Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

,,Jsem Radek"

Upozornění pro Slováky: Budou tu slovenské věty a možná budou špatně tak se omlouvám :/ pokud vás to nějak naštve, ale moje slovenština je hodně špatná.  Pokud vám to bude vadit tak to budu psát do češtiny :)

Když jsem se vrátila ze školy, tak můj pes už na mě čekal před vrátky a radostně vrtěl ocáskem. ,,Ahoj Lucky půjdeme ven?"

Lucky radostně zaštěkala, otevřela jsem vrátka a vešla k ní. Přešla jsem ke dveřím, otevřela je a vešla dovnitř, svoji tašku jsem položila na stůl a vyšla na dvůr, než jsem odešla z domu, tak jsem si vzala do kapsy vodítko.

Pohladila jsem svého psa a zamířila si to k vratům, které jsem v zápětí otevřela. Moje fenka spokojeně poskakovala vedle mě, musela jsem se tomu smát jak běhala za mnou.

Pak mi,ale zaběhla. ,,Lucky!? Počkej na mě!" vykřikla jsem a běžela za ní. Pak jsem se zastavila, když jsem si všimla neznámého kluka s mým psem. Ten kluk klečel u mého psa a hladil ho.

,,Lucky!" Moje fenka jen zvedla hlavu, nezbývalo mi nic jiného, než k němu jít. ,,To je tvůj pes?" zeptal se mě.

,,Jo to je můj pes,ty musíš být pro ní hodně zvláštní, protože většinou se k cizím lidem netulí, měla těžký období, její páníček jí neměl moc rád, našel jí soused, když procházel kolem odpadků,"

,,Chudák pes, mimochodem jsem Radek," řekl a vstal. ,,Sabina," odpověděla jsem. ,,Tebe jsem tu nikdy neviděl," řekl Radek.

,,No asi proto, že nechodím na žádný párty nemám na to čas a navíc nejsem plnoletá a taky je tu problém, že já moc lidi nemusím,navíc nevím s kým bych chodila nemám přátele, odsuzují mě za to co se mi stalo," odpověděla jsem.

,,To je mi líto..." řekl Radek. ,,Na co tu vůbec čekáš?" zeptala jsem se. ,,Na mé kámoše," odpověděl a vytáhl z kapsy mobil.

,,Zrovna mi volá, dej mi chvilku," dodal a zvedl hovor. ,,Ahoj Moonisko tak, kde pak jsi?"

Trvalo to asi pět minut a pak zavěsil. ,,No takže jeden z mých přátel tu bude za dvacet minut, půjdeš se mnou? Chci ti je představit," řekl Radek. ,,No počkej známé se sotva pár minut," odpověděla jsem.

,,Klid nejsem nějaký úchyl teda, až na Dominika," řekl a vzal mě za ruku. Dala jsem Lucky vodítko a následovala Radka.

Než jsme došli na nádraží, tak nám to trvalo deset minut, sedli jsme si na lavičku a chvíli jsme si povídali. Pak vedle nás zastavil vlak,ze Slovenska. Radek s úsměvem vstal a přešel k dveřím.

Ze, kterých vešel blonďatý kluk s modrýma očima.

Radek k němu přešel a objal ho. ,,Kto je to?" zeptal se a podíval se na mě.

,,To je Sabča zrovna jsem jí poznal," odpověděl Radek. ,,Já som Samuel," řekl blonďák a přešel ke mě.

,,Volal jsi ostatním?" zeptal se Radek. ,,Jo prečo?" zeptal se Sam. ,,Myslím, že by tu měli už být, přece jejich vlak nemůže mít zpoždění," řekl Radek a nervózně držel telefon. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se.

,,Nič sa nedeje," řekl Sam. Najednou zavonil mobil a Radek ho zvedl. ,,Ahoj Matteme,tak kde jsi?"

Asi za dvacet minut přijel vlak, který přijel zřejmě z Hradce. Z vlaku vystoupil další kluk a objal oba kluky.

,,Kolik kluků ještě přijede..." pomyslela jsem si. ,,Dominiku než začneš zase mít keci...tak ti chci představit Sabču znám jí jen pár minut, ale příjde mi celkem fajn," řekl Radek.

Z druhého konce nástupiště běžel další kluk. ,,Matteme!" vykřikl Dominik.

Připadala jsem si tam jak debil v tu chvíli, prostě jsem tam seděla a hleděla na ty kluky jak se objímají, bylo to tak trapný a zároveň cute.

Trapná jsem spíš byla já, kvůli tomu, že jsem seděla a hleděla na ně. ,,Ahoj Sabčo jsem Matyáš," řekl druhý blonďatý kluk. Probudila jsem se ze snění a podívala se na něho. ,,Ahoj," odpověděla jsem.

,,Chlapci já mám taký hlad, že bych zožral i koňa," řekl Samuel. Matyáš se ušklíbl. ,,Vždyť jdeme na oběd,"řekl Dominik.

Radek se držel pořád u mě a bavil se se mnou. ,,Takže co děláš za školu?" zeptal se mě. ,,Jsem kadeřnice, teď jsem právě v druháku," odpověděla jsem. ,,Hej Guys máme tu kadeřnici,"

,,Radku...to nemyslíš vážně," řekla jsem.

Když jsme s klukama zašly na jídlo mysela jsem, že to vyptávání přestane, ale Radek mi nedal pokoj. ,,Takže jsi kadeřnice a co dělají tvojí rodiče?"

Zarazila jsem se. ,,Já rodiče nemám," řekla jsem a podívala se na ostaní kluky. ,,To je mi líto," řekl Radek. ,,To je v pohodě nemohl jsi to vědět,měla bych jít," řekla jsem. ,,Sabčo počkaj!" řekl Sam a chytil mě za ruku.

,,Musím odvést svého psa domů a taky mám nějaký povinosti, abych se uživila, omlouvám se," řekla jsem. ,,Pôjdeme s tebou. Len nám dej čas," navrhl Sam.

Sedla jsem si k nim zase zpátky a dojedla svoje jídlo. 

Pak jsme odešli k mému domu, kde jsem nechala psa.  ,,Tak tu bývaš," 

,,Tak aspoň víte, kde bydlím," řekla jsem.  ,,Měli by jsme se vrátit za chvíli nám to jede," řekl Dominik.  ,,Jsem ráda, že jsem vás poznala," řekla jsem a usmála se.  ,,Jsem rád, že nejsi jako fanoušci, jsi jiná," řekl Matyáš.

,,Asi proto, že nejsem váš fanoušek ani vás neznám," odpověděla jsem.  ,,Sme StudioMoonTv," oznámil hrdě Samuel.  Došli jsme před vlakové nádraží, kde kluci začali dělat blbosti u nějaké fontány. 

Udělali si pár fotek.  ,,Sabčo udělej si fotku s námi," řekl Radek, nejdřív jsem protestovala, ale pak jsem se s nimi vyfotila. 

Ještě než všichni odjeli si udělali společnou fotku.

Pak přišlo loučení, všichni se objímali.  ,,Budete mi chybět kluci," řekl Matyáš. ,,Budete ma tiež chýbať,"

Pak Samuel přešel ke mě a taky mě objal.  Sam nastoupil do vlaku, který se asi po minutě rozjel z depa. 

Seděli jsme tam třicet minut a pak přijel Matyášovi, rozloučili jsme se.  Matyáš nastoupil do vlaku a odjel, pak jsme čekali na vlak, který má odvézt domů Radka a Dominika.  ,,Budete mi chybět," řekla jsem. 

,,Někdy se ještě uvidíme," řekl Dominik.  ,,Možná," odpověděla jsem.  ,,Vždycky, když mi budeš chybět, tak se budu dívat na noční oblohu možná tě tam někde najdu," oznámil Radek a já se uchechtla.  ,,Já to myslel vážně," obhajoval se Radek.

Do depa přijel další vlak, který odveze oba domů.  ,,Jednou se ještě uvidíme, pokud nám to přeje osud," řekla jsem.  Radek se usmál a s společně s Dominikem mě objali, pak nastoupily do vlaku. 

Naposledy jsem jím zamávala,než odjeli.  V tu chvíli mě zaplavil smutek začaly mě ty retardi chybět, jak je možný, že jsem si je za tak krátkou dobu oblíbila.

Elektron06

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro