Poslala jsem všechny kluky, až na Sama. ,,Prečo som tu? A prečo si poslala chlapcov preč?" zeptala se Sam. Chytila jsem ho za ruku.  ,,Protože chci, abys to věděl jen ty,"

,,Ale prečo ja?" ,,Protože jsi můj kamarád," odpověděla jsem.  ,,Dobre," řekl Sam a sedl si vedle mě. 

,,Same...umírám, mám rakovinu," šeptla jsem.  ,,Nie! Nie,nie..."  Samovi se zaleskli v očích slzy.   ,, Prosím bojuj, kvôli mne a kvôli chalanom, "

,,Nehodlám umřít, ne bez boje," řekla jsem. ,,Prečo sa to musí stať tým najlepším ľuďom,"
,,Same budu v pohodě," řekla jsem a stiskla jeho ruku, ale Sam tomu nevěřil, že budu v pohodě, poznala jsem to podle jeho výrazu.  ,,Mám to povedať ostatným? " neodpověděla jsem. 

Sam se zvedl a pomalu přešel ke dveřím.  ,,Ne Same, ještě ne," řekla jsem.   Sam se vrátil ke mě.  ,, Mali by to vedieť, sú tvoji kamardi rovnako ako ja. Až ti bude lepšie chcel by som ti prestaviť moju sestru, budete si rozumieť, " řekl  Sam a chytil mě za ruku.

,,Chtěla bych poznat tvoji sestru a moc ráda, určitě bude stejně fajn jako ty," 

Sam souhlasně přikývl.  ,,Prosím nikomu z mých přátel to neříkej nechci, aby se trápil další z mých přátel," 

,,Dobre,"  řekl Sam a přešel ke dveřím.  ,,Chalani môžete dovnútra," kluci vešli do mého pokoje a všichni se podívali na Sama. 

,,Same můžu s tebou mluvit?" zeptal se Dominik.  ,,Prečo?" zeptal se Sam.  ,,Neboj se nechci ti ublížit, jen si promluvíme mezí čtyřma očima," řekl Dominik.

,,Dobre, už idem,"

Sam a Dominik odešli do čekárny.  Matyáš a Radek zůstali se mnou.  ,,Takže řekneš nám co ti je?" zeptal se Radek, zavrtěla jsem hlavou a podívala se na ně.  ,,Proč!? Bojíme se o tebe," řekl a podíval se na Matyáše. 

,,Radek má pravdu," řekl Matyáš a sedl si ke mě, chytil mě za ruku a podíval se na mě.  ,,Prosím svěř se mi, nám můžeš věřit," podívala jsem se směrem k dveřím.

,,Neřeknu ti to," 

Z dveří vyšel Dominik s očima plný slz.  ,,Sabčo vím o tom...je mi to líto," řekl Dominik a objal mě.  ,,Budu v pohodě, dobře?" řekla jsem.  ,,Budu tomu věřit," řekl Dominik. 

,,Guys, co se děje?" Dominik se podíval na Radka a zavrtěl hlavou. 

***

Uběhly dva dny a mě už pustili domů.  Stála jsem s ostatními před nemocnicí. ,,Takže tohle je,asi poslední den co se uvidíme Guys," řekl Radek a podíval se na všechny. ,,Budeš mi chybět," řekl Dominik a objal Radka. ,,Mě budeš taky chybět," odpověděl Radek a objetí oplatil. 

,,Hej kluci a co já?!" vykřikl Matyáš. ,,Tak pojď," řekl Radek a objal oba kluky. ,,Sabčo?"  ,,Ano Same?"   ,,Môžem s tebou hovoriť?" zeptal se. ,,A o čem se mnou chceš mluvit?" zeptala jsem se.

,,Poď so mnou stranou nechcem, aby to počuli chlapci."  ,,Dobře,"řekla jsem.  

Přešli jsme blíž k budově dál od kluků a postavili se naproti sobě. ,,Tak cos mi chtěl říct?" zeptala jsem se. Sam se ke mě nahnul a objal mě. 

,,Toto nebolo čo som chcel povedať alebo skôr urobiť. Chcel som povedať, až budeš pripravená, tak by si to mala povedať Matyášovi a Radkovi,"řekl Sam. ,,Same já...nechci jím to říct," řekla jsem. ,,Tak prečo si to povedala ma?" zeptal se. 

,,Já nevím,"šeptla jsem. ,,Povedz ním to teraz, mali by to vedieť tvoji priatelia, Som rád, že si to povedala ma, urobil som chybu, že som to povedal Dominikovi, mal som počkať, až to povieš ty, ale chcel som, aby to vedel aspon on. Snáď sa na mňa nehneváš," ,,Nezlobím se na tebe. Máš pravdu měla bych jím to říct," řekla jsem a podívala se na ně. 

,,Díky Same,"řekla jsem. Sam přikývl a společně se mnou přešel ke klukům. ,,Kluci,ohledně té nemocnice..." zarazila jsem se a podívala se na Dominika: ,,Nechtěla jsem to říkat,ale Sam mě k tomu donutil. O tomhle fakt nerada mluvím..." po tváři mi začaly téct slzy,Dominik ke mě přišel a chytil mě kolem ramen. ,,Mám...mám rakovinu," vykoktala jsem,ze sebe. 

Radek a Matyáš v tu chvíli málem upustili mobily. ,,Co?!" vykřikl Matyáš. ,,To nemůže být pravda!"  ,,Bohužel jo..."špitla jsem.  ,,Sabčo...věřím tomu,že se s toho dostaneš," řekl Radek a objal mě. ,,Nebojte se najdu způsob, jak vás tu, ještě dlouho budu otravovat,"řekla jsem a snažila se usmát.  

Snažila jsem se zadržet slzy. ,,Pojď sem,"řekl Dominik a přitiskl mě k sobě. ,,Nenechám tě odejít slyšíš!?" pošeptal mi do ucha.  ,,Dobře,"šeptla jsem. ,,Znělo to jako,bys mi nevěřila. Já to myslím vážně,"řekl Dominik. 

,,Já ti věřím," šeptla jsem.  

 Myslíte si,že Sabča udělala dobře,že jím to řekla? 

Nebo jak by jste se rozhodli vy,řekli by jste jím to nebo by, jste si to nechali pro sebe? 

Pište do komentářů :)