Každým dnem mi bylo částečně líp...líp?  Umírám, takže mě líp být už nemůže.  Cítila jsem se příšerně, kvůli Samovi, Dominikovi a Radkovi tihle tři mi zničili život, ale i přesto jsem se se Samem chtěla vidět, a popovídat si.

Pomalu jsem se posadila na kraj postele, předemnou, na stole stála váza s kyticí.  ,,Maty..." šeptla jsem a vzala si vzkaz do ruky. 

,,Jsou stejně krásné jako ty.  Neboj za pár hodin se vrátím, slibuji ti,"

Usmála jsem se a přičichla si ke kyticí růží.  Voněly nádherně, chyběla mi ta vůně tich kytek, těšila jsem se už domů a na to, až konečně uvidím nebe.  Lehla jsem si zpět do postele a usnula. 

***

Uběhli dva týdni ležela jsem na rozkvetlé louce a dívala se na nebe,vedle mě ležel Matyáš. ,,Něco jsem ti zapomněl říct,"  Otočila jsem se na něho. ,,Podej mi ruku," podala jsem mu ruku,něco vytáhl z kapsy a přiložil na ruku. Podívala jsem se do dlaně. ,,Vezmeš si mě?" 

*** 

Trhnutím jsem se probudila a posadila se,rukou jsem si protřela oči a protáhla se. ,,To byl zvláštní sen," řekla jsem. ,,O čem se ti zdálo?" zeptal se Matyáš. ,,O nás dvou," řekla jsem. 

Matyáš se potěšeně usmál. ,,Jo?" zeptal se. ,,Jo. Leželi jsme na louce a tys mě požádal o ruku," odpověděla jsem. ,,Páni..." šeptl, a pak se zasmál. ,,To je absurdní," dodal a přešel k oknu a roztáhl rolety. 

,,Taky si říkám," řekla jsem a zahleděla se na krabičku,která ležela na zemi,natáhla jsem se pro ní a otevřela jí,poté jsem se pomalu postavila,na svoje křehké nohy,chtěla jsem udělat krok k zrcadlu, ale moje nohy se podlomili a já skončila na zemi. 

Matyáš ke mě přiběhl a snažil se mi pomoct. ,,Ne! To je dobrý,zvládnu to," řekla jsem a vytáhla se na postel.  Matyáš si klekl přede mně. ,,Tohle mi nedělej prosím,mám o tebe strach," 

,,Já chci být zdravá," šeptla jsem a do očí se mi draly slzy. ,,Nechci umřít..." ,,Neumřeš,to nedovolím. Jestli to chceš vzdát,tak půjdu s tebou,"

,,Co to říkáš?! Musíš žít dál," řekla jsem.

,,Ukaž připnu ti ten náhrdelník," řekl Matyáš, a pomalu mi přiložil náhrdelník na krk.

,,Sluší ti Sam vybral dobře," dodal a usmál se.

***

Seděla jsem na schodech před nemocnicí, a čekala jsem, až přijde Matyáš. ,,Ahoj tak jak se cítíš?" zeptal se, když ke mě přišel blíž.

,,Ahoj.  Celkem fajn," odpověděla jsem.  Okolo nás prošel kluk s blonďatými vlasy, poznala jsem o koho jde, byl to Roman.  ,,Hej RoUmEane!" zakřičel na něho Matyáš.

Roman si sundal sluchátka a otočil se. ,,Hej čau," řekl a usmál se.  ,,Paní tobě to sluší Sabčo," dodal a objal mě.  ,,Ty taky nevypadáš špatně," řekla jsem a všimla si jeho růžových vlasů.

,,Romane?"  ,,Asi se chceš zeptat na moje růžové vlasy, že?" zeptal se.  ,,Jo," řekl Matyáš.  ,,To bylo nápad pevnosta,"

,,Jo jasný..." řekl Matyáš a zasmál se.  ,,Mimochodem viděl jsem Moona," řekl Roman. 

,,Díky Romane za informaci," řekla jsem.  ,,Není zač. A jak ti to mezi tebou a moonem klape?" ,,Pohádali jsme se,"

,,Jo...no já budu už muset jít natáčení nepočká, tak čau," řekl Roman a odešel.  ,,No a my jdeme hledat Sama," řekl Matyáš a vzal mě kolem ramen.

***

Samovi jsem napsala, že budeme čekat u koně, souhlasil s tím.  ,,Doufám, že ví, kde je kůň," řekla jsem a schovala mobil.  ,,Měl by to vědět," řekl. 

,,Jsi si jistý?" zeptala jsem se a trochu do něho strčila.  ,,Ahoj Sabčo," pozdravila mě jedna holčička.  ,,Ahoj," řekla jsem s úsměvem.  ,,Dáš mi podpis?"

,,Jasně, ale nemám propisku,"řekla jsem.  ,,Ale já mám," řekla a podala mi propisku a její deníček.  ,,A jakpak se jmenuješ?" ,,Andrea," ,,Pěkně jméno," řekla jsem.

Poté jsem jí předala,zpět její věci a dívala se, jak odbýhá, za svojí matkou. ,,Kde je?!" zeptala jsem se.

,,Přece je ten kůň dostatečně velký, aby ho viděl," dodala jsem.  ,,On se objeví," uklidňoval mě Matyáš. 

Lidi já vás miluji!!!  Za chvíli se dostaneme k 500 sledovatelů, tohle si fakt nezasloužím.  😊 Děkuji moc všem!  ❤❤