Ráno jsem se začala dusit, nemohla jsem se skoro nadechnout, měla jsem pocit, jakoby moje plíce byli v jednom ohni.  Matyáš se prudce posadil, a když mě viděl rychle vystartoval k mobilu.

,,Bude to dobrý," řekl a stiskl mi ruku.  Nevím jak dlouho jsem tam jen tak seděla a dusila se, ale přišlo mi to jako věčnost, pak si nic nepamatuji jen tmu a hlasy.

-Pohled Matyáše-

Čekal jsem, než přijde záchranka bál jsem se o ní. Myslel jsem, že se s toho dostala, ale mýlil jsem se, když záchranka přijela, tak jsem je následoval, až do sanitky, kde jsem si sedl a hlídal jí.

Bylo to pro mě strašný dívat se na to, jak milovaná osoba leží, a ani se nehýbe.

U ní by měl být Sam a ne já nejsem její přítel, jen kamarád...to slovo kamarád mě děsí,ale nejvíc mě děsí to, že Sabču ztrácím a nemůžu nic udělat.

***

Seděl jsem u ní na jipce a pozoroval jí, přál jsem si, aby tohle byl jen pouhý sen.  Chytil jsem jí za ruku a pozoroval přístroje, které stále pípaly.   ,,Sabčo, prosím neumírej mi, udělám cokoliv, aby jsi byla zase šťastná," řekl jsem.

-Pohled Sama-

Pomaly som sa posadil  a pretiahol sa, potom som prehodil nohy cez okraj postele a prešiel k oknu. ,, Jar! Konečne bude teplo! " vykríkol som skoro,predsa celý barák.

Prezliekol som sa a zbehol schody, až dole do jedálne, kde sedela len moja sestra, pretože rodičia odišli skoro ráno do práce. ,, Tak čo Sabina hovoril si s ňou?"spýtala sa moja sestra.

,, Nie a prečo?" spýtal som sa. ,, Miluje ťa nemal by si ju ignorovať. Nič ti neurobila," ,,Čo ti je do toho Klára je to moja vec!" vykríkol som.

 ,, Jo? A aj to, že je zase v nemocnici tak budeš ignorovať? ",, Ona ... ona je zase v nemocnici?" Klára prikývla a zahryzla sa do chleba. ,, Napíš Matyášovi,aspoň to urob, než sa ti zrúti celý vzťah s ňou! "

,,Do riti!" vykríkol som a hľadal som mobil. ,,Kde mám mobil!?" ,,Já nie viem, je to tvoja vec, kam sis ho položil,"povedala moja sestra. 

-Pohled Matyáše-

Můj mobil mi začal zvonit, pustil jsem Sabčinu ruku a zvedl hovor.  ,,Ahoj," ,,Čauko," řekl Sam do telefonu.  ,,Copak?" zeptal jsem se. 

,,Počul som, že je Sabina v nemocnici, je poriadku!?" ,,Najednou se o ní zajímáš Same!? Celý týdny ji ignoruješ a teď jí máš zase rád!?"

,,Já  ju mám rád, byl som zaneprázdnený. Prosím povedz mi jestli je v poriadku, prosím,"

Asi pět minut jsem mlčel,ale pak jsem se rozhodl říct co se stalo. ,,Není v pořádku, rakovina se jí vrátila. Ráno,  když jsem u ní byl tak se jí plíce začali plnit vodou," 

,,Nie..." řekl Sam sklesle. ,,Pořád tě potřebuje, ikdyž jsi jí ublížil, pokud jí máš stále rád, tak bys jí neměl ignorovat, potřebuje každou podporu, jak od kluků, tak od tebe," 

,,Máš pravdu som idiot. Odpustí ma?'  ,,Nevím jestli jo, je na vás tři naštvaná, nechce vám věřit," 

,,Chápem ju," řekl Sam. 

***

Pomalu jsem otevřela oči, cítila jsem se příšerně, vedle mě seděl Matyáš a spal, usmála jsem se a jemně, mu strčila do ruky. Matyáš se trhnutím probudil a podíval se na mě.  ,,Dobré ráno," zašeptala jsem.  ,,Dobré," řekl a usmál se. 

,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se.  ,,Celý den," odpověděl.  Matyáš se nadechoval, aby pokračoval v mluvení, ale já ho přerušila.  ,,Vrátilo se to, že jo?" zeptala jsem se slzami v očích. 

Matyáš smutně přikývl.  ,,Nádor se sice nezvědšil, ale objevil se ti nový,který zapříčinil tomu,že se ti plíce začali plnit vodou,"

,,Už nikdy nebudu dýchat jako dřív," šeptla jsem a do očí se mi draly slzy.  ,,Nenávidím svůj život!" vykřikla jsem.  ,,To neříkej, máš mě," řekl Matyáš a chytil mě za ruku.

,,Mám jen tebe..." řekla jsem skoro tiše a sklopila oči, pak jsem se zahleděla na místo, kde ležela krabička.  ,,Co je to?" zeptala jsem se.  ,,To je od Sama, stavil se tu," odpověděl Matyáš a natáhl se pro krabičku.

,,Můžeš mi jí otevřít?" zeptala jsem se. ,,Jo jasně," řekl s úsměvem Matyáš a pomalu otevíral modrou krabičku, na dně krabičky ležel papírek, a na něm řetízek. 

,,Chceš ho připnout?" zeptal se Matyáš.  ,,Je to sice dárek od Sama, ale ne," řekla jsem. ,,Chápu tě, proč to nechceš," řekl a podal mi krabičku.  Vytáhla jsem papírek.

,,Viem, že sa na mňa budeš hnevať, ale prosím odpusť mi. Bol som idiot..."

,,Co si o mě jako myslí!? Že mu nějakým náhrdelníkem odpustím!?" vykřikla jsem a shodila krabičku na zem.  ,,Ať si na to nezvyká...." dodala jsem a otočila se k Matyášovi zády.

,,Mám Samovi něco vzkázat?" zeptal se Matyáš. ,,Nic mu neříkej,nezaslouží si vědět pravdu,"

,,Ty ho stále miluješ, že jo?" zeptal se. ,,Jo...nejradši bych na něho zapomněla," odpověděla jsem téměř potichu. 

,,Rozumím ti," ,,Kdybych umřela...myslel by na mě? Brečel by? Utápěl by se v depkách?" ptala jsem se sama sebe nahlas.  ,,Rozhodně by trpěl, ikdyž to nedává najevo, ale má tě rád. Stále k tobě něco cítí, ale nechce ti ublížit,"

,,Ale teď mi ubližuje," řekla jsem a otočila se zpět na Matyáše.  ,,Vzkaž mu, že si s ním budu chtít promluvit," řekla jsem. ,,Vážně to chceš?" zeptal se.

,,Jasně, že jo, jinak bych ti to neříkala, ale ty tam musíš být se mnou!" přikázala jsem.  ,,Fajn, buď v klidu budu tam," řekl Matyáš a zavolal Samovi.

,,A Matyáši nenech mě odejít," řekla jsem a stiskla jeho ruku.  ,,Neboj se nenechám tě jít, budu s tebou pořád.  Slibil jsem ti to a ten slib jsem dodržel celý dva dny...no dobře známe se už rok, takže rok jsem to už dodržel,"

,,A ještě jsi mi neublížil," řekla jsem a usmála se.  ,,To bych si nikdy nedovolil,' řekl a políbil mě na čelo.  ,,Trochu se prospi budu tu s tebou,nikam nepůjdu věř mi," řekl Matyáš a znovu mě chytil za ruku.  ,,Máš je tak ledový,"

,,A ty zase moc teplé," řekla jsem a zasmála se.  ,,Mimochodem jak se cítíš?" zeptal se.  ,,Pálí mě plíce jak nevím co..." řekla jsem a chytila se za místo, kde to pálilo nejvíce. 

,,Dostaneš se s toho, slibuji," řekl Matyáš.  Přikývla jsem, pak jsem zavřela oči a za pár minut usnula, byla jsem unavená, ze všeho.

Věděla jsem, že s Matyášem budu v bezpečí a tak se mi krásně spalo.