Sestupovala po schodech okolo zdi a prohlíží si krátkou, ale nedostatečnou podkladovou zprávu senátora z Malasteru. 

V žaludku měla hlodavou prázdnotu a zoufale si přála na chvíli se zastavit a něco sníst. 

Bylo to těžké: zpráva stěží pokrývala jeho politiku. Jaký byl jeho postoj k novému sociálnímu hnutí za reformovaný vzdělávací systém pro nižší úrovně Coruscantu? 

Byl snad předskokanem nové doby?

Měla ráda přímou konfrontaci bez nesmyslů, nebo nyní potřebuje jako senátorka taktnější přístup? 

Vešla dovnitř bez plánu a bez nápadu. 

Hloupí strážci Senátu.

Bylo to naposledy, co důvěřovala jejich příspěvku. 

Během měsíce se rozhodla, že bude snazší obtěžovat gardu Senátu kvůli klonům. 

Neustále se ztrácela, v itineráři byla vždy zmatená a teď- 

Podepsala papír a pevněji ho sevřela, čímž papíry, které měla v ruce, přidala neodvolatelné vrásky.

,,Je všechno v pořádku, madam?"

Byl to klonový voják, pevný, tichý, neviditelný. 

Stál v pozoru, hruď vysoko vypnutou, s postojem, který vynahradil všechny ty náfuky v senátu. 
,,Vypadala jste... ustaraně."

,,Já…“ Nechtěla si přiznat slabost, pocit frustrace z toho, že komise – což se brzy stane – nepůjde tak, jak by si přála. Že většina dní jde způsobem, který se jí nelíbil.

Nechtěla si přiznat strach. 

Ale dívala se směrem k jeho helmě. Hledí ve tvaru T,  pamatovala si rychlý incident na Orto Plutonii. 

Viděla jejich helmu, jejich brnění. 

Znamenalo to hrdinství. 

Mírotvorce. 

Povolila napjaté ruce, což nakonec zastavilo papír, aby se dál nemačkal.  
Ramena jí klesla a nakonec ji zaplava vlna nervózní energie. 

,,Jsem," přiznala. ,,Byl to docela drsný měsíc a potřebuji, aby tato schůzka dopadla dobře. Jsem jen…"

Byla chycena v koloběhu. Nebylo to zdravé, moc dobře to věděla.

 Ale pokud by se jí nepodařilo zajistit, aby tento výbor dobře dopadl, pak neschválí, aby ji nechali mluvit během zasedání. 

Pokud by tam nemohla promluvit, pak by se jí nepodařilo prosadit regulační zákon. Jestliže nedokáže prosadit zákon o regulaci, pak je to finanční konec čtrnácti procent jejích voličů. A pokud to není-

,,Senátorko!"

Neuvědomila si, že je na podlaze.
 Bolel ji hrudník. 

Nádechy byly mělké, přesto rychlé. Voják teď klečel a něžně jí položil ruku na rameno. ,,Vydržet. Ven... počkejte- ano, přesně tak. Dýchejte senátorko, pomalu a zhluboka."

Přikývla.

Jeho hlas byl měkký.

 Byl to jeho skutečný hlas? 

Přes hledí neviděla, ale vypadal... jemně.

Zblázní se, jestli to viděl jak se něj dívala.  

,,Já... omlouvám se," řekla zmateně. 

Tolik k důstojnosti. 

Tolik ke klidu. 

,,To je v pořádku, senátorko. To se u blejsků často stává, zvláště před bitvou."

,,Blejsků?"

,,Nováčkům, stejně jako teď vám."

,,Ale já nejsem voják."

Pokrčil rameny.
,,Jste," řekl.
,,Chodím sem každý den. Válka se neděje jen na vnějších okrajích, madam.“

Přikývnula. V tomhle měl naprostou pravdu, válka skutečně byla všude, jen si to někteří nechtěli přiznat a strkali před tím hlavu do písku.

,,Obávám se, že prohrávám na všech frontách,." Byl to ubohý vtip.
,,Omlouvám se, nemohla jsem zachytit tvé jméno, to je ode mě velmi hrubé. Je to…?"

Nechala svou otázku ve vzduchu a doufala tentokrát v odpověď.

,,Je to CC-1010, madam."

Její ramena poklesla. Samozřejmě. Jen další číslo a písmenka která nedávala pro ni žádný smysl.

,,Ale... Říkají mi Fox. Velitel Fox."*
(Jsem Bond, James Bond 😂 Promiňte, nemohla jsem si pomoct xD)

Podívala se nahoru; její oči se rozšířily. Má... má jméno. Něco, podle čeho ho jde rozpoznat.

,,Vaše popularita vás mezi zdejšími vojáky stoupá, madam."

Zasmála by se.

Pamatovala si senátora Deechiho z Umbary a na to, jak pohrdá kontaktem s vojáky.

Vzpomínala na vojáka, ležícího na zemi poté co ho trefil  kbelík od znepokojeného občana.

,,Jsem ráda, že znám alespoň někoho, jako jsem ty."

Pokrčil opět rameny.
,,Nebuďte příliš pyšná, madam. Za moc to nestojí."

Skoro se zasmála, čistě ze šoku.

Je normální dělat takový sebepodceňující vtip?

Bála se, že si nedělal legraci a že morbidita je projevem toho, jak se klony vyrovnávají se svou situací.

Poctivě překoná chladné nepohodlí.

,,No, záleží mi na tom," rozhodla se říct.

Odfrknul si.
,,Není divu, že vás někteří senátoři nemají rádi."

Chtěla se dále zeptat, co to znamená. Ale on natáhnul ruku a ona si uvědomila jejich pozici.

Stále byla na podlaze. Diví se, proč klečí, aby jí pomohl.

Aby jí poradili.

Bylo to součástí práce?

,,Děkuji," řekla. Podepřel ji pevnou silou, jako by nic nevážila.

Běžnou etiketou bylo pak odejít.
Jít na schůzku, na kterou by se ještě mohla dostavit - i když sotva včas. Očekávaným chováním důstojného senátu by bylo skočit na klona, ​​že jí pomohl... nebo křičet, že nepomohl dřív.

Ale ona tam stále a  držela za ruku. Držela ho pevně, jako by se cítila inspirována jeho silou a poučila se z ní.

Nechce, aby to skončilo.

Odkašlala si a váhavě to se odtáhnula. Tváře jí hoří a vykoktá:,,Bylo mi trochu nevolno." Nebyla to lež, ale ne tak úplně pravda.

Nejlepší druh lži existuje.

Chápavě pokývnul hlavou.

,,Už jste něco jedla, madam?"

Zavrtí hlavou a on sáhne po opasku.
,,To by mohlo pomoci," říká.

Zírá na dárek.

Rozpačitě dodal: ,,Není to žádné běžné jídlo, ale má všechny živiny, které potřebujete k přežití ve válečné zóně."

Možná byla dramatická.

Možná se zbláznila.

Něco o dusivém městském vzduchu...

Malý projev laskavosti, to nejlepší, co tento měsíc bylo, a chce se jí vzlykat.

,,Děkuji," zmohla se na to, že zápasí s návalem vděčnosti, který hrozil, že se rozbrečí a způsobí větší scénu.
,,Já... děkuji moc."

Přikývnul, aniž by si byl vědom, co pro ni jeho laskavost znamená.

Představovala si, že ji vidí jako další bláznivou senátorku, klamnou a únavnou.

,,Boj za mír byl... obtížnější s nedávnými zjištěními o tom, jak válka pokračuje." Dobrý lov, madam."

Ví, že je čas: přehnala své přivítání.
,,Foxi," řekne vřele. ,,Děkuji."

Byla přijata s pohrdavou hrubostí a komentáři k jejímu zpoždění na schůzku.

Ale v tu chvíli jí to bylo jedno.

Celý senát ji mohl nenávidět, ale mít příležitost promluvit si, vidět záblesk lidstva z klonu, stačilo k tomu, aby se usadila.

Byla senátorkou republiky.

Byla bojovnice jako on.

Pro slabé, pro neslyšící, pro utlačované.

Byla pro něj bojovnicí.

Ha, už jste si mysleli že kapitola dnes nebude?
Omyl 😂

To bych přeci nemohla dopustit že xD