-Pohled Sabiny-

Sedím u psacího stolu a píšu si svůj deník, vedle sedí můj pes, který mě pozoruje, za chvíli mu bude rok a jeden měsíc, strašně to utíká pamatuji si ho jako malé štěně a teď je z něho tohle.

Pomalu vstanu od stolu a přejdu ke svému mobilu.  Můj pes si lehl vedle mě a čumákem do mě strčil, zřejmě měl hlad, ale v misce měl stále granule.  ,,Co ti je Lucky?" zeptala jsem se. Zřejmě poznala, že mi moc času nezbývá. 

Nenávidím svůj život...můj mobil mi začal zvonit, bylo to neznámé číslo, ale tohle číslo mi volalo dneska po druhý, kdyby to byl omyl, tak by mi už nevolal. 

Nadechla jsem se a zvedla to.  ,,Ahoj tady Vita zřejmě mě neznáš, ale to není důležité.  Jsem kamarád Moona.  Potřebují tvoji pomoc,"

,,Počkej pěkně pomalu mi to vysvětli nerozuměla jsem ti,ani jedno slovo,'  řekla jsem.  ,,Snažím se dovolat Moonovi skoro dva dny,pořád mě to hlásí, že je nedostupný," řekl.

,,Já jsem se mu taky snažila dovolat," řekla jsem.  ,,Tak to je v hájí.  Pomůžeš mi ho najít prosím?" zeptal se mě.  ,,Jo jasně," řekla jsem.
,,Nevíš, kam by tak mohl jet?"  ,,Říkal, že jede do Českého Těšína," odpověděla jsem.  ,,Díky moc jsi mi pomohla!' řekl Vita.  ,,Ale budeš muset jet se mnou," dodal.  ,,Dobře," řekla jsem.  ,,Sejdeme se v parku blízko vlakového nádraží, budu mit černou bundu a sluneční brýle, "řekl a zavěsil. 

Vzala jsem si bundu klíče, peněženku a mobil.  A vydala se na vlakové nádraží, sedla jsem si na lavičku a čekala na vlak.  Okolo mě prošel kluk, který měl na sobě sluneční brýle a bundu. 

,,Vito?" ,,Nevěděl jsem, že jsme ze stejného města," řekl a zasmál se ,,Já taky ne," podívala jsem se na mobil bylo přesně deset hodin večer.

A náš vlak má přijet o pár minut později. 

***

Nastoupili jsme do vlaku a čekali než se rozjede, mezitím jsme si povídali o YouTube a Moonovi. Netrvalo to dlouho a vlak se rozjel, přesně za čtyřicet pět minut zastavil vlak na nástupišti. 

Vystoupili jsme a zamířili si to do nedalekého parku.  ,,A co teď?" zeptala jsem se.  ,,Já nevím," řekl Vita.  Najednou se celým městem ozvala rána.  Oba jsme ztuhly. ,,Vycházelo to z té staré továrny!" vykřikla jsem a vyběhla za Vitou.

-Pohled Radka-

Slyšeli jsme výstřel, pomalu jsem dokulhal ven.  Zády k nám stál Mattem, pistol držel u hlavy. ,,Matteme! Prosím polož to!" řekl Dominik.  ,,Ne..." šeptl Mattem.  ,,Ztratil jsem všechno na čem mi záleželo," dodal.

,,Máš pořád nás," řekl jsem a pomalu se k němu přibližoval. ,,Prosím. Nepřiblížuj se!" vykřikl a odjistit pojistku.  ,,Polož tu zbraň a řekni mi co se stalo," řekl jsem a pořád se k němu přibližoval.

Mattem se otočil čelem, ke mě pořád s pistolí u hlavy. Když jsem byl v dostatečně vzdálenosti, tak jsem na nic nečekal chytil jsem ho, za ruku a snažil  se mu vytrhnout pistol.

Jak pořád držel tu spoušť, tak jí omylem zmáčkl, zbraň vystřelila a zasáhla Sama přímo do stehna. ,,Same!" vykřikl Dominik. 

Mattem pustili zbraň. Do očí se mu drali slzy, pomalu klesl k zemi  a hleděl na Sama, který šokem pomalu ztrácel vědomí. 

Dneska máte dvě kapitoly, snad jste rádi :)