Bylo pozdě večer Sam spal vedle mě, ale já jsem spát nemohla. Pomalu jsem se vyplížila z mého pokoje a zamířila si to do obýváku, kde jsem si sedla ke stolu.

Můj pes si sedl vedle mě a tiše sledoval, pohladila jsem ho po hlavě a z šuplíku vytáhla růžový papír, jiný papír jsem po ruce neměla a jiný jsem hledat, ani nechtěla.
Vzala jsem propisku a přemýšlela co napíšu, chtěla jsem, aby to bylo vtipný a zároveň proslov, který chci, aby Sam přečetl před mýma kamarádama.

Nechtěla jsem něco trapného to ne, ani moc smutného. Chápete prostě normální proslov, který chci, aby přečetli, popravdě chtěla bych být u toho, až to začnou číst, ale bude lepší, když už o tom vědět nebudu.

Začala jsem psát první řádky mého dopisu, bylo to pro mě těžký tohle napsat,a určitě to bude těší to číst, ale věřím, že to zvládnou.

Věřím jim vždycky jsem jim věřila a vždycky budu, jsou to jediný kamarádi, kteří mi zůstali, a kteří mě neopustili, po tom co se dozvěděli co jsem zač.

Vzala jsem si do ruky dopis a četla si první slova. ,,Tohle je proslov pro mé kluky...pro mé čtyři kluky, kteří mě věřili...je to pro mě těžký tohle psát, ale..."

U tutoho slova jsem skončila nevěděla jsem co psát dál. Je pozdě večer a mě to nemyslí, píšu už kraviny.

-Pohled Sama-

Prebudil som sa, potom sa pomaly otáčam na miesto, kde ležala Sabina.

Nebola tam neriešil som to, myslel som si, že išla do kúpeľne. Tak som prešiel k jej počítaču a vzal si, zo stola môj príhovor.

A pomaly začali čítať riadky, u ktorých som skoro plakal. Som síce chlapec, ale aj chalan môže plakať, pre lásku, ktorú miluje.

-Pohled Dominika-

Byla půlnoc seděl jsem u svého psacího stolu a přemýšlel, co napsat na proslov, nikdy jsem na proslovy nebyl a bylo to poznat.

Ale nakonec jsem něco málo napsal, trvalo to snad celou věčnost, ale za to namáhání to stálo,za to. Jelikož to dělám pro kamarádku, která si to zaslouží.

-Pohled Radka-

Já a Klárka jsme seděli u psacího stolu, Klárka psala,a já se snažil něco vymyslet. No spíš,nad tím přemýšlela, moje lásenka.

Protože já na tohle jsem dost blbej. Vím to, že na tohle jsem fakt dobrý nebyl, snažil jsem se něco vymyslet, občas jsem i něco vymyslel, ale bylo to buď nesmyslný nebo se to nelíbilo Kláře.

-Pohled Matyáše -

Ležel jsem v posteli a přemýšlel co napsat, po chvíli hraní,na mobilu mě napadlo napsat něco podle pravdy a od srdíčka.

Já chci to napsat podle pravdy nechci se přetvařovat, chci být upřímný. Rozhodně bez žádných, lží a podvodů.

Stále jí miluji,takže pokud mám něco napsat, tak opravdu upřímně a bez lží. Už se opakuji, ale nedostávají se mi slova, takový hold jsem.

Sedl jsem si ke stolu a vytáhl jeden ze štosu papíru, který mám na kopírování důležitých věcí do školy.

Připravil jsem si propisku a přemýšlel co napsat, po dlouhém přemýšlení jsem si s ní začal hrát. ,,Maty...přestaň si hrát a přemýšlej!" napomenul jsem sám sebe a otočil se zpět ke stolu.