Oliver
Sedl jsem si do předposlední lavice. Položil jsem si na ni věci a šel do ředitelny pro můj nový rozvrh. Mezitím co jsem se potácel po škole a šel zpátky do třídy i s potisknutým papírem na kterým se nacházel můj nový rozvrh, všiml jsem si holky. Nebyla nijak výrazná. Přišla mi však smutná, jako by z ní vyprchal všechen život. Už od pohledu na ni jsem poznal, že se jí něco stalo, ale nedokázal jsem rozpoznat co. Nechal jsem to být a zastavil se ještě ve školním bufetu. Když jsem pomalým krokem došel do třídy,  zase jsem tam potkal ji. Seděla přesně za mou lavicí a hypnitizovala svýma světle modrýma očima můj sešit. Jen jsem se slabě pousmál nad tím jak moc přemýšlí, že se jí udělala na čele malá vráska. Sedl jsem si před ni. ,,Ahoj" promluvil jsem, ale ona byla jako duchem nepřipomíná a pořád hypnitizovala mou lavici. Párkrát jsem jí mávnul rukou před očima ale ani to ji neprobralo z hypnotizování mé lavice. Zkusil jsen to tedy trochu jinak a štípnul jí jemně do ruky, kterou měla položenou na lavici. To už jí probralo ze snění a s lehkým zaskučením si začala otírat ruku o modré rifle. Potom se se zvednutým obočím a otázkou v očích obrátila na mě. Jen jsem pokrčil rameny a znovu jí pozdravil. Ani teď se ale neměla k tomu mi odpovědět a jen tak seděla na místě a skenovala mě svým pohledem. Tiše jsem si povzdychl a rozhodl se otočit, jelikož jsem usoudil že už z ní nic kloudného nevypadne, jelikož právě přišel učitel s deskami v ruce. Měli jsme biologii. Tak nudný předmět. Řekl jsem si že zjistím co se, pro mě né moc známé holce stalo že je jako by měla svůj vlastní svět a ostatní vůbec nevnímala. Věděl jsem ale jedno a to že me k této holce něco nesmírně přitahuje, bohužel nevím co. Že by její záhadná stránka jejího života.  Nebo to že není jako ty ostatní holky s tunou make-upu na ksichtu. Vážně jsem netušil co ale musel jsem to zjistit. Slíbil jsem si že zjistím to co se ukrývá uvnitř naoko prázdné duše tehle holky. Byla vskutku zajímavá, ale nikdo si jí nevšímal.
Vím je to kratší část, ale píšu jí o půlnoci jelikož se mi nechtělo spát. Části k téhle knížce budu přidávat postupně a melo by jich být 40. Bude to triologie. První část se jmenuje No, you can't. Druhá bude Message for Skylar. A třetí This is the END. Triologii udělám jen když u téhle knížky budou ohlasy a budu vědět že to ma cenu. Bude to taková smutnější knížka, takže kdo nemá rad depresivní knížky ani si tohle nečete. Musím ale přiznat že v knížce bude mnoho zvratů. Takže někdy to možná bude takové nepochopitelné. Diky za podporu Makinkam.