Kluk se zvedl a pečlivě si oprášil z kalhot neviditelná smítka prachu.
,,No, to tedy trvalo,sestřičko.''
Cože?On my fakt řekl sestřičko?Nevěřícně jsem na něj
koukala,jakoby zrovna spadl z višně. ,,Co na mě tak koukáš?Za chvíli odjíždíme do akademie a ty ještě nemáš sbaleno!''Zmateně jsem z podpostele vytáhla svůj kufr,otevřela skříň a začala jsem do kufru házet oblečení a věci na jeden týden. ,,Hele,tak si ale zavři oči ať se můžu převléknout!''Sice jsem ho musela chvíli přemlouvat,ale nakonec je zavřel.Na sebe jsem si vzala své oblíbené manšestráky s černým tričkem a bílý lékařský plášť,který jsem si vytáhla v automatu za jednu korunu,kterou jsem našla na ulici.Když jsem utáhla popruhy na kufru,slavnostně jsem oznámila svému bratrovi,že můžeme vyrazit.Colton zatleskal.,,No konečně.Tobě to vždycky tak trvá?''Pokrčila jsem rameny.V dětském domově jsme totiž měli jeden den na balení a ten druhý jsme odjížděli.Čekala jsem,že budeme slézat po provaze jako v těch akčních seriálech.Ale brácha měl auto.Auto které umělo létat.