Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

63.

,,Zahraješ mi něco?" zeptala jsem se a pomalu se posadila.  ,,A čo chceš zahrať?" zeptal se Sam a vzal si kytaru.  ,,Znáš Hollywood undead?" zeptala jsem se. 

Sam přikývl.  ,,Tak třeba believe?" ,,Dobre," řekl Sam a začal ladit.  Sedla jsem si vedle něho a opřela se o jeho rameno. 

,,Budeš spievať? Chcem znovu počuť tvoj hlas,"

,,Budu zpívat," řekla jsem a políbila Sama na tvář.  Sam doladil kytaru a začal prsty sjíždět po strunách. ,,Pripravená?" s úsměvem jsem přikývla. 

-Pohled Dominika-

Z jejího pokoje se ozýval zpěv, poznal jsem Sabči hlas...kdo by tam taky zpíval, že?  Sam rozhodně ne, neumí zpívat.  Pohlédl jsem na kluky.  ,,Jdeme?" zeptal jsem se.

,,Myslíš, že nás tam budou chtít?" zeptal se Matyáš.  ,,Myslím, že jo," řekl jsem a pomalu přešel ke dveřím.  Stiskl jsem kliku a snažil se je otevřít potichu, ale dveře za skřípali.

Ale oni mě stejně ignorovali.  Sedl jsem si ke stolu a poslouchal je.  Sabča měla neuvěřitelně krásný hlas,nikdy jsem jí zpívat neslyšel a teď se mi to splnilo, slyším jí zpívat. 

Matyáš se opřel o stůl a podíval se na mě, ale nic neřekl, podle jeho výrazu jsem usoudil, že myslí na to samé co já.

***

Po písničce Sam položil kytaru vedle sebe a podíval se na nás.  ,,Ráda vás zase vidím," řekla Sabča a usmála se. ,,Už je ti líp?" zeptal jsem se. 

Sabča na tohle neodpověděla a přitiskla se víc na Sama. ,,Chápu..." řekl jsem smutně. ,,Nechte ju si trochu odpočinúť,"

,,Ne! Same to je dobrý," ,,Cítím se příšerně," dodala Sabča a dívala se z okna. Nikdo z nás tří nic neřekli, jen tam seděli a tiše hleděli do země. 

Sam jí obejmul. ,,Kluci...asi už půjdeme," řekl Radek a pomalu vstal.  Sabča se, ale ani ne otočila, ani nic neřekla. Matyáš přikývl a vstal.  ,,Jdeš taky Domčo?" zeptal se mě Matyáš, zavrtěl jsem hlavou. 

,,Nechci jít. Chci tu ještě zůstat,"  ,,Dominiku  zvládnem to tu," řekl Sam.  ,,Zůstanu tu," řekl jsem a sedl si zpět ke stolu.

Sabča se začala klepat.  ,,To bude dobré počúvaš ma?" řekl Sam a pomalu jí položil do postele.

Po mé tváři se pomalu spustili slzy, které jsem si poté otíral do rukávu.  ,,Dominiku prosím odíď!" 

,,Ať se rozhodne Sabča jestli chce, abych tu byl," řekl jsem. ,,Odejdi prosím," řekla Sabča. ,,Dobře," odpověděl jsem.

,,Same zavolej mi potom jak na tom je," dodal jsem. ,,Neboj sa zavolám ti," přikývl jsem a odešel z jejího pokoje. 

- Pohled Sabči-

Chytila jsem Sama za ruku.  ,,Same potřebuji domů," řekla jsem.  ,,Nemôžeš.  Vieš ak na tom si,"  ,,Já vím...prosím"

,,Dobre pokúsim sa, to dohovoriť, " řekl Sam a odešel z mého pokoje. 

***

Nakonec mě pustili, ale jen ne dvě hodiny víc mi nedali.  ,,Zvládneš to?" zeptal se Sam, když si všiml, jak jdu.  ,,Já se na to nemôžeš kukať!" řekl a vzal mě do náruče.

Zasmála jsem se. 

***

Sam mě odnesl před můj dům, odemkla jsem  a pomalu vešla dovnitř, a hned si to zamířila k mému pokoji.  Vytáhla jsem krabice od mého počítače a začala ho balit.  ,,Čo robíš?!"

,,Chci to poslat Dominikovi. Já už to potřebovat nebudu," řekla jsem.  Sam na to nic nich neřekl.  ,,Bude to mít jako dočasný dárek k vánocům, zaslouží si to,"

,,Počkaj Sabčo. Ty nezomreš!  Prestaň s tým!" ,,Vím jak na tom jsem Same!" ,,Nevieš čo hovoríš!  Nezomreš," 

Zamračila jsem se a zabalila poslední monitor.  ,,Až umřu, tak vem Radka a Matyáše, ať ti pomůžou. A neříkej to Dominikovi chci, aby to bylo překvapení," řekla jsem.  Sam smutně přikývl.  ,,Dobre..."

Sam mě chytil za ruku.  ,,Budeš mi chýbať, " řekl a políbil mě. 

já nemám co říct k téhle kapitole. 😢 Dělám tohle nerada

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro