Blížil se večer a dole se rozezníval hlas Sama a jeho rodiny, seděla jsem v pokoji jeho sestry a povídala si s ní. ,,Sam ťa má veľa rád, vieš to?" ,,Vím to," řekla jsem a usmála se.

,,Čo to bolo za ten úsmev? Ty si ho pobozkala, že mám pravdu?" zeptala se Klarisa. ,,Jo, ale byla to jen hra," řekla jsem. Klarisa se zasmála. ,, Hrali ste fľašku, je mi to jasný," ,,Byl to nápad Radka," řekla jsem.

Na dveře, někdo zaklepal, přestali jsme se smát a podívali se ke dveřím, které se otevřeli a v nich stál Sam. ,, Sestra, môžem s tebou hovoriť?" Klarisa přikývla a vyšla za Samem.

Netrvalo to, ani deset minut a místo Klarisy přišel Sam. ,, Pôjdeš so mnou von?" zeptal se. ,,A kam?" zeptala jsem se. Sam neodpověděl a vzal mě za ruku. Sešli jsme schody, Sam mě postavil ke dveřím.

,,Neotáčaj sa, niečo ti musím dať na oči," řekl Sam a pomalu mi položil na oči šátek. ,,Dôveruješ mi? dodal Sam. ,,Důvěřuji ti," řekla jsem.

Sam mě chytil za ruku a pomalu mě vyvedl ze dveří. ,,Kam to jdeme?" zeptala jsem se. ,,Nechaj sa prekvapiť. Uvidíš, až tam budeme. Vlastne neuvidíš, budeš mať šatku stále na očiach," řekl Sam a pomalu mě vedl přes vrátka, až na ulici,chtěla jsem si sundat šátek, ale nechtěla jsem podvádět.

,, Teraz sa uvidí, či mi naozaj dôveruješ. Ber to ako test dôvery,"

,,Same já ti doopravdy důvěřuji," řekla jsem, asi po deseti minutách cesty jsem pod nohama ucítila trávu. ,,Louka?" zeptala jsem se. Sam mlčel.

Pak jsme se zastavili. ,, Tu si sadni a nepodvadzaj," pomalu jsem si sedla a čekala co mi Sam řekne. ,,Co teď?" zeptala jsem se. ,, Sústreď sa na tu prírodu. A až budeš pripravená, tak mi povedz čo počuješ,"

Začala jsem se soustředit. ,,Slyším potok, ptáčky a tlukot mého srdce," šeptla jsem. ,,A čo teraz cítiš?" zeptal se a vzal mi moji ruku a položil jí na jeho hruď. ,,Tlukot tvého srdce," řekla jsem a usmála se.

,,Takto mi vždy bije, keď som s tebou,"

Sam mi pustil ruku, na mé tváři jsem ucítila jeho dech. ,,Toto urobím raz a naposledy, pretože ma viac takých chvíľ nedovolíš,"

,,Same já ti dovolím tolik chvil kolik jen chceš," řekla jsem. ,,Nie! Necháš ma tu a odídeš, za svojou rodinou ... a ja budem zase sám,"

,,Chcem si, aspoň užiť túto malú chvíľku," řekl a políbil mě, po mé tváři mi začali stékat slzy. Rozvázala jsem si šátek a pustila ho do trávy, Sam se odemě odtrhl. ,,Prepáč," řekl Sam. ,,Já...já tě neopustím Same," řekla jsem a rozbrečela se.

,,To hovoríte vždy, a vždy odídete," ,,Ale já tě tu nenechám, nehodlám umřít a nehodlám tu nechat moje přátele," řekla jsem.

Oba jsme se podívaly na zapadající slunce. ,,Si nádherná v tom zapadajúcom slnku," řekl a dal mi pramínek vlasů za ucho.

Sam si položil čelo na to moje, oba jsme se dívali do očí tomu druhýmu, ale já jsem je zavřela, nechtěla jsem, aby viděl, že zase brečím, ale brečela jsem kvůli něčemu jinému.

Ne kvůli rakovině, ale kvůli tomu co jsem před ním tajila, necítila jsem to co cítil on ke mě. Bylo to pro mě těžký předstírat, že mi ten polibek vadil.

,, Nad čím premýšľaš?" zeptal se. ,,Přemýšlím o rodině a na to jak jsem mohla přežít," řekla jsem.

,,Mala si šťastie," ,,Ne...měla jsem smůlu, měla jsem umřít jako oni, nechtěla jsem vidět jak můj bratr umírá před mýma očima, bylo to strašný...plno krve...plno bolesti a křiku,umřel mi v náručí chápeš..." řekla jsem skoro potichu.

Sam mě chtěl obejmout, ale já se od něho odtáhla. ,,Nesahej na mě teď ne," řekla jsem. ,,Je mi to ľúto," řekl Sam.

,,Milujem ťa," dodal Sam. ,,Ale já ne," řekla jsem si pro sebe a otočila se na něho.