Uběhli dva měsíce,za ty dva měsíce se toho stalo hodně,Sam se to mezi námi pokoušel urovnat,ale já už mu nechci dávat šanci už ne,zklamal mě.

V květnu jsem zase skončila v nemocnici,ale bojuji dál,kvůli Matyášovi a Klarise,jsou to jediný mí kamarádi,který mě zatím neublížili.

  V nemocnici jsem strávila další týden a Matyáš byl zase se mnou nebyla jsem,aspoň sama. Zrovna jsem seděla ve vlaku,který jel do Prahy,kde na mě bude čekat Matyáš a jeho rodina. 

***

Do ruky jsem si vzala moje kufry a pomalu vyšla z vlaku. Všimla jsem si Matyáše,který ke mě přišel hned,jak mě viděl. ,,Chceš pomoct?" zeptal se.

,,Jo je to moc těžký," řekla jsem a položila jeden z kufrů na zem. ,,Mimochodem ty mě neobejmeš?" zeptala jsem se. 

Matyáš se usmál a objal mě. ,,Těším se,až budeme společně na pláži," pošeptal mi do ucha,poté se ode mě odtrhl, Matyáš se usmál a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. 

,,Musíme jít.  Moje rodina už na nás čeká," řekl Matyáš a vzal mi jeden z kufrů.  Došli jsme k autu.  Pozdravila jsem Matyášovi rodiče a nastoupila do auta. 

,,A jak jsi se seznámila s naším synem?" zeptala se jeho matka, po chvíli jízdy. ,,Díky Radkovi," řekla jsem.  ,,Mami prosím soustřeď se na cestu," řekl Matyáš a zamračil se.

,,Omlouvám se za rodinu," zašeptal Matyáš a chytil mě za ruku.  Usmála jsem se a opětovala mu pohled. 

***

Dorazili jsme na letiště a čekali na náš let. ,,Za půl hoďky tu bude," řekl Matyáš. ,,Já se tu mezitím porozhlédnu chci si dát kafe," řekla jsem.  ,,Počkej tu já ti to kafe donesu, stejně sem si chtěl,taky dat,"

,,Matyáši nemůžeš kofein,"  ,,Mami...není mi pět je mi sedmnáct!" řekl Matyáš a odešel k automatu.  Za pár minut přišel a podal mi kafe.  ,,Díky," řekla jsem.  Matyáš si sedl vedle mě.

***

Seděli jsme v letadle a čekali, až vzlétne. ,,Seděla jsi někdy v letadle?" zeptal se Matyáš. ,,Ne..." řekla jsem nervózně,a chytila ho za ruku.  Matyáš se zasmál, nervózně jsem se podívala z okýnka, letadlo se pomalu odlepovalo od země, začala jsem být ještě víc nervózní.

,,Za chvíli to bude dobrý," uklidňoval mě Matyáš.  ,,Podívej se na mě, slibuji, že to bude dobré," dodal. 

,,Dobře bude to dobrý..."  opakovala jsem si.

***

Z letadla jsem viděla oceán.  ,,Za chvíli tam budeme," řekl Matyáš.  ,,Těším se," řekla jsem.  Letadlo dosedlo na letiště, Matyášovo rodina a my jsme vystoupili z letadla. 

Vešli jsme do terminálu letiště a čekali na naše věci, pomalu jsem se otočila na Matyáše, chtěla jsem něco říct, ale všimla jsem si Sama.  ,,Co ten tady dělá!?" skoro jsem vykřikla.

,,Moje rodina je pozvala..." řekl Matyáš.  ,,To je skvělý a nemohl jsi mi to říct!?" zeptala jsem se.  ,,No já...nemohl, jelikož jsem se to dozvěděl před chvílí..."

,,A já chtěla ten týden strávit s tebou..." řekla jsem skoro potichu.  ,,Neboj se užijeme si, bez něho," řekl Matyáš a položil mi ruku na rameno.

***
Potom jsme nastoupili na malou loď, která nás odveze na ostrov.  ,,Sabčo?" ,,Dej mj pokoj Same nemám na tebe náladu,"  ,,Prepáč mi,"

,,Same přestaň!" vykřikla jsem.  Matyáš mě k sobě přitiskl.  ,,Nech ho být,"

***

Stála jsem ve svém pokoji a oblékala si plavky, poté jsem vyšla z pokoje a zamířila si to po molu, až na břeh. 

Kde už stal Matyáš.  ,,To ti to trvalo," ,,Nevíš jaké to je si oblékat tyhle plavky," řekla jsem a zasmála se.  O kus dál stál Sam, pak ale odešel za svojí sestrou.  ,,Jsem zvědavá jak to tu zvládnu se Samem,"

,,Neřeš ho máš tu mě," řekl Matyáš a políbil mě na čelo.  ,,Maty..."  ,,No?" zeptal se. ,,Radši nic, musím si promluvit a Klarisou, počkáš tu na mě?" zeptala jsem se.