***

"Nerozmyslel sis to?" zeptal se ho Severus. Když spolu šli druhý den směrem k ředitelně.
" Ty víš že ne," zašeptal Harry smutně.
" Ještě než tam dorazíme. Dovolíš mi malé rozloučení?" zeptal se Severus.
" Tady?" Harry se rozhlédl po chodbě. Studenti byli v učebnách probíhalo vyučování.
" Ano," řekl Severus, oči temné.
" Dobře, když je to naposled," přikývl Harry s přitiskl se k muži, kterého miloval. Severus ovinul paže kolem mladíka Harry zaklonil hlavu a jejich rty se setkaly v mučivě pomalém polibku. Harrymu přitom uniklo několik slz. Severus rozpojil jejich rty a prstem setřel ty slané kapky.
" Miluji tě," zašeptal Harry a Severus odpověděl.
" I já tebe."
Chvíli se ještě dívali vzájemně do očí a poté se rozhodným krokem vydali za ředitelkou.

***

" Skutečně si toto opravdu přejete?" chtěla se Minerva ujistit.
" Ano," přikývl Harry zdrceně. Musel to udělat kvůli dceři. Severus jej ještě chytil za ruku a pevně stiskl. Již nebylo cesty zpět.
Nejdříve na něj seslal Mdloby a poté vplul do jeho mysli pátral po vzpomínkách na ně dva Odstraňoval je systematicky až se dostal do bodu oslavy po válce. Dál již paměť nevymazával. Stáhl se z jeho mysli a posmutněle se podíval na Minervu.
" Severusi, je mi to tak líto. Ale pamatuj, i když nebude mít vzpomínky. Emoce úplně vynechat nejdou. Je možné že časem..."
" Jsem si toho plně vědom. Jen Harry to nevěděl," pousmál se Severus.
" Snad až se jeho duše zahojí po té ztrátě k sobě znovu najdete cestu," řekla Minerva .

***

" Jak jste mohl?" vyprskl Harry, když ho Severus probral pomocí Enevarte.
"Musel jsem vám pomoci," mračil se Severus. Bylo divné se k Harrymu opět chovat jako dřív.
" Vy jste snad horší než Voldemort. Ten mi aspoň vzpomínky nebral," křičel Harry.
" Uklidněte se..."
" Jak se mám uklidnit, když jste mi vzal vzpomínky?"
" Byl to váš nápad," zamračila se Minerva.
" A tomu mám jako věřit?" řekl pochybovačně.
" Samozřejmě, klidně můžete dát veritasérum, když mi nevěříte ale nevím k čemu by vám to bylo. Ten zásah vám měl pomoci se s tím vyrovnat. Prosím pane Pottere, je to pro vás těžké období... Dám vám teď nějakou dobu volno. Hagrid bude i nadále hajným, dokud se ze všeho nesebetete. Až bude vše dcera dost stará, mohla bych vám tu pro ni zařídit chůvu a vy byste mohl znovu přebrat povinnosti šafáře," řekla Minerva.
Harry se potřeboval ale uklidnit. Zmínka o dceři ho vrátila do reality.
" Musím jít za ní," vzdychl unaveně. Podíval se na Severuse a podivné ho píchlo v hrudi. zatvářil se chvíli zmateně a pak rychle odešel.

Severus ho sledoval se zvláštním výrazem ve tváři. Zavrtěl hlavou a nasadil svou obvyklou masku.

" Budete chtít tuto vzpomínku vymazat? Nemusíte v tom komplotu být i vy," zeptal se Minervy.
" Severusi, to nebude potřeba navíc pokud budeš chtít, jsem tu pro tebe. Pamatuj nemusíš být na to sám."

Od kdy jsem tak čitelný?

" Jsem v pořádku," zamračil se Severus, ale než odešel, ještě se ve dveřích otočil a přinesl tiše: "Děkuji."

***

Harry se díval svou dcerušku, která ležela v postýlce. Byla tak droboučká. Ošetřovatelka se na Harryho usmála.
" Skoro vůbec nepláče, jen když má hlad. Chcete si ji pochovat?"
" Ano," přikývl Harry. Ošetřovatelka zrušila inkubační kouzlo. Harry si sundal košili, aby mu ji podala. Poté je oba zabalila do měkké přikrývky. Byl to příjemný pocit mít malou nalepenou na hrudníku. Levou rukou jí přidržoval a druhou ji hladil po zádech.
Mžourala na něj svýma velkýma modrýma očima. Jakto, že je má modré? Divný, Ginny měla oči hnědé.

Harry posmutněl. Cítil vůči Ginny divný pocit. Nechápal to. Něco jako vinu... Možná protože u ní nebyl včas, když ho volala? Sakra kdyby mi ten umaštěnec nevymazal vzpomínky...
Celkově se cítil divně, když na něho pomyslel.
Co to se mnou jenom je? Je to normální cítit se takhle divně potom co se vymažou vzpomínky?

Měl podivný pocit, že mu Snape vymazal i vzpomínky na něj.

Ale proč?

***

PS: prosím nezabíjejte mě 🙏😇