,, Pôjdeme sa prejsť? " zeptal se Sam a zvedl se z mojí postele.  ,,Jasně, jdeme," řekla jsem a zvedla jsem se. Vyšli jsme na molo a povídali jsme si všimla jsem si Matyáše  seděl nakonci mola a vypadal smutně.  ,,Choď za ním,"

,,Ne to nejde," řekla jsem.  ,,Ale ide to, poznám ho veľmi dobre na to, aby som spoznal, že sa trápi," řekl Sam a mírně do mě strčil, abych šla.  ,,Fajn už jdu..." řekla jsem otráveně a šla pomalu k Matyášovi.

Sedla jsem si vedle něho a nohy si přehodila přes okraj.  ,,Někdy si říkám, kde dělám chybu," řekla jsem skoro potichu.  ,,Jo...já taky," šeptl Matyáš.  ,,Chybu děláme oba," dodal Matyáš a zahleděl se na vodní hladinu.
,,To máš pravdu. Já jsem udělala jednu velkou chybu za, kterou se viním," řekla jsem. 

,,Omlouvám se, že jsem byl na tebe tak zlý...prostě jsem měl špatný den..."   neodpověděla jsem.  ,,Mám tě rád...podívej se, aspoň na mě," řekl Matyáš.

Podívala jsem se na něho. ,,Měla bys jít za Samem dost se nudí," otočila jsem se na Sama a zasmála se. ,,O mě zase poslal za tebou, takže...asi by bylo lepší, kdyby přišel sem,"

,,Jo máš pravdu," řekl Matyáš a vstal. ,,Same pojď si sednout k nám," 

Matyáš si sedl vedle mě a Sam vedle Matyáše.  ,,Mám vás rád," prohlásil Matyáš a objal nás.  ,,Počúvaj ma, Sabčo,"

Podívala jsem na Sama. ,,Koho si vyberieš?" ,,Co?!" ,,Myslel tím, koho miluješ víc.."

,,Vážně to chceš vědět?" zeptala jsem se a podívala na oba. ,,Jasně, že to chcem vědět,"

,,To nejde, oba jste mi ublížili...nejde to říct...tak rychle omlouvám se kluci," řekla jsem a odběhla do své chatky.

Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Milovala jsem oba, ale nevěděla jsem koho víc...

***

Když jsem ráno vstala tak bylo pět hodin ráno,rozhodla jsem se tedy projít a pročistit si hlavu, od všeho co mě trápilo.

Trápilo mě, že jsem nemocná, že jsem těhotná s Matyášem tohle mě potrápilo, ze všech nejvíc, pak mě, ale trápili další věci, které už vrátit nemůžu.

Došla jsem nakonec mola a sedla do písku a pozorovala oblohu a přemýšlela, pak jsem se zahleděla, na moje břicho a položila, na něj ruku.  ,,Nechci se tě vzdát, ale Matyáš je na tebe příliš mladý, není připravený starat se o dítě, sám je ještě dítětem,"

,,Už jsem se rozhodl," zarazila jsem se,a pak se na něho podívala. ,,Nemohl jsem spát, přemýšlel jsem," řekl a sedl si ke mě.

,,Jestli si ho chceš nechat tak můžeš...odpouštím ti. Měla jsi pravdu měl jsem si vzít ochranu, tohle by se, pak nestalo. Je to tvoje volba co s tím dítětem uděláš, ale nedělej něco čeho by jsi později litovala,"

,,Díky Maty, ale zřejmě si to dítě nechám vzít myslím, že mi nezbývá, ani těch devět měsíců,"  ,,To neříkej,"

,,Oba víme, že to je pravda!" řekla jsem. Matyáš na tohle nic neodpověděl.,, Myslíš si, že lžu...známe se skoro dva roky. Doktoři mě počítají tak rok života možná míň...je to ještě mnohem hroší, než co jsem to měla posledně, ani chemoterapie už nezabírá,"

,,Ty to zvládneš věřím tomu," řekl Matyáš a položil mi ruku na rameno. Usmála jsem se a přitiskla se k němu.  ,,Jak jsem řekl budu s tebou dokud mě budeš potřebovat a to i dodržím,"

,,Už máš vybrané jméno?" zeptal se mě po chvíli mlčení Matyáš. ,,Ještě ne, ale kdybych si ho nechala, tak mě napadá jméno  Marek nebo Matyáš, kdyby to byl kluk a pro holku mám vybraný jméno Lucka," odpověděla jsem a usmála se na Matyáše.

,,Ty chceš naše dítě pojmenovat po mě?!" vyjekl Matyáš.  ,,Rozhodně!" řekla jsem a usmála se, pak jsme na sebe jen hleděli.

,,Tuhle chvíli si budu pamatovat," řekl Matyáš a usmál se.  ,,Škoda, že zítra už odjíždíme," řekla jsem.   ,,Jo škoda, ale neboj zase budem vídat to zařídím,"

,,Dobře," řekla jsem a usmála se. 

Tak je tu o trochu delší kapitola.  Jak si myslíte, že se Sabča rozhodne nechá si ho vzít nebo si ho nechá?