Ve čtvrtek nebo o víkendu by měla vyjít nová část knihy, která navazuje na tuhle.  Jmenuje se Spomienky.  Bude to z pohledu Sama, občas i pohled kluků.  Snad se vám bude líbit jako tahle kniha. 

Osobně vám moc děkuji, že jste jí dočetli, až sem.  Společně jsme dosáhli 3 000 přečtení a 616 hlasů a za to vám moc děkuji. Jste nejlepší ❤ miluji vás!  ❤

Mimochodem užité si poslední část na téhle knize.  :)

Epilog!

,,Radku vrátiš mi prosím tie prášky? "Spýtal som sa a natiahol k nemu ruku. Radek sa zamračil a podal mi prášky. ,, Musím sa vrátiť pre gitaru," povedal som, ale Matyáš ma zastavil.  ,,Já tam půjdu.  Nemusíš jí vidět,"

Sadol som si späť, na stoličku, až sa vráti s mojou gitarou. ,,Měli by jsme jít domů," povedal Dominik.  ,,Nemůžu,"odpovedal Radek.  

Za chvíľu vyšiel Matyáš v ruke držal mojej gitaru. Vzal som mu jej. ,, Ďakujem. Budem musieť ísť domov. Dávajte na seba pozor. A uvidíme sa, až na seba zase budem mať čas, "povedal som a položil gitaru, objal som chlapcov a zamieril si to na stanici.

Cestou som myslel na Sabinu. Do očí sa mi drali slzy. Došiel som na stanicu a posadil sa na lavičku. 

***

Vlak zastavil v Košiciach, vystúpil som a zamieril si to k nášmu domu. Otvoril som dvere a smutne vyšiel schody, až k môjmu izbe. Položil som tašku z Radkovou kamerou a gitaru, a zdvihol oči na papierik, ktorý mi vyšiel na dverách. 

Strhol som ho z dverí a vošiel do izby, svoje veci som si položil na posteľ. Sadol som si do kresla a otvoril odkaz. Bolo tam presný dátum pohrebu. Z vrecka som vytiahol mobil a zavolal Radkovi.

,,Ahoj Same co se děje?" spýtal sa ma.  ,,Ahoj...práve som prišiel domov a na mojich dverách do izby som mal odkaz. Presný dátum pohrebu. Ešte sme nevymysleli dátum nič, nemáme ani rakvu,"

,,Mě tohle taky přišlo.  Tohle je tak děsně divný, kdo nás stalkuje!? Nebo kdo o nás ví  všechno?! Hele ještě zavolám Matyášovi a Dominikovi, jestli jim přišlo to samý.  A pak ti zavolám zpátky,"

Nechápavo som sa položil na posteľ. A študovala písmo, toto písmo nebolo Sabiny, ani mojich kamarátov toto bolo, písané rukou, ktorý jej dobre poznal. 

Tá osoba, ktorá mi má odovzdať kľúče. To on nás sledujte na každom kroku! Musím zistiť, kto to je. Vstal som a sadol si k počítaču.

 Začal som sa pozerať na Sabčiny fotky, ale nikde nebola, ani jedna fotka s ním alebo s ňou. Radek ma pol hodine zavolal a zistil som, že ten odkaz dostali všetci, dokonca aj moja sestra. Toto bolo tak strašne creepy. 

,, V tomto nemá prsty, ani Roman ani Vitaa. Tak kto !? Prečo nám Sabina nepovedala, kto to je. Hovorila len v hádankách. Povedala, že ho pozná už veľa rokov. Jej brat? Nie počkať ten je mŕtvy. Rodičia taky, tak kto ?!"

Môj mobil mi začal zvoniť, bol to Dominik. ,,Ahoj Same...právě mi dorazil nový počítač.  Tenhle počítač je Sabči nebo ne?  Nevíš o tom něco.  A ten vzkaz stejný jako ten co mi přišel,"  ,,O tom počítaču viem, chcela ti ho prenechať.  Je to pry predčasný darek k Vianocúm."

,,Škoda, že jí už nemůžu poděkovat, ale mám velkou radost, konečně nadupaný počítač..." pak Dominik stichl, vedel som, že ho to mrzí.

,,Chcela ti ho dať vedela, ako budeš reagovať..." ,,Ale mrzí mě to..." ,Já viem. Musím už jit napíšem ti na facebooku." ,,Ahoj Same!"

Tak tu ukončuji epilog a zároveň i náhled do nové knihy.  Snad jí budete číst i nadále.  Zatím se mějte a ve čtvrtek nebo v pátek bude nové pokračování v nové knize.  :)