Takový pocit, když vám moon řekne, ať upravíte fotky jeho crew, že to dá potom do videa. Taky jsem to zkusila a vzniklo z toho tohle: Chudák Mattem XD Celkem mě to děsí :( :D

PS: Užíte si kapitolu :)

Bylo už druhý den ráno a můj pes mě jako, každý den budil, abych mu dala najíst. Klarisa pořád ještě spala,tak jsem v tichosti vstala a dala psovi trochu jídla.

Poté jsem si lehla zase zpět a na chvíli usnula, než mě vzbudila Klarisa. ,, Dobré ráno, vstávame máme na stole raňajky," řekla Klarisa. ,,Nemám hlad," řekla jsem.

,,Prečo?" ,,Musím stále myslet na Sama, je mi líto co se mezi námi stalo, byla to moje chyba," řekla jsem. ,,Nemôžeš se za to viniť,"

Mlčela jsem, potom jsem se nadechla. ,,Dobře už jdu," řekla jsem.

Obě jsme sešli schody, až do jídelny, kde už seděl Sam se svojí rodinou. ,, Mala si, niekedy bryndzu?" zeptala se mě Samova matka, potom co jsem si k nim přisedla. ,,Ještě ne," odpověděla jsem. ,, Tak tú si zamiluješ," ( Děkuji Slovákům, že vymysleli brynzu,ted už nic jiného nejím :D a ještě děkuji za halušky :) :D ) řekla Klarisa a podala mi chleba.

,, Mami môžem ísť do svojej izby?" zeptal se Sam. ,,Prečo Sam?" zeptala se jeho matka. ,,Nechcem tu byť," řekl Sam. ,,Zůstaň tu prosím," řekla jsem. Sam zavrtěl hlavou a odešel.

,,Prečo je na teba taký zlý?" zeptala se jeho matka. ,,Nevím," řekla jsem a zahleděla se do jídla.

***

Balila jsem si svoje věci, když jsem je měla zabalený podívala jsem se na hodinky, které ukazovali přesně jedenáct hodin.

Sešla jsem schody, Klarisa mi dala vodítko. ,,Maj sa pekne. Je mi ľúto, že sa Sam nechce s tebou rozlúčiť. Robí hroznú chybu," řekla Klarisa a objala mě. 

,,Budeš mě chybět," řekla jsem.  ,,Ty ma taky," řekla a usmála se.  Společně s Lucky jsme vešli před dům, zahleděla jsem se na rodinu,  u které jsem byla dva dny, pak jsem si všimla jak u okna stojí Sam.

Otočila jsem se a vyšla k nádraží.  Netrvalo mi to ani třicet minut a stála jsem v hlavní budově. Na displeji se ukázal můj vlak.  ,,Tak jedeme domů," řekla jsem.

Můj mobil mi začal zvonit.  Zvedla jsem hovor.  ,,Čau Sabčo tak jak bylo u měsíčka?" zeptal se Radek.

,,Ahoj neptej se," řekla jsem. ,,Děje se něco?" zeptal se Radek, po mé tváři mi začali téct slzy. ,,Sabčo!? Přijeď ke mě, popovídáme si a oslavíme tvoje narozeniny," řekl Radek.

,,Jak víš, že mám narozeniny?" zeptala jsem se.  ,,Trošku jsem ti prohledával, byt a našel jsem fotku, kde jsi byla ty a tvoje rodina a datum, takže jsem usoudil, že v ten den máš narozeniny," 

,,Radku!" zavrčela jsem.  ,,Taky tě mám rád Sabčo," řekl Radek.  ,,Prostě přijeď dobře? Počkám na tebe na nádraží, pa Sabčo," dodal Radek a zavěsil.  ,,Já ho zabiju," řekla jsem a šla si koupit lístky do Českého Těšína.