Seděl jsem stále vedle Sama a povídal si s ním. ,,Počúvaj ma...pokud teď vedie sestrička s výsledky...a budou zlý..." Sam dal nepokračoval. ,,Budou to dobré zprávy," řekl jsem a usmál se.

,,Ďakujem Radku,"

***

Po hodině vešla do pokoje sestřička. ,,Jste někdo členem rodiny nebo její přítel?"

Vstal jsem.,, Jsem..." ,,Som jej priateľ,"

,,Tak jdi," řekl jsem a sedl jsem si zpět na židli. Chtěl jsem říct, že jsem její bratr, ale Sam byl rychlejší a myslím, že by mi, ani nevěřili, že jsem její bratr.

-Pohled Sama-

Vyšiel som na chodbu, moje srdce búšilo, pripravoval som sa na to najhoršie, ale na to sa nedá pripraviť. ,,Sabina..." Jej hlas sa v tú chvíľu zlomil a mňa sa do očí drali slzy. ,,Má čtyřiadvacet hodin...pak bude konec,"

V tú chvíľu som sa zrútil, klesol som na kolená. ,, Nie! Prečo ona! Prečo !!! "kričal som a utieral si slzy, ktoré mi stekali po lícach. ,,Měli by jste se s ní rozloučit, zavolejte i její přátelé,"

Ťažko som sa zdvihol, zo zeme. Sadol som si na stoličku. ,, Dajte mi minútu ... budem v poriadku, "povedal som a položil do dlaní hlavu. ,,Nechcete nějaký prášek?"

,, Nechcem žiadny prášok na upokojenie!" vykríkol som. ,, Je mi fajn! " ikdyž mi fajn vlastne nebolo, ale nechcel som, aby do mňa cpali nejaký prášky.

-Pohled Radka-

Po chvíli jsem slyšel Sama, došlo mi co se děje. Pomalu jsem se vydal ke dveřím, které jsem v zápětí otevřel, Sam seděl na židli a klepal se.

Sedl jsem si vedle něho. ,,Neprežije to..." řekl Sam skoro potichu. ,,Je mi to líto Same," oznámil jsem a nechal slzy stékat po mé tváři.

Objal jsem Sama. ,,Jsem tu stále s tebou, Matyáš a Dominik taky,"

,,Mali by sme zavolať chalanom," souhlasně jsem přikývl a vytáhl mobil. Já jsem zavolal Dominikovi a Sam Matyášovi.

***

Poté jsem pomohl Samovi do pokoje. ,,Vážně ti nic není?" zeptal jsem se. Sam zavrtěl hlavou. ,,Nevypadáš dobře," ,,Ale je mi fajn,ver mi"

,,Dobře," ,,Co řekneme Sabče?" zeptal jsem se.

,,Co mi máte říct?" zeptala se Sabča a otevřela oči. Sam se smutně podíval do jejích očí a řekl jí celou pravdu. Sabča se slzami v očích se k nám otočila zády.

Oba jsme na sebe pohlédli. ,,Matyáš a Dominik, za tebou přijedou," řekl jsem.

,,A něco ti posílám," dodal jsem a položil jí kameru, na postel. ,,Děkuji," zašeptala a pustila si video.

***
Bylo druhý den ráno, oba jsme zůstali přes noc a čekali, až dorazí kluci. Sabča celou noc nespala, jen brečela, taky jsem nemohl spát, přemýšlel jsem, nad tím, jak bude svět bez ní smutný.

Sam před pár minutami usnul, ani se mu nedivím ty nervy a jak stále brečel.

Dveře od pokoje se pomalu otevřeli, stál v nich Dominik a Matyáš. ,,Sabčo?" ,,Nechte mě být," zašeptala a pořád si pouštěla nahrávku.

,,Notak Sabčo komunikuj se mnou," řekl Dominik a zatahal jí za deku, ale Sabča nereagovala.

,,Jak je na tom Sam?" zeptal se Matyáš. ,,Je mu strašně, před pár minutami se zhroutil, dostal nějaký prášky. A ty se držíš kamaráde?"

,,Nemohl jsem spát, takže moc se nedržím. A Dominik má depky," odpověděl Matyáš. ,,To my všichni," odpověděl jsem.

Sabča se na nás po chvíli otočila. ,,Neopouštějte mě kluci, " řekla potichu a křečovitě držela kameru, kterou jsem ji radši vzal, aby jí nepustila.

,,Budeš nám všem chybět, " řekl jsem. ,,Vy mě taky,"

,,Same!?" snažil jsem se ho probudit, nakonec otevřel oči. ,,Dávej na sebe pozor," řekla Sabča a políbila ho. ,,Dávejte na sebe pozor všichni,"

,,Neodchádzaj prosím," řekl Sam chytil jí za ruku a znovu se rozbrečel,Sabča jeho ruku stiskla a dlouze se na něho podívala. Asi po minutě začali přístroje pípat pomalu, pak nic.

Sabče se zastavilo srdce. ,,Ne!" vykřikl jsem. Všichni jsme v tu chvíli nevěděli co dělat, jen jsme si utírali slzy. ,,Nemůžu uvěřit tomu, že je pryč," řekl Dominik. Matyáš ho objal. Oba se objímali a brečeli.

Otočil jsem se na Sama, který jí stále držel ruku. ,,Same...už je pryč," ,,Nie je!" vykřikl Sam.

,,Je pryč Same!" vykřikl jsem. Po chvíli se Sam znovu rozbrečel a začal brát jeden prášek za druhým. ,,Ne Same!" zakřičel jsem a vyrval mu plato z ruky.

,,Nepomůžeš jí jestli se zabiješ. Chce, aby jsme byli všichni pohromadě a naživu tak jí to splníme!"

Sam souhlasně přikývl. ,,Děkuji," řekl jsem.

Do pokoje přišla sestřička, vypojila přístroje a přehodila přes ní plachtu. ,,Je mi to líto kluci, ale budete muset odejít,"

Přikývl jsem,a všichni čtyři jsme vyšli na chodbu, kde jsme si,na chvíli sedli. ,,Tak se zase vrátíme do normálních životu," řekl jsem smutně, podíval jsem se na kameru a podal jí Samovi.

,,Ďakujem," přikývl jsem a položil mu ruku na rameno. ,,Dávejte na sebe pozor kluci,"

Poslední díl...Nejvíc smutný díl. 😢 Nemůžu přestat brečet. Snad se vám tahle kniha líbila, až vydám pokračování tak vám dám vědět. :) bude to navazovat na tuhle knihu a v novém díle první kapitole se dozvíte, kdo ta postava je. A v informače v téhle knize bude i úvod do nové knihy, tak se můžete na co těšit. :)