Chrysalis vystoupila ze zástupu poddaných. Měla na sobě bojovou výzbroj, tmavě fialovou helmu, velké a železné kotoučové chrániče podél jejího těla. Stříbrné tyče ji obíhaly křídla a poskytovali větší rychlost letu. Měniči podob nedočkavě přešlapovali na chladné půdě, čekajcí na signál. Královna se otočila, její obličej tvaroval bezcitný pohled, a začala zrakem přejíždět po vojácích. Když pohlédla na každého changelinga, mírně zatřepala hlavou a vyzvala:
"Milí changelingové. Dva roky jsme museli přežívat v těchto podmínkách. Museli jsme si vybudovat hnízdo z prachu, hnili jsme v pustině bez života, bez lásky. Dnes, si bereme zpátky to, co nám právoplatně patří!" Pustým hnízdem se ozvalo souhlasné zajásání. Chrysalis měla na sobě hrdý pohled. Dnešní večer opouští hnízdo každý changeling. Děti, starší, všichni. Plánuje se jasné vítězství a okamžité zabrání země.
Okolí zaplnilo dusání hmyzích kopyt. Prováděli válečný pochod. Chrysalis napřáhla křídla a vydala pokyn k odletu. Celá armáda se rozeběhla do  temné noci a zmizela ve světle luny.

,,Jsem ráda že jsme se tu všichni setkali k oslavě slunovratu!" okolní poníci začali hlasitě jásat. "Již za pár momentů, naše město pocítí paprsky magického úsvitu a oslaví tento den jako nejdelší v roce!" Twilight by měla být v tento čas vedle Celestie a Luny v Canterlotě, zúčastňující se festivalu slunovratu. Zalil ji ale stesk po jejím milovaném domově, a rozhodla se odstartování oslav zde, v Ponyvillu.
Natěšený dav poníků s úžasem sledovali okna v radnici. Úsvit vždy vypadá nádherně z toho místa.

Přešlo několik minut. Obloha zůstávala stále temná. Nebyly již ani vidět bílý měsíc, který ještě průhledné svítil na pravé straně. Noc neměla nafialovělou barvu, nýbrž studeně černou. Zástupem poníků se začalo šířit skeptické šebotání. I princezně se nervózně začaly třást nohy. Otočila se na své kamarádky, které se rozhazené po místnosti pomalu přidávali k reakci davu. Nikdo se neodvážil nic říct, protože nikdo nevěděl co.

Z venku byly slyšet poplašné výkřiky. Všichni věděli že se něco děje. V radnici zavládla panika. Poníci mezi sebou běhali a nevěděli co udělat. Utéct? Schovat? Co se děje?
Starostka se marně snažila nastavit pořádek. Twilight stále stála na pódiu, nohy přikované k zemi. Sledovala rozruch který se již nedržel v radnici, ale podle výkřiků se dostal i do zbytku vesnice.
Poníci usilovně lomcovali hlavními dveřmi. Zamčené. Zbytek se schoval pod stoly a žadnostně křičel pro pomoc.
Twilight začala cítit nutnost jako princezna jednat. Nastolit klid, pořádek. Ale nemohla. Sama nevěděla co se děje, a tak nemohla ostatní uklidňovat o tom, že všechno bude v pořádku.
Z venku se ozval další výkřik. Tentokrát bolestný. Všichni vyděšeně poslouchali zoufalé hlasy z venku. Neslyšeli nic jiného než mumlaná slova: ,,Jsou tady!"
Znovu místnost zaplavilo ticho.
Dveře se prásknutím otevřeli. Dovnitř vběhla bílá klisna s pestrobarevnými vlasy. Z krku ji vysel rozbitý náhrdelík, a z jejích očí šel vyčíst strach. Nikdo neměl odvahu vyjít z úkrytu a poklonit se.
,,Princezno Celestie!" zvolala Twilight "Co se děje?"
,,Twilight!" vládkyně sotva popadala dech. Přiběhla k Twilight a silně ji objala. Celý svět se pro ni rozplynul. Najednou se cítila bezpečněji s její učitelkou,doufala že jí podá moudré vysvětlení k situaci a povede ji v této krizi. Jejich obětí trvalo dlouhou chvíli, celý sál je po tu dobu bedlivě sledovat. Za Twilightiným krkem zaskřípal zvuk železa. Královna se jen usmála.
,,Twilight..." zasyčela. ,,Pohni se a jsi mrtvá."