67.
,,Jsem rád, že se cítíš už líp, snad to tak i vydrží," řekl Matyáš a sedl si vedle mě. ,,Já taky doufám," řekla jsem a usmála se.
,,Slyšel jsem, že ti zase pomáhá chemoterapie," řekl Dominik, s úsměvem jsem přikývla. ,,To je skvělý!" řekl Matyáš a objal mě.
,,Co budeš dělat, až tě pustí?" zeptal se Radek, podívala jsem se na Sama. ,,Asi strávím týden se Samem," odpověděla jsem.
Sam se usmál. ,,Týždeň s tebou bude skvelý," řekl Sam a políbil mě na tvář. ,,Sundej si už tu čepici," řekla jsem a strhla mu jí. ,,Prečo!?"
,,Protože jsi mezi kamarády, tady se ti někdo smát nebude," ,,Sabča má pravdu," odpověděl Matyáš.
,,Jsem tak strašně ráda, že jste tu se mnou," řekla jsem a přitiskla se na Matyáše. ,,Hej! A já ti nestačím?"
,,Jasně! Taky jsem ráda, že jsi tu se mnou," řekla jsem a políbila Sama. ,,Som rád,"
***
Stála jsem u své tašky a balila si věci domů, měla jsem tu zůstat ještě další týden, ale pustili mě, abych mohla strávit svoje poslední dny s rodinou.
Bohužel rodinu už nemám. Sam mě chytil kolem pasu. ,,Tešíš sa dómu?" zašeptal mi Sam do ucha.
Otočila jsem se na něho. ,,Těším," řekla jsem a políbila ho.
,,Já viac," vzdychl Sam. ,,Já nejvíc. Mimochodem co mám dělat, když budeš ve škole?" zeptala jsem se.
,Niečo sa vymyslí," řekl Sam a usmál se. ,,Tak dobře," řekla jsem a znovu ho políbila.
,,Mali by sme už ísť," řekl Sam a vzal mi mojí tašku. Oblékla jsem se a vyšla na chodbu, podepsala jsem revers a společně se Samem vyšla před nemocnici.
,,Kdy nám jede vlak?" zeptala jsem se. ,,Za hodinu," odpověděl Sam. ,,Tak to si můžu zajít pro oblečení," řekla jsem.
Sam souhlasně přikývl, oba jsme vyšli k mému domu. U domu jsem se zastavila, abych vyndala klíče. Odemkla jsem a vešla do domu, zamířila jsem si to do kuchyně, kde jsme měli koš,na prádlo. Sam zůstal u dveří a čekal, až se připravím.
Na ledničce jsem si všimla vzkazu. Vzala jsem ho do ruky a zamračila se věděla jsem přesně od koho to je, pak jsem na chvíli zavřela oči a snažila se udržet příval slz.
Otevřela jsem oči a vydala se do mého pokoje, kde jsem si sbalila věci k Samovi, pak jsem se vratila k vchodovým dveřím. Můj pes radostně zaštěkal a přiběhl z ložnice mých rodičů.
,,Ahoj," řekla jsem a klekla si k němu. ,,Tys plakala?" zeptal se Sam. ,,Ne," odpověděla jsem a utřela si poslední slzy.
,,Já se vrátím ano?" řekla jsem svému psovi, ale ten, pak přiběhl a přinesl mi míček, kterého se od té co ho mám nedotkl. ,,Ty si chceš hrát?" zeptala jsem se.
Lucky štěkla a zavrtěla ocáskem. ,,To nejde Lucky,už musím jít," ale můj pes protestoval.
,,Tak dobře," řekla jsem a pustila mého psa na zahradu. Hodila jsem míček, ke kterému se vzápětí rozběhla. ,,Tohle nikdy nedělala," řekla a pohlédla na Sama. ,,To je zvláštni," odpověděl Sam.
Po chvíli jsem se podívala na hodiny. ,,Už musíme jít," řekla jsem. ,,Jo musime,"
Přikývla jsem a následovala Sama,až na nádraží. Můj pes přeskočil plot a následoval mě. ,,Lucky jdi domů!" zakřičela jsem na ní.
Ale ona neposlechla. ,,Notak jdi domů, prosím!"
,,Nech ju ona sa vráti," řekl Sam. ,,Doufám, že jo," řekla jsem.
Sedli jsme si na lavičku a čekali na vlak, Lucky si sedla předemně. V čumáku držela míček a hleděla na mě. ,,Jdi domů prosím, " řekla jsem.
***
Náš vlak zastavil na nádraží, nastoupili jsme, ale Lucky ne,ta si sedla na lavičku a pozorovala nás.
Oba jsme našli prázdné kupé a sedli si. ,,Ako se cítiš?" ,,Je mi fajn," řekla jsem. Vzala jsem si vzkaz a znovu si ho přečetla.
,,Kdo ti to napísal?" ,,Nikdo," řekla jsem a vrátila papírek do kapsy.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro