„Reine?" ozval se známý hlas za jeho zády.

Nevnímal, seděl u zdi, dlátkem ryl v mezerách mezi kameny a odstrańoval veškerý mech a plevel, který mezi ně zarostl. Jednou za čas necvičili, udržovali kasárny, které byly jejich domovem a čím mladší kadeti byli, tím hloupější a titěrnější práci dostávali. Alespoň nesvítilo slunce, bylo pod mrakem, dusno, ale netrápil je žár.

Za Reinovými zády dopadl na zem velký pletený koš. Chlapec mlčky odložil dlátko, nabral do rukou vybraný plevel, otočil se a odhodil ho Kaspenovi do koše, aby ho mohl odnést.

„Reine, stalo se něco? Není ti dobře?" ptal se menší chlapec starostlivě.

„Jsem v pořádku," hlesl na to Rein a vrátil se ke své práci. Kaspen za ním stál ještě pár chvil, poté s heknutím zvedl koš a šel dál.

Kdyby mohl, řekl by, že nic není v pořádku. Bylo mu zle od žaludku, bolela ho hlava a neustále měl před očima jenom posměšek, který včerejší noci dostal. Bolelo ho celé tělo z té vzpomínky, ale když na ni nemyslel, viděl jenom svitek, který mu generál předal. Obával se setkání s Nikolou a Taliou, ale přál si být daleko od Dao Quinna. Chtěl zas jenom domů. Chtěl vlézt do svého pokoje, zatěžit dveře moukou a lehnout si do postele, kde by se skryl před světem. Jenom tam se cítil v bezpečí.

Tina Flek, který měl na starosti mimo skladu také stav kasáren, si po obědě svolal nejmladší kadety, aby jim po pletí dal ještě horší práce, které mohla Rudá armáda nabídnout.

„Udělejte mi krásnou řadu, ať vidim ty vaše nafouklý tlamy," mávl do davu a založil ruce v bok při čekání, jak se chlapci rovnali do řady. Rein se jako vždy postavil až na konec.

Po podrobném zkoumání Tina Flek ukázal na Kaspena a dva útlé chlapce, kterým pogratuloval, „už jste někdy lezli komínem?"

Všichni zakroutili hlavou, „skvělé, dnes si to vyzkoušíte," zasmál se a poslal je do kuchyně.

„Vy," ukázal na první čtyři, „ke koním. Kydání a čištění." Sténání ignoroval, protože už ukazoval na vybrané tři chlapce. „Vy zmizte k jížní hranici, zbořil se tam kus zdi, je třeba to opravit, starší vám pomohou, vy jenom budete nosit kameny."

Tři další chlapci byli vybráni pro skládání dříví na zimu a v řadě zůstal kromě Reina ještě Dao Quinn a Selma Genus, černošský chlapec, který se přátelil s Dao Quinnem a v soubojích s mečem v předchozích dnech neporazil pouze Reina a Dao Quinna.

„Vás chce vidět generál a Meri Wilda na cvičišti," řekl jim se založením rukou na prsou.

„Proč?" ozval se Selma Genus zmateně.

„Jestli se ptáš, tak bys tam správně neměl vůbec být," odpověděl mu na to Tina Flek a mávnutím je poslal, ať mu jdou z očí, že musí jít hlídat ostatní hlupáky.

Selma Genus nad tím pokrčil rameny, otočil se za Dao Quinnem a vyšli ke cvičišti. Rein je následoval o tři kroky pozadu, ale nejraději by se vydal úplně na opačný konec.

„Proč nás chtějí?" ptal se Selma Genus svého přítele.

Dao Quinn si upravoval červený pás, ze kterého si ušil pásek, ignoroval Reina za nimi, ale házel patami co nejvíce nahoru, aby za sebou prášil. „Protože se blíží první zkouška," odpověděl hrdě.

„S mečem," poznamenal Selma Genus.

„Otec říkal, že si mistři vždy hledají tři, ve kterých vidí největší potenciál," naparoval se, „a ty si zkoušejí průběžně, aby zjistili, jestli v nich je nějaký potenciál pro vyšší šarže."

„Krkavci?" šeptl Selma Genus s úsměvem.

Dao Quinn do něho vrazil, chlapec uskočil do strany, ale smál se. „Samozřejmě, že krkavci."

Rein se napřímil. Poslouchal je, protože si přál vědět, proč byl generálem a meri Wildou předvolán. To jedno slovo mu však rezonovalo nepříjemně v hlavě a nepřidávalo mu na nepříjemném pocitu, který ho sužoval.

Rudá armáda byla přísná, nelítostná a oproti jiným nepočetná. Zlatá armáda vycvičila nejlepší lukostřelce, Smaragdová přizpůsobivé žoldáky, Safírová udržovala vnitřní pořádek a Rudá cvičila vrahy. Ty, které si nikdo nepřál potkat, ale mezi Rudými byli ještě jedni. Nepočetná skupina, která nepodléhala generálu Ivola Kevanovi, ale měla vlastní řád – Krkavci. Ti nejlepší a nejhorší na potkání. Nečítali ani na padesát mužů, většinu času byli za mořem společně se Smaragdovou armádou, ale na pronájem byli drazí, ale účinní.

„Otec byl lord Krkavec," naparoval se Dao Quinn, „když jsem se narodil, odešel do důchodu, aby ze mě vychoval dalšího."

„Můj otec je kovář," mumlal na to Selma Genus a otočil se na Reina. Dao Quinn tak zrovna udělal, ale nic neřekl. Jenom si odfrknul a otočil se zpět.

Generál Ivola Kevan stál s pažemi založenými na prsou. Tmavě červený pás mě omotaný okolo břicha, ale hrudník měl odhalený v teplém počasí. Za koženým opaskem měl pověšené dvě zbraně – na levém boku dlouhý meč v černé pochvě a na pravé sekeru.

„Koukni na to," drknul Selma Gelmus do Dao Quinna, aby upoutal jeho pohled na nezvyklou bojovou zbraň, kterou do té doby viděl Rein pouze u generála.

Dao Quinn to nekomentoval, šel dál a přidal do kroku, když uslyšel křik Meri Wildy, aby si pospíšili.

Na cvičišti stály v té době už čtyři skupinky chlapců po třech. Veler seděl na bedně s uloženými zbraněmi, pohupoval nohama ve vzduchu a sledoval přitom černovlasého mladíka, který mu něco vyprávěl. Třetí chlape od nich seděl na zemi před bednou a patou ryl v zemi.

Mezi jedenáctiletými a třináctiletými Rein nedokázal říct snadno rozdíl a mohl jen hádat, kdo je kdo. Podstatné bylo, že jich tam rázem bylo dvanáct a většina očí se dívala na něho, protože věděli, kým je.

„Zvednětě si, nevycválání frackové," zahřměl Meri Wilda vedle generála. Veler se elegantně vyhoupl na nohy a se svými dvěma společníky se postavil proti generálovi. Ostatní je následovali, pouze ti nejmladší netušili, co je po nich z počátku žádáno. Rychle však pochopili, Dao Quinn se postavil vedle jednoho jedenáctiletého, ve středu jejich trojce stál Selma Genus a Rein na kraji.

„Některé z vás čeká předposlední zkouška vašeho výcviku, někoho teprve první," začal generál z nenadání a přejížděl přitom pohledem od nejstarších po nejmladší. „A pro ty, kteří si nepamatují – Rudá armáda si nechá jenom ty lepší z vás. Horší pošle do bláta a zimy za moře, šťastlivci budou mlátit opilce a kdybyste náhodou chtěli ukázat talent, možná vás vyměníme za pořádný peníze se Zlatými," odmlčel se, protože se pár chlapců tlumeně zasmálo. „Rudá armáda si mezi sebou nepěstuje hodnosti. Máte mě, máte plukovníka za mořem a máte Krkavce."

Po celou dobu se generál díval k těm nejmladším, protože ostatní ten proslov slyšeli už nejméně jednou. „Krkavce nejde považovat za Rudou armádu, ani já nad nimi nemám žádnou moc. Podléhají svému jednomu lordu, kterého si cenní jako krále... Kterého nemáme." Tentokrát se zasmáli všichni kromě Reina, „ale to mě teď nezajímá," pokrčil Ivola Kevan rameny. „Pokud se chcete ucházet o titul Krkavce, musíte za prvé přežít, za druhé za to stát a za třetí se předvést. To první vám zatím jde, to druhé znamená, že musíte být vybíráni do tohoto malého dýchánku, který pořádáme. To, že tu jste, neznamená, že se jím stanete a neznamená to, že občas nevybereme jiného chudáka, který zrovna drhne latríny. A za třetí – tomu snad všichni rozumíte."

Ivola Kevan rozpřáhl ruce, Meri Wilda bez jakýchkoli slov přešel k dřevěné truhle se zbraněmi, otevřel ji a vytáhl z kapsy smotaný pergamen, který si rozevřel a zakřičel: „Rheat Veler!"

Veler s úsměvem vyšel z řady, přešel k Meri Wildovi, nahlédl do bedny a bez jakýchkoliv slov vytáhl dvě dlouhé dýky, které z počátku Rein zaměnil za hodně krátké meče. Postavil se s nimi do středu cvičiště a začal z jejich rukojetí odmotávat tenký řetízek. Kromě cinkání nebylo nic slyšet, jen v jedné chvíli pravidelné cinkání narušil generál, který si z opasku odepnul meč a podal ho Meri Wildovi.

Rozmotávání řetízku trvalo na obou dýkách Velerovi pouze chvilku. Konce byly zaknčené koženými řemínky, které si zapnul okolo zápěstí, řetízky si namotal na dlaně, dýky uchopil pevně do rukou a postavil se proti generálovi. Levou nohu měl vpředu, natočený do boku, levačku nataženou vpřed a pravou ruku blíže obličeji.

„To jsou dýky?" nechápal Dao Quinn.

Rein sledoval bratra s pootevřenými rty. Netušil o něm nic, nikdy ho neviděl bojovat a bylo to poprvé, co mu zrak spočinul na takové zbrani.

Začátek boje se odehrál rychle. Generál zaútočil první, dlouhou paží opsal kruh a sekerou mířil přímo na Velerův trup. Ten hbitě uhnul, od pat se mu zaprášilo a než se zastavil, překřížil dýky v dostatečné vzdálenosti od svého obličeje právě včas, aby mu ho generál nerozdělil ve dva.

„Tohle budeme dělat i my?" otřásl se Selma Genus a těkal pohledem mezi Dao Quinnem i Reinem.

Rein hleděl na Selmu, ve tváři byl bílý strachy a žaludek se mu opět svíral z nervozity. Do přítomnosti ho vrátilo až heknutí a cinkání. Veler byl na délku dospělého muže od generála, dýka letěla vzduchem a jen těsně minula generálovu paži. Zbraň dopadla na zem a než ji mohl Veler získat zpět, generál dupl na řetízek a Rein si myslel, že tím vše skončí. Silnějším trhnutím se však Veler vyškubl z přesky, která mu zbraň držela u zápěstí a přešel do hbitějšího boje s jednou zbraní. Předtím však pustil řetízek, chytil ho v druhé dlani a jako laso ho přehodil přes generálovu paži, která se pokoušela o další výpad. Chtěl ze sebe řetízek dostat, ale Veler se v běhu sesunul k zemi, vší vahou donutil generála se předklonit, co nejrychlěji se otočil, aby řetízek zkroutil na jeho paži a levačku, ve které stále držel jednu dýku, přisunul ke generálově patě.

„Říz, krev, bolest," smál se udýchaný Veler, než povolil stisk a vysvobodil generála z bolestivé smyčky, která se mu zařízla tak rychle do paže. Generál upustil svou sekeru na zem, zbavil se nazlobeně řetízku a nabídl Velerovi ruku, aby mohl vstát.

„Takto si představuji, že vypadá Krkavec," zahřměl generál do řady.

Veler vyskočil s úsměvem na nohy, smetl ze sebe prach, vzal upuštěnou zbraň a vrátil ji spokojeně Meri Wildovi, než se vrátil do řady. Jeho společníci ho poplácali po rameni, než bylo vyvoláno jméno druhého z nich.

„Ten kluk je monstrum," zašeptal Dao Quinn bez narážky na to, že by měl Reina zabít. Ve tváři byl zrovna tak bledý jako Rein, díval se na oba chlapce a k jiným slovům se nedostal.

Proč nikdy nikoho nezabil? přemítal Rein.

Žádný další chlapec Velerova věku generála neporazil. Brzy padli k zei, zbraně vyražené a ostří generálovy sekery moc blízko jejich hlav.

Pro mladší generál vyměnil svou zbraň za dřevěný meč, ale rány byly přesto silné. Jeden dvanáctiletý zkuhral bolestí, držel si paži a nakonec odešel. Rein si myslel, že má nejspíše zlomenou paži.

Sám šel jako poslední. Dao Quinn dostal od generála doslova na zadek až z toho vyjekl a upustil dřevěný meč. Selma Genus se lekl při druhém rozmachu a jen tak tak Ivola Kevan zastavil rozmach, než by chlapci rozbil hlavu.

Rein se chtěl vzdát rovnou, ale nebyl schopen jediného slova a přišlo mu, že hledí na dřevěný meč neskutečně dlouhou dobu. Muselo to být jen pár chvil, protože nebyl nikým napomenut. Zvedl roztřesenou paži, uchopil meč a přešel ke generálovi. Po celém těle mu stékal pot, pokožka se mu leskla a zhluboka se mu zvedal hrudník. Hleděl na Reina, rty pevně semknuté a sotva Rein zvedl meč, aby se připravil, generál vyšvihnul rukou a vyrazil chlapci meč z ruky.

Naskočil, vyjekl, skupinka za ním se smála.

Nutil se dívat na generála, na jeho rozzlobené hnědé oči a myslel, že tím jeho souboj skončil.

„Máš štěstí, Sole Reine, že je to dřevo a tu ruku jsem ti neusekl," odsekl hrubě.

Rein nejdříve nechápal, chtěl se vrátit do řady, ale rázem mu generálova slova došla. Polkl, sklonil se, uchopil meč do levačky a tentokrát se už mohl připravit, než generál udělal první výpad. Ani držení meče nezměnilo to, že dokázal chlapec odrazit ztěžka dva výpady a při třetím generál jeho obranu prorazil a Rein se svalil k zemi.

Nic dalšího se nedělo. Generál si vzal své zbraně a odešel. Meri Wilda okřikl Reina, ať se tam tolik neválí a raději uklidí meče. Ostatní poslal po vlastních povinnostech.

Pro Reinovo překvapení tam zůstal Dao Quinn se Selma Genusem a čekali, než Rein odklidí zbraně do truhly.

Dao Quinn měl ruce založené na hrudi, ve tváři byl rudý, Selma Genus si lehce mnul bolavé zápěstí.

„Myslel jsem si, že nás budou cvičit, ne ponižovat," nadával Dao Quinn.

„Chtěli jenom vidět, co umíme," namítl Rein tiše, „generál výcvik nenavštěvuje," vysvětlil svou teorii, kterou z toho celého pochopil.

Dao Quinn nad tím pokrčil rameny, „porazím ho. Určitě," prohlásil sebejistě.

Stín za Dao Quinnovými zády se objevil z nenadání. Usmíval se, ruce měl založené v bok a prohlížel si sebevědomého chlapce, který si ho nevšiml. Selma Genus do Dao Quinna vrazil, aby se otočil. Do té doby sebevědomý a vždy nad ostatními, se najednou stal malým klukem, který uskočil do strany a zamračeně hleděl na Velera. Byli si s Reinem podobní, jako kdyby byli od stejné matky a snad byli i jedním člověkem v různém věku. Rozdíl mezi nimi byl snad pořádně jen v tom, že se Veler vždy usmíval, Rein naopak málo kdy.

„Mohu si půjčit Reina?" zeptal se Veler s lehkým předklonem, „máme pár povinností Sedmého a Šestnáctého syna."