„To... To není možné! " zoufale vykřikl a víc na sebe natiskl Zairovo bezvládné tělo. Perixel se jen zachechtal. „A co jiného by to způsobilo? Něco za něco. To je první pravidlo magie. Nic není zadarmo, nic není jen tak. Pramocní se rozhodli ušetřit tvůj zbytečný život a za to jsi musel obětovat něco ze svého já. Jsi silnější než kdykoliv dřív, zároveň jsi však nebezpečný svým drahým. Je to daň za tvůj život."

Furiel na něj pohlížel s bolestí vytesanou ve tváři i v očích. „Už jsem zaplatil bolestí," zašeptal zoufale, ale odpovědí mu byl jen smích toho proklatého šarlatána. Pohlédl na tělo ve své náruči. Klidně oddechoval a jeho spanilá tvář byla tak uvolněná. Nechápal, jak je možné, že se usmívá. Pohladil jej po tváři a shrnul mu tak nezbedné vlasy z čela. „Jak tomu mohu zabránit? " zavzlykal a opatrně, přesto rychle se od Zaira odtáhl, jakoby se dotknul ohnivého uhlíku, který jej popálil. Nechtěl víc riskovat, že Zairovi ještě nějak víc ublíží.

„Nejde s tím dělat nic. Zůstane ti to." S nezájmem si rozpustil své fialové vlasy z drdůlku a projel jimi spokojeně prsty. Už moc nevnímal nesmyslné výkřiky a prosby toho... Nevěděl, jak jej nazvat. Andělem již nebyl, ale pekelníkem též ne. Ani se neshodoval s nikým s pozemských ras. Nepatřil nikam a zapadl by všude. Pomalu se rozešel k muži, který se rozhodl, že mu asi předělá interiér dost nevhodným způsobem. Vyrval mu z rukou svou oblíbenou vázu od matky a položil ji na původní místo. Na to chytil Furiela za obě ruce a bolestivě mu je zkroutil za zády. „Moc si nevyskakuj, beze mne bys byl již dávno mrtev." Furiel sebou zoufale škubal, blízkost onoho muže mu nebyla moc příjemná. „Nezbavíš se toho, ale můžeš se to naučit ovládat," zpozorněl a překvapeně se zahleděl do zlatých očí. Než se však stačil zeptat, jak takové věci docílí, byl zaskočen činem svého věznitele a zároveň zachránce.

Perixel chtivě ochutnával zakázané ovoce a vyžíval se ve své bezmoci a zároveň absolutní moci. Cítil sice, jak je jeho tělo okrádáno o svou sílu a energii, zároveň si tento stav náležitě užíval. Líbilo se mu to, dokonce jej to vzrušovalo. Odtrhl se a omámeně se usadil do křesla. Furiel se zděšeně sesunul na zem. Oba dva vydýchávali svůj zážitek. Furiel se cítil zle. Doopravdy to cítil, cítil, že po té enegii toužil. Nedokázal se jí vzdát, kdyby se Perixel neodtáhl, zabil by jej nebo by skončil stejně jako Zair. Perixel se záludně usmíval a přejížděl si po opuchlých rtech. „Takže to mohu ovládat?" vybleptal ze sebe nakonec Furiel a Perixel došel k bezvládnému Zairovi. „Naučím tě to. Oba dva vás budu učit. Hned jak se probudí tak začneme," zasmál se a sjel chtivým pohledem Zairovo tělo.

„Co když odmítnu? " zavrčel nenávistně Furiel a vytrhl z Perixelova náručí tělo svého milence. Nesnesl pohled na to, jak se jej ten šarlatán neomaleně dotýkal. Jak jej osahával.

„Neodmítneš," zablýskly se mu oči a postavil se.

„Přísahal, že mi dá cokoli, co budu chtít a já chci jeho a ty. Ty mi ho nenecháš." Vítězně se usmál a Furiel sklopil tvář k zemi. Ano, on nemohl odmítnout. Zair byl jeho a on byl Zaira a společně se stali majetkem a vykonavateli zvrhlých choutek Perixela. Nyní si přál, aby jeho milý navždy spal v naivním snu a on se k němu mohl připojit, stanout po jeho boku.

„Co bude teď? " zeptal se drobný anděl postavy stojící u dřevěného stolu. Theo opustil svou skrčenou pózu a narovnal se, v zádech mu ošklivě křuplo a on neslyšně zanaříkal. V tichosti ve stanu trávili už několik hodin a Gabriela to ubíjelo. Jediné co jej mírně těšilo, byl fakt, že Theo před ním nenosil masku, jakoby si myslel, že už na tom nesejde. Hřálo jej to u srdce, cítil se výjimečně. Zachránil mu život, postavil se svému strachu. Na druhou stranu jej však užíral pocit viny a sebe nenávisti. Zradil svou rasu, zradil své názory, zradil otce i matku. Jeho otec na něj nikdy nebude moct být hrdý. Poddal se nepříteli. Nepříteli, kvůli kterému se mu vždy rozbušilo srdce zběsilým tempem a dech se mu při každém pohledu na něj tajil. Tento fakt jej doháněl k zoufalství ještě víc. Navíc obdivoval Theovu sílu, vzhlížel k jeho moci a inteligenci. K jeho dobrému srdci, které tu stále i přes to všechno bylo. Theo byl stále milosrdný a milý, i když se to tak na první pohled nejevilo. Proč by jinak ušetřil Gabrielův život? Proč by tolika bytostem pomáhal? Možná za tím byly skryté zájmy, možná však ne. Nikdo to nemohl s přesností určit.
Nyní si však povšiml Theovy nálady a jeho chování. Neuvážené, rozrušené, nebyl ve své kůži.
„Pane? " opovážil se opět promluvit, dokonce se k němu přiblížil. Všiml si, že se sklání nad mapou a to jej nutilo přemýšlet. „Co to děl..."

„Mlč, "vydechl rozrušeně a cosi si načrtl na papír. Měl pohled fanatika a na těle se odrážely znaky narkomana. Ruce se mu třásly a vlasy byly rozházeny všemi směry.

„Pane, vypadáte..."

„Hmm? " pozvedl k němu Theo zrak a Gabriel zmateně zamrkal. Celá tato situace byla zmatená a protkaná rozpaky. Opět začal zkoumat jeho obličej a pohled se mu zastavil na nadýchaných rtech.

„No jistě, "zamumlal si pro sebe Theo a popadl Gabriela za ramena. „No jistě, no jistě, no jistě, no jistě! Svolej velitele oddílů, rychle. Nebo ne. Zavolej je a pak, pak rozhlaš, ať se všichni připraví."

„Připraví? Ale na co? " zajíkl se Gabriel a couvl.

„Na co?" zasmál se Theo stejně šíleným tónem, jako celou dobu mluvil.

„Na odvetu," zašeptal Gabrielovi přímo do ucha, až andělovi naskočila husí kůže. Klopýtavě vyběhl ze stanu, nechávaje tam Thea samotného. Ten se otočil ke svému stolu a zakroužkoval místo jejich cíle bitvy. Konečně mu přišlo, že to pochopil. Konečně se zdálo, že pochopil, že se věštba nemusí nutně točit jen kolem něho, jeho milovaného, jejich dítěte, kolem Williama... Věštba se mohla týkat ještě někoho a on asi přišel na to koho.

Až nebe se v peklo spojí.
Dřív bílá černou ukojí,
v tu chvíli nastane nový věk.
Z úst anděla ozve se bolestný jek,
Bělovlasá smrt přijde a udeří,
srdce složené, znovu rozboří.
Krvavou cestou půjde dítko boží.
Zabije toho, kdo mu cestu zkříží.
Nebeská brána se v popel obrátí,
všechny prosby čepele zhatí.
V úkrytu bude čekat,
pomstu svou bude žádat.
Nebe se obrátí v prach,
vše zaviní okřídlený vrah.