Došli jsme ke mě domů, sedla jsem si na gauč a položila si hlavu do dlaní. ,,Radku...bojím se, že se mnou něco je..." šeptla jsem. Radek si ke mě sedl. ,,Jak to myslíš?" zeptal se mě.

,,Jsem teď často unavená, je mi každý den zle,tohle není poprvé co mi je takhle zle..." řekla jsem. ,,Já tě nechápu," řekl Radek.

Na tohle jsem neodpověděla. ,,Jestli je něco...jestli ti je vážně tak zle, tak bys měla zkusit zajít do nemocnice,"

,,Radku...nemůžu do nemocnice...připomíná mi to mámu...moje matka umřela na rakovinu nechci...a můj otec měl autonehodu...nemůžu tam jít,můj bratr mi umřel před očima," řekla jsem a rozbrečela se.

Radek si mě přitáhl k sobě a objal mě. ,,Vím jak se cítíš, sice jsem tohle nezažil, ale věřím, že to je těžký být bez rodiny,"

,,Jsem ráda, že mě chápeš," řekla jsem a utřela si slzy do rukávu. ,,Hej to je moje mikina neušpiň mi jí,"

Oba jsme se pak zasmáli. ,,Děkuji, že tu jsi se mnou," řekla jsem. ,,Nikdy bych tě nenechal samotnou," řekl a políbil mě do vlasů.

Asi hodinu jsem seděla a brečela, Radek mě pořád držel v náručí. Pak jsem přestala, protože jsem byla vyčerpaná.

Asi po půl hodině jsem usnula Radkovi v klíně. Ve snu se mi vybavila rodina a můj bratr, kterému bylo deset...když umřel ztratila jsem i mého malého brášku, vždycky mi spal v klíně měla jsem ho fakt ráda...a osud mi ho vzal stejně jako mojí rodinu, proč jediná já to přežila...

Nevím jak dlouho jsem spala, ale vzbudilo mě klepání na dveře, pomalu jsem se posadila a podívala se na Radka, který spal. Vstala jsem a přešla ke dveřím. ,,Čau jsme tu, Radek nám chyběl," řekl Dominik.

,,Dominik chcel povedať, že si nám taky chýbala," ,,Pojďte dovnitř, jen nevzbuďte Radka," oznámila jsem.

Lucky přiběhla ke klukům a začala okolo nich radostně poskakovat. ,,Čau kluci, co tu děláte?" zeptal se Radek, který se zřejmě probudil, když zjistil, že s ním nejsem.

,,No někdo zapomněl zamluvit hotel..." řekl Matyáš a podíval se na Radka. ,,Jo na to jsem nějak nemyslel," odpověděl Radek.

,,Ty poslední dobou zapomínáš na všechno," řekl Dominik. ,, Mal by si ešte zdôrazniť, že stále myslí na Sabču," ,,Moone!" vykřikl Radek.

,,No čo hovorím pravdu," řekl Sam. ,,Jo...ehm...má pravdu," řekl Radek a nervózně si prohrábl vlasy. ,,Takže vy všichni budete spát tu, no super," řekla jsem:,,Mám jen gauč, ložnici mých rodičů a můj pokoj, ale do mého pokoje nikdo nepůjde," dodala jsem.

,,V pohodě budem tu jen jednu noc," řekl Radek. ,,Dobře," řekla jsem. ,,Zítra jdeme zpět na cine tube a pak odjíždíme," řekl Matyáš.

,,Zase se budu muset loučit," řekla jsem smutně. ,,Ešte sa uvidíme, verím tomu," řekl Sam a usmál se.

Přešla jsem do kuchyně a strčila do mikrovlnky popcorn, když byl hotový položila jsem ho na stůl a sedla si.

Asi do půlnoci jsme si povídali o blbostech, byla jsem ráda, že jsme všichni pohromadě byla s nimi sranda, ale to loučení bylo pro mě těžký.

Když bylo krátce po půlnoci, tak šly všichni spát, rozdala jsem jím deky a polštáře, a pak si šla lehnout.

Spala jsem asi hodinu a pak jsem začala příšerně kašlat, rozsvítila jsem si lampičku a před pusu si dala kapesník, když jsem přestala kašlat, tak jsem zjistila, že jsem celou dobu vykašlávala krev.

,,Co se se mnou sakra děje," řekla jsem a potichu přešla do koupelny, kde jsem si vypláchla pusu.

,,Snad to není to co myslím," šeptla jsem a pak jsem vešla do obýváku, všichni spali. Byli tak roztomilý. Pak jsme se vrátila do svého pokoje a usnula.

Ráno mě vzbudil hovor, podle hlasu jsem poznala Sama a Radka. Vyšla jsem z pokoje. ,,Co se děje kluci?" zeptala jsem se. ,,Čo ti je? Počuli sme ťa kašľať a bojíme sa o teba," řekl Sam.

,,Je to jen normální kašel nic mi není jen jsem trochu nachlazená," zalhala jsem. ,,Prosím neklam. Nehovorím to len tak, keď ti poviem, že sa o teba bojím, myslím to vážne a teraz určite hovorím aj za chlapcov, keď chcem vedieť pravdu,"

,,Jsem v pohodě,nikdy mi nebylo líp," odpověděla jsem. ,, Nie je normálne, keď to znie, že sa skoro dusíš. A ešte k tomu si biela ako stena. A teraz mi prosím nehovor, že tí nič nie je,"

,,Je mi fajn!" řekla jsem rázně. ,, Tohle nemá cenu, pretože ona nič nepovie. Poďme chlapci, musíme na akciu," řekl Sam a zabalil si svoje věci do tašky.

Když odešli, tak jsme si sedla na gauč a vzala si na klín svého psa. ,,Lucky myslíš si že jsem to posrala?" zeptala jsem se svého psa a ten na souhlas štěkl.