Seděli jsme jsme asi půl hodiny u koně a čekali na Sama, už jsme ztráceli naděje, že se objeví. Po pár minutách se objevil.  ,,Čauko," řekl, když k nám přišel.  ,,Jdeš pozdě," řekla jsem a zkřížila ruce na prsou. 

,,Já viem, prepáč..." ,,Same...chtěla jsem říct jak moc jsi mi chyběl, ale nezasloužíš si to slyšet, zřejmě víš proč..."

Sam smutně přikývl.  ,,Odpusť ma,"

,,Ne...už je pozdě, ti odpouštět, pokud to chceš nějak napravit tak..." zarazila jsem se, abych našla správná slova, abych ho nějak citově nezranila.  ,,Tak mě přestaň ignorovat.  Nejsem jako tvoje bývalí vím, že se k tobě chovali příšerně, ale já ti nijak nechci ublížit...ani tě ponížit," dodala jsem.

,,Ale rovnako to robíš," řekl Sam a podíval se na Matyáše.  ,,Same nepřišel, aby tě ponížil. Sama jsem chtěla, aby tu byl," oznámila jsem a otočila se na Matyáše, který seděl na lavičce o kus dál. 

,,Tak dobre. Chcel som ti niečo povedať ohľadne toho čo sa medzi nami stálo. Ospravedlňujem sa, bol som idiot a to čo som ti urobil, bolo preto, že som sa bál. Bál som sa, že si ako moja bývalej priateľky, ale tie taká nie si. Zmenila si ma ... si pre mňa všetko, nemôžem na teba prestať myslieť, každučký deň na teba myslím, nemôžem ani spať. Ja viem, že mi zrejme neodpustíš, ale chcem, aby si vedela aspon toto ... milujem ťa, ale ak sa rozhodneš pre Matyáša tak to pochopím. "

Při jeho  slovech mi po tvářích začaly téct slzy. ,,Zřejmě dělám chybu, ale...bylo to hezky řečený," řekla jsem a objala ho. 

Matyáš se na nás podíval.  ,,Děkuji," šeptla jsem a usmála se. Matyáš přikývl a usmál se.

,, Ospravedlňujem sa, že som pre teba nebol, keď si ležala v nemocnici, " ,,Odpuštěno," řekla jsem, Sam povolil naše objetí a udělal krok dozadu, aby mi viděl do očí.  ,, A je ti už lepšie?"

Přikývla jsem.  ,,Neklam prosím, " ,,Vždyť víš jak se cítím, bolí to..." poslední slova jsem skoro zašeptala.  Od trapného ticha nás odtrhl Matyáš. ,,Lidi začínám mít příšerný hlad co takhle, kdyby jsme zašli na jídlo?"

,,Tak fajn mám taky hlad," řekla jsem a zasmála se, následovali jsme Matyáše. ,,Takže medzi nami je to už v poriadku?"

,,Dej tomu čas,jen se prosím už nehádejme,další hádku, bych si už neodpustila. " řekla jsem. Sam souhlasně přikývl.  ,,Maty žádný fastfoody!" řekla jsem.

,,No jo," řekl otráveně Matyáš.  ,,Stejně jsem tam jít nechtěl, tam bych maximálně dostal Dominika," dodal a zasmál se. 

,,Ty Matyáši prepáč," ,,Za co se omlouváš?" zeptal se Matyáš a zastavil se.  ,, Za to, že som ťa nazval kriminálnikom a idiotom. Mal som zlosť ... ja viem, že si nechcel, aby to došlo tak ďaleko, bohužiaľ minulosť už nevrátiš. Odpustím ti, už kvôli Sabine, "

,,Odpouštím ti brácho," řekl a usmál se.  ,,Děkuji vám kluci," řekla jsem.  Poté jsme pokračovali v cestě.  Matyáš se po chvíli zastavil u restaurace, do které jsme potom vešli, sedli jsme si a čekali na jídelníček.

,,Jsi spokojený Maty, už za chvíli budeš jíst," řekla jsem a zasmála se. ,,Jsem spokojený na sto deset procent,"

Všichni tři jsme se zasmáli.  ,,Tie bez jedla nemôžeš vydržať, ani minútu," ,,Vždyť mě znáš Same,pořád musím jíst," řekl a usmál se
,,Já taky pořád musím jít, jídlo je můj život," řekla jsem.  ,, Milujem dievčatá s chuťou do jedla,"

,,A já miluji zase...ehm...nic neřeš," řekla jsem a otočila se zpět na Matyho.

Servírka nám přinesla jídelníčky.  Vybrala jsem si halušky, protože je miluji a Sam si vybral, nějaký jídlo co jí u nich na Slovensku. 

***

Přesně, za dvacet minut nám třem přinesli jídlo a pití.  ,,Tak co budeš dělat, až odtud odejdeme?" zeptal se mě Matyáš. ,,Co bych, asi dělala," řekla jsem.  ,,Půjdu domů," dodala jsem. ,,Nie! Beriem si ťa sebou domov,"

,,To tě chci vidět Same," zavtipkoval Matyáš. ,,Sabča nie je, až tak težká," řekl Sam.  ,,Hele tys jí ještě nenesl," řekl Matyáš.  ,,Nepripomínaj ma to,"  ,,Bolel mi z toho zadek nejmíň týden, potom cos mě pustil," řekla jsem. 

Matyáš se pousmál.  ,,To není vtipný," řekla jsem a pak se zasmála.  ,,Fajn tak to vtipný je," dodala jsem.