DŮKAZNÍ MATERIÁL č. 1 - DENÍK BERNADETTE MARSAULT

Někdy si říkám, jak jsou lidé zvláštní. Snaží se dosáhnout co nejdůležitějších pozic, co nejlepších společností. Proč? Přemýšlím nad tím často. Bojí se, že na ně všichni zapomenou. Že po sobě nezanechají odkaz. Možná jen chtějí stále lepší a jednodušší život. Nebo je to pro ně otázkou cti. 

Nerozumím lidem. Ne všem. Chovají se podivně. Nežijí, jen přežívají. Žít, to je něco jiného. To se člověk musí naučit. Dá se žít různými způsoby. Někdo tvoří. Tvoří díla, obrazy a novou realitu. Já čtu. Vstupuji do světa, který byl vytvořen k útěku ze současnosti. Někdy čtu a zapomenu spát a jíst. Moje rodina se o mě bojí. Nerozumím tomu. Vždyť se mi nikdy nic nestalo. 

 Teď studuji výtvarná umění. Nevím, jak dlouho ještě budu. Nejspíš tak hodinu. Alespoň pochopí, že mě neměli vodit k psychiatrovi. 

Zrušila jsem tento příběh jako jednodílovku rozhodla se to publikovat v rámci této knihy, kde bude mít příběh nejspíš větší úspěch.