Uběhl jeden den, stále jsem ležela na kapačkách a dívala se, jak pomalu odkapávají kapky, tekutin do mé žíly, celou noc jsem nespala, jen hleděla na Sama,  a tiše doufala, že se probudí.

Radek pořád spal a tak jsem ho nechtěla budit.  Pomalu jsem si sedla, na kraj postele a přejela prsty, po mých vlasech, které mi zůstali v ruce.  Je to tady poslední fáze rakoviny a poslední naděje na uzdravení. 

Ještě mi zbývá chemoterapie a jestli ta nezabere, tak to můžu definitivně vzdát.  Znovu jsem se položila na polštář a držela v ruce chomáč vlasů,mých krásných vlasů, které jsem tolik milovala. Zavírám oči a konečně usínám.

***

Vzbudí mě, pak hlasy vycházející s našeho pokoje, pomalu otevírám svoje víčka a hledím Radkovi přímo do  očí.  ,,Dobré ráno," řekl Radek a usmál se.

,,Sam se ještě neprobudil?" zeptala jsem se. ,,Ještě ne, ale jsem si jistý, že se dneska probudí vím to na 110%," řekl Radek.  ,,Ti to řekl snad Sam z budoucnosti nebo co?" zeptala jsem se. 

Radek se zasmál.  ,,Dá se to tak říct," řekl a pohladil mě po vlasech.  Chytila jsem ho za ruku.  ,,Tohle už nedělej," řekla jsem a sklopila oči. 

,,Chápu co tím myslíš, poslední fáze, že?" smutně jsem přikývla.  ,,Před Samem mlč prosím," řekla jsem.  ,,Měl by to vědět," řekl Radek a otočil se na Sama. 

,,Zatím ne," řekla jsem.  Radek souhlasně přikývl.  ,,Jak myslíš, ale řekni mu to co nejdříve,"

,,Dobře," řekla jsem a posadila se na kraj postele.  ,,Už chodíš na chemoterapie?" zeptal se Radek a sedl si naproti mě. 

,,Budu chodit, mám jí zařízenou už měsíc, ale pořád nebyl čas," řekla jsem.  ,,Ale myslím, že jsi měla začít chodit už před měsícem," 

,,Jo máš pravdu," řekla jsem. ,,Jak se daří růžím?" zeptal se Radek s úšklebkem. ,,Těch 99 růží odkvetlo a té poslední se nějak nechce a víš proč...protože je umělá," řekla jsem a zasmála se.  ,,Já vím," řekl Radek.  ,,Ale aspoň víš, že drží slovo pořád je tu s tebou," dodal a usmál se.

,,Myslíš, že je se mnou?" zeptala jsem se a podívala se na monitor, který ukazoval životní funkce.  ,,Jsem si jistý,"

***

Dalších pár hodin jsme si povídali a probírali různé kraviny, které nás zrovna napadali.  ,,Až mě pustí z nemocnice obarvím si vlasy na růžovou,"

,,To neuděláš," řekla jsem a zasmála se. ,,Hej chceš se vsadit?  Měl jsem černý vlasy a fialovou," 

,,Ale to, nebylo moc poznat, žes tam měl nějakou fialovou," řekla jsem a zasmála se.,,Ten tvůj smích mi chyběl," řekl Radek a usmál se. ,,Mě chyběli zase,ty naše společné chvíle," odpověděla jsem.

,,Jo mě taky,"

,,Doufám, že neuděláš tu stejnou hloupost," řekla jsem. ,,Nikdy tě už neopustím, dodržím slovo a budu tě navštěvovat," řekl a chytil mě za ruku.

***

Začlo se stmívat, sněhové vločky nám padaly na okno.  A mě se únavou zavírali oči, ale nechtěla jsem, spát stále jsem hleděla na Sama. 

Ze stolu jsem si vzala dopis od Mattema, byl trochu od krve, měla jsem menší nechuť to otevřít, ale nakonec jsem to otevřela a začala číst. 

Ahoj Sabčo,

Píšu ti tenhle dopis před tím než udělám hloupost...omlouvám se...nechci,aby jsi se trápila kvůli tomu idiotovi, proto jsem naplánoval ,,únos" a pomstím se za to co ti udělal.  Miluji tě a nechci, aby ti takhle někdo ubližoval.  Vím, že si o mě teď budeš říkat, že jsem idiot nebo něco podobného, ale já to dělám pro tebe.  Jestli se dostanu do vězení, nikdy na tebe nezapomenu...odpusť mi.  A nezapomeň na mě a na to jak jsme se poprvé poznali.

Tvůj Matty ❤

Vzala jsem ten dopis a roztrhala ho,do očí se mi draly slzy, které pomalu stékaly na roztržený dopis.  ,,Nenávidím ho! Díky němu skončil Sam v nemocnici,"

Radek se na mě podíval, nic neřekl jen pomalu vstal a pevně mě objal,  v tu chvíli jsem se rozbrečela ještě víc. 

,,Jsem tu s tebou," pošeptal mi do ucha. 

,,Ľudia...Kto nechal rozsvietené svetlo?"  Sam pomalu pohnul rukou a otevřel oči.  ,,Same!" vykřikl Radek,přešel k němu a objal ho.  Pomalu jsem vstala na svoje křehké nohy a pomalu k němu přešla.

,,Sabčo...Radku čo sa stalo?" zeptal se Sam zmateně.  Oba jsme se na sebe podívali. ,,Víš...postřelil tě Mattem," řekl Radek.  ,,Čože!?" vykřikl Sam a pomalu odrhnul deku.

Chytla jsem Sama na ruku, aby si na ránu nasahal.  ,,Prosím nedělej to," řekla jsem a podívala se do jeho modrých očí. ,,Čo sa stalo máš oči celej červenej,"  ,,To jsou slzy štěstí Same," řekla jsem a nahnula se k jeho rtům.

A políbila ho.  ,,Notak lidi nechte toho, to si nechte na doma!" vykřikl Radek, ale my jsme nepřestali.

Sam mi pomalu zajel rukou do vlasů.,,Sab...Sabčo...prestaň," ,,Tak už to víš..." řekla jsem smutně. ,,Sabčo...nechcem, aby si odišla,"  ,,Ale já musím Same,"

,,Nie...to nie je fér. Veď máš ma ?! To ma tu necháš..." ,,Same nehodlám,vás tu nechat," řekla jsem.  ,,A teď mlč," dodala jsem a usmála se.  Znovu jsem se na hnula k jeho rtům a začala ho líbat.  ,,Ľúbim ťa," řekl Sam. 
,,Od sebe lidi!" vykřikl Radek.  ,,Ešte nie..."

Pak jsme se od sebe odtrhli a hleděli si do očí, asi pět minut.  ,,Chýbala si mi. Počul som, ako plačeš..." řekl Sam smutně. 

,,Nic to není, jen jsi mi chyběl nic víc," řekla jsem. ,,Dominika už pustili?" zeptal se Sam, přikývla jsem.