Začal mi zvonit mobil právě v tu chvíli co jsme odcházeli z nádraží.  Byl to Sam, zřejmě to bylo hodně důležitý, jinak by mi nevolal. 

,,Ahoj Moone," řekl jsem mírně otráveně. ,,Čau...ste ešte na stanici?" zeptal se mě.  ,,Jo, proč?  Děje se něco?"

,,Nie. Len som práve na ceste, pretože som si povedal, že zrejme pôjdete navštíviť Sabinu, tak som nasadol na vlak a chcel prísť. Počkáte na mňa tak dvadsať minút?"

,,Jo, ale jsi si jistý, že to zvládneš vzhledem k tomu jak mluvíš, tak bych usoudil, že jsi skoro na umření." řekl jsem.  ,,Som si istý," odpověděl Moon.

,,Dobře jak myslíš," řekl jsem.  ,,Tak zatiaľ ahoj,"

Zavěsil jsem a otočil se na Dejzra.  ,,Dominiku, za chvíli přijede Moon budeme tu muset počkat," oznámil jsem. ,,Není náhodou nemocný?"

,,Jo je, ale chtěl vidět Sabču, pochop náš měsíček je zamilovaný," řekl jsem.  ,,A ty taky," řekl Dejzr a zkřížil ruce na prsou. 

Nervózně jsem si prohrábl vlasy.  ,,Jo máš pravdu, ale budu radši, když bude Sabča šťastná s Moonem," řekl jsem.  ,,To js hezký od tebe slyšet,"

Usmál jsem se na Dejzra a přešel k lavičce,kde jsem si sedl společně s Dejzrem a čekal na Moona. 

O dvacet pět minut později

Za dvacet pět minut přijel vlak, který přijel  až z Košic.  Poznal jsem, že to je vlak, kterým má přijet.  Postavil jsem se na nohy a pomalu přešel k vlaku.

Z vlaku vystoupil Moon.  ,,Čau," řekl jsem a přešel k němu.  ,,Nevypadáš vůbec dobře, kámo," řekl Dejzr.

,, Taky, že mi dobre nie je. Mám horúčku, kašeľ a... kde je vôbec Attack?"

,,O něm mi ani nemluv, vykašlal se na Sabču a teď určitě běhá někde venku s tou jeho přítelkyní a na kámoše nemá čas," řekl jsem naštvaně. 

,,Tak asi už půjdeme dneska by jí měli prý už pustit," řekl jsem, oba souhlasně přikývli a společně jsme vyrazili k nemocnici. 

***

,, Chlapci, asi bude lepšie, keď jej vyzdvihnete vy, nechcem jej nakaziť, predsa len má teraz oslabený organizmus. Dúfam, že ma chápete a ja medzitým, pre niečo zájdem," řekl moon, Dejzr se už nadechoval, že něco řekne, ale Moon ho přerušil: ,, Nie Dejzre žiadne jedlo nebude viem čo si chcel povedať! "

Dejzrovi zmizel úsměv z tváře.,, On to tak nemyslel, Dejzre," řekl jsem s úšklebkem, a poté jsme vešli do nemocnice.

Sedli jsme si do čekárny a čekali, za chvíli vyšla Sabča,a když nás viděla usmála se.

Na nic jsme nečekali a šli jí obejmout, nechyběli ani slzy, Dejzr stěží zadržoval slzy, které mu pomalu stékaly po tváři.  ,,Kluci chyběli jste mi," řekla. 

,,Ty nám taky," odpověděl jsem.  ,,Kde je Sam a Radek?" zeptala se Sabča.  ,,Sam je venku a Radek..."

,,Radek musel něco zařídit," zašeptal mi Dejzr do ucha a já to zopakoval.  ,,A Sam taky něco musel zařídit, ale prý se vrátí, ale moc se k němu nepřiblížuj je nemocný," řekl jsem.  ,,Dobře.  A já ho chtěla dneska tak moc obejmout," řekla sklesle Sabča.

Vyšli jsme před nemocnici, kde stál už Sam s kyticí růží.

,, Tá je pre teba. Budem ťa milovať kým nezvädne posledný kvet," řekl Sam a usmál se.  ,,To je od tebe tak hezký, " řekla Sabča a skočila mu kolem krku.  ,,Díky," zašeptala mu do ucha. 

Já s Dominikem jsme se usmáli, nebyl jsem naštvaný, že mi Sam přebírá holku, já mu tohle přál, věřím, že Sabča není jako ty ostatní, který měl před ní. 

A ikdyž to Sabča takhle necítí jako Sam, tak jsem pevně věřil, že si k němu jednou najde cestu a budou spolu.