54.
Radek si po chvíli k nám sedl a povídal si s námi. ,,Ty jsi Sabča, že jo?" zeptá se Klárka. ,,Jo to jsem já," řekla jsem a podívala se na ní v domění, že se mě pokusí zabít. ,,Těší mě. Radek o tobě hodně mluvit,"
Radek se usmál na Klárku. Klára si sedla vedle nás. ,,Sabčo slyšela jsem co se ti stalo...je mi to líto," ,,Děkuji Klári..." řekla jsem a smutně se zadívala do země.
Sam mě objal. ,,To bude dobré...verím tomu," utěšoval mě Sam, ale jeho slova mě, ani trochu neuklidnili.
Radek si přisedl ke mě. ,,Věříme tomu, že se s toho dostaneš," řekl Radek. ,,Děkuji," řekla jsem a usmála se. ,,Děkuji za tak velkou podporu, kterou mi dáváte kluci," dodala jsem.
,,Budem tu s tebou napořád. To bys měla vědět, zapomeň na všechno co se stalo v minulosti a žij přítomností a věř nám, že tě nikdy neopustíme!"
Do očí se mi začali drát slzy, byla jsem konečně šťastná mezi lidma, které mám ráda, a které miluji, ale život mi tohle chce vzít, proč je svět tak nespravedlivý.
Chci stále žít, užívat si života jako mladý teenager, pít alkohol běhat po mejdanech a spát,s každým klukem, kterého poznám.
Fajn to už přeháním, ale každý kdo je nemocný,jako já tak touží být naživu a ty co jsou zdravý, tak si berou život.
,,Sabčo si v poriadku?" ,,Jo jsem Same proč?" ,,Celá si zbledla. Deje sa niečo?" ,,Ne nic," řekla jsem a snažila se nadechnout.
,,Jsem v pořádku,nemusíte mít o mě strach," dodala jsem a vstala jsem, udělala jsem pár kroků dozadu a omdlela jsem.
,,Sabčo!!!"
***
Pomalu jsem otevřela oči. ,,Vítej zpátky," řekl Radek a usmál se. V nose jsem zase cítila to divné šimrání, došlo mi, že mám přístroje, které mě udržují na životě.
,,Měli jsme o tebe strach," řekl Radek po chvíli. ,,Jsem...jsem v pohodě ok."
,,Věřím ti," řekl Radek a pokusil se usmát. ,,Kde je Sam?" zeptala jsem se. ,,Šel domů, potřeboval si odpočinout, byl tu, celý dva dny, bez toho, aby spal,"
,,Já tu jsem už dva dny?" zeptala jsem se. ,,Tři dny tu jsi," řekl Radek a sedl si vedle mě, a chytil mě,za mojí ledovou ruku.
Zasmála jsem se, když mu jeho vlasy pořád padali do čela. ,,Máš to moc dlouhý," řekla jsem a upravila mu pramínek vlasů, který mu spadl znovu do čela. ,,Neměl jsem čas se ostříhat. Věřím, že až tě pustí, tak mě ostříháš," řekl Radek a usmál se.
,,Ostříhám tě a ráda," řekla jsem a taky se usmála. ,,Mimochodem před chvílí mi psal Sam, ptal se jestli jsi se probudila. Řekl, že až se probudíš tak mu mám zavolat,"
,,Já mu zavolám," řekla jsem. Radek přikývl a vytočil Samovo číslo. Vzala jsem si od něho mobil a čekala, než to zvedne.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro