Došla jsem ke svému domu a udělalo se mi děsně špatně, opřela jsem se o plot a těžce oddychovala. Bolel mi hrudník, před mýma očima se zatmělovalo.

Nevěděla jsem co se děje jen vím, že jsem se ocitla na zemi. ,,Sabčo!" slyšela jsem hlas, ale nedokázala jsem rozeznat čí to byl. Najednou se všechno zahalilo do tmy.

-Pohled Matyáše-

Seděl jsem v čekárně a čekal. Moje ruce se mi třásly, bál jsem se o Sabču, neměl jsem, ani sebemenší tušení, jak to dopadne.

Nebyl jsem její rodina ani její bratr, nebyl jsem nikdo z její rodiny, ale teď bych si přál, abych byl aspoň její bratr, abych jí mohl držet za ruku a přát si, aby se probudila.

Můj mobil mi začal zvonit krátce, potom co přivezli Sabču do nemocnice. Volal mi Sam a opravdu jsem neměl náladu mu to zvedat a víte proč? Měl jsem jiné starosti.

Smutně jsem oddychl, a nervózně držel mobil.

-Pohled Sama-

Sedel som vo svojej izbe, vedľa mojej ruky som mal mobil a čakal som, až mi zavolá alebo napíše Mattem. Volal som mu tak pred desiatimi minútami, pretože viem, že je doma. Tak prečo to nedvíha!?

To je u neho typický, keď ho niekto potrebuje tak ignoruje, a keď on potrebuje nás tak sa musíme pretrhnúť, aby sme splnili jeho požiadavky.

,,Mal bych skúsiť zavolať Radkovi, či nevie, kde je," povedal som si a zdvihol mobil a vytočil jeho číslo.

,,Ahoj Moonisko co se děje?" spýtal sa ma. ,,Nevieš, kde je Mattem? Nedvíha mi telefón a ja ho teraz potrebujem na natáčanie," povedal som a čakal čo odpovie. ,,Nevím Same není s tebou."

,,Nie! To by som sa nepýtal, keby bol u mňa,"

,,Tak já nevím a není náhodou s Roumeanem? Myslím, že se s ním chtěl sejít nebo něco takového říkal co já vím není můj bratr, nebo může být se Sabčou. Hele zkus zavolat Roumeanovi,"

,,Dobre, ďakujem," povedal som a zavesil.

-Pohled Roumeana-

Seděl jsem na nádraží a čekal na Mattema, který by měl za pár minut přijít jinak nestihne vlak do Prahy, zase nestíhá.

V tu chvíli mi začala vybrovat kapsa, zvedl jsem svůj mobil, ani jsem se nepodíval na číslo a hned jsem věděl kdo to je.

,,Hej Hej!" vykřikl jsem. ,,Čauko. Nevidel si Mattema?" zeptal se Sam. ,,Viděl, byl tu před chvílí, pak běžel za Sabčou,prý jí zapomněl něčí říct," odpověděl jsem.

,,Do riti!" ozvalo se z telefonu. ,,Děje se něco?" zeptal jsem se. ,, Jasne, že sa niečo deje! Buď u nej zostal alebo sa jej niečo stalo, ale to skôr to druhý, keď sa neozýva! Ospravedlňujem sa, že som nervózny, ale bojím sa o nej chápeš?"

,,Chápu tě," řekl jsem.

-Pohled Mattema-

Všiml jsem si doktora, který odvážel Sabču, hned jsem si ho odchyt a zeptal se ho jak je na tom. ,,Omlouvám se, ale nemůžeme vám nic říct,"

,,Ale já jsem její přítel," řekl jsem. Doktor zavrtěl hlavou a odešel, rozhlédl jsem se po chodbě a pak se zahleděl na dveře, kde ležela Sabča.

Znovu jsem se podíval jestli,někdo nejde a pak jsem nenápadně vešel, věděl jsem, že to nemám dělat, ale chtěl jsem jí vidět.

V posteli ležela Sabča, měla hadičky v nose, kapačky, přístroje pořád pípali. Pomalu jsem si k ní sedl a chytil jí za její ledovou ruku.

,,Sabčo já vím, že mě slyšíš, jsme tu s tebou pořád. A pořad budeme, nikdy tě neopustíme," řekl jsem a po mé tváři mi začali téct slzy.

,,Omlouvám se za všechno...za všechno, kdy něco udělám. A omlouvám se za tohle co teď řeknu, ale...ty jsi pro mě vším a vím, že si nikoho nepustíš k srdci...ale miluji..." zarazil jsem se: ,,mám tě rád," dodal jsem a políbil jí čelo.

Dveře od pokoje se otevřeli a v nich stál doktor. ,,Tady nemáte co dělat!" ,,Já už jdu," šeptl jsem a odešel.

Můj mobil mi začal zvonit byl to Roman, zvedl jsem hovor a snažil se ho pozdravit nějak energeticky a ne sklesle, ale to nešlo. 

,,Čau," řekl jsem.  ,,Ahoj volal mi Moon děje se něco?" zeptal se mě.  ,,Jo děje...Sabča je v nemocnici,jsem tu s ní,"odpověděl jsem. 

Chvíli bylo ticho, ale pak odpověděl.  ,,To je mi líto. Chceš, abych přišel?"  ,,To je dobrý," řekl jsem.  ,,Jak chceš, klidně bych přijel, pokud bys chtěl, " ,,Díky kámo," řekl jsem. 

,,Pro tebe všechno kamaráde," řekl do telefonu Roumí. 

Dlouho tu nebyl Dejzr co?  :D